Na druhé straně nenávisti

[64]

Dneska nás pro změnu čeká další emoční porno (díky syty175  za tenhle výraz :D). Rozhodně jedna z mejch nej kapitol!

Jo a ještě tu mám zmínit vzkaz od všech mejch bet, že tu písničku si ke kapitole máte pustit POVINNĚ (: 
(No jo, všechny jsme se z ní tak trochu roztejkaly.)

[Vaughn Mori]

Zajel jsem na příjezdovku u našeho domu, zatáhnul ručku a chcípnul motor. S tím se vypnula hudba a džípem se naplno rozeznělo bubnování těžkejch kapek o kapotu.

Zhluboka jsem se nadechnul, opřel se do sedadla a zavřel oči.

Věděl jsem, že ji tam najdu. Věděl jsem, že mě zase bude bolet i pouhej pohled na ni. Věděl jsem, že to nedokážu ustát.

Co by mi právě teď řekla máma, kdyby tu vedle mě seděla? Že se mám pochlapit? Otevřít svoje srdce a pustit ji dovnitř? Nejspíš bych se jí vysmál. A pravděpodobně bych taky dodal, že asi zapomněla, s kým mluví.

Podrážděně jsem zatřásl hlavou, vystoupil ven a zabouchnul dveře. Celá ta průtrž mračen mě okamžitě zasáhla jako přílivová vlna. Moje oblečení bylo pořád navlhlý, takže byla otázka několika vteřin, než budu promoklej až na kost.

A bylo mi to u prdele.

Bože, jak mi to v tenhle moment bylo u prdele.

Vykročil jsem ke vchodovejm dveřím, jenže když jsem byl tak zhruba v půli cesty, zasáhla mý uši hudba. Hudba, která se roznášela okolím v tichý ozvěně, jako by se ozývala někde zvenku. Což musela bejt blbost. Kdo by si v takovým slejváku pouštěl muziku... venku?

Změnil jsem směr a pomalu vyrazil kolem domu dozadu. A když jsem procházel někde pod oknem svýho pokoje, bylo mi jasný, že jdu správně. Jemný tóny písničky, kterou jsem neomylně poznal, s každým mým krokem sílily.

A hlas zpěváka.

Ten nejspíš promlouval rovnou k mý duši.

Tak jako pokaždý, když jsem slyšel Ordinary World od Hyde.

Moje nohy ztěžkly, ale stejně jsem pokračoval vpřed. Vlasy se mi lepily k tváři a zčásti tak zakrejvaly můj výhled. Roztržitě jsem je odhrnul z čela, ovšem nic to nezměnilo na tom, jak mi déšť rozmazával vidění. Všechno bylo nejasný a v mlze.

Jako v nějakým podělaným snu.

Zastavil jsem se na rohu domu a pohlídnul na zastřešenou terasu, kde se děly neuvěřitelný věci. Za prvý? Odtud vyhrávala ta muzika. Za druhý? Víla si tam ve volným prostoru roztáhla plachtu, aby nepoškodila dřevo, a na ni si postavila svůj malířskej stojan. Za třetí? Měl jsem neurčitej dojem, že na jejím obrazu jsem já.