Warriors: Silverstar's heart ✓

Kapitola 16

Silverpaw se vzbudila. Měla plnou hlavu Moonpawa. Byla noc. Všichni spaly, i Redishpelt na hlídce před táborem měl zavřené oči.
   Napadlo jí jestli se cítí Moonpaw úplně stejně jako ona. Co se to se mnou děje?
   Převalovala se v pelíšku a zírala na strop. To nemá cenu, pomylsela si a vstala. Vedle ní pokojně spaly Silverpaw a Violetpaw. Silverpaw kolem nich proklouzla, tak nenápadně, aby je nevzbudila.
   Kladla tlapky jednu za druhou. Noc byla chladná a tábor tichý. Někdy ušlyšela zahoukání sovy nebo nějaký jiný zvuk noci.
   Proběhla cesmínovým keřem do lesa a nadechla se těch nádherných lesních čerstvých vůní. To je nádherné....
   Zrychlila do kroku až už začala běžet lesem. Vnímala pachy a tlapky jí vedli k hranici s FrozenClanem. Už cítila ten ledový pach jejich koček.
   Doběhla na jejich hranici. Najednou ucítila známí pach. Moonpaw!
   Najednou se zpoza keře vynořila tmavá silueta kočky. Doběhl k ní a jeho srst se zaleskla.
   Dotkl se Silverpaw čumáčkem.
   ,,Co tu děláš?" zeptala se ho jemně Silverpaw.
   Moonpaw pokrčil rameny. ,,Nemohl jsem spát," řekl.
   Silverpaw se usmála. ,,Já taky ne! Napadlo mě, že tu budeš taky." mňoukla nadšeně a posadila se vedle něho.
   Omotali si ocásky kolem sebe. Silverpaw si položila hlavu na jeho rameno a nadechla se toho jemného prachu v jeho kožíšku.
   Zahleděli se na měsíc. A seděli tam společně. Byla chladná noc, ale Silverpaw nebyla vůbec zima. Cítila hřejivý pocit u srdce.
   Poslouchala jemné dýchání Moonpawa.
   Modře zbarvený kocourek se na ní dlouze zahleděl svýma modrýma očima. Odrážel se v nich měsíc, který už sice nebyl celý, ale pořád stejně krásný a zářivý.
   Moonpaw jí olízl ucho a Silverpaw zabořila hlavu do jeho jemné a třpytivé srsti.
   Pak ale Moonpaw ztuhl.
   ,,Co se děje?" zeptala se Silverpaw. Moonpaw se postavil a Silverpaw taky.
   ,,Moje sestra Tawnypaw, mě bude určitě hledat," mňoukl. ,,Mám s tím už jisté zkušenosti, nikdy mě nespustí z očí."
   Silverpaw se ho rychle dotkla čumáčkem a oba dva odběhli do svých teritorij.
   Noc byla chladná. Bylo Padající listí. Ale Silverpaw ještě pořád cítila teplo v její duši, které zahřálo celé její tělo.
   Najednou se zarazila. Zjistila, že její kožíšek je cítit Moonpawem. Kočky z jejího klanu by to poznaly.
   Rozběhla se lesem a zamířila k malé tůňce. Napila se z a trošku si v ní namočila packy a ocas. Zbytek těla si důkladně olízala.
   Rozběhla se k táboru, který ještě pořád spal. Prolezla Cesmínovým keřem a ocitla se v táboře.
   Byl zatím tichý a Hromada kořisti poloprázdná.
   Když uslyšela šramot ve válečnickém doupěti, ve kterém se začali probouzet válečníci, kteří se chystali na hlídku za svítání, skočila rychle do svého doupěte.
   Soulpaw tvrdě spala a Silverpaw byla ráda, že není jako Tawnypaw, o které jí Moonpaw vyprávěl.
   Rychle se stočila ve svém mechovém pelíšku a začala s předstíraným spánkem.
   V tom ale do doupěte vtrhl nějaký kocour, byl to Pearheart.
   Přišel k ní a šťouchl do ní tlapkou. ,,Nemysli si, že jsem neviděl ten mizející ocásek ve vchodu do učednického doupěte.
   Zalezla jsem sem příliš pozdě....
   Nezbylo jí než vstát a podívat se svému učiteli do očí.
   ,,Jen jsem nemohla spát," zamumlala omluvně, ale Pearheart se zasmál.
   Viděl nás snad?
   ,,O důvod víc, proč by si s námi nemohla na hlídku za svítání," řekl a švihl ocasem.
   Silverpaw si v duchu oddychla. Neviděl nás, pomysela si.
   Přikývla. Hlídka je to, co teď potřebuju....