Warriors: Silverstar's heart ✓

Kapitola 2

,,Ahoj, ty jsi Silverkit, že?" mňoukla vesele tmavě mourovatá kočička a podívala se na ní svýma jantarovými očima.
Soulkit zrovna spala, a tak se šla Silverkit projít po školce. Přikývla dychtivé kočičce.
,,Já jsem Violetkit, byla jsi už venku?" zeptala se ta mourka.
Silverkit zavrtěla hlavou. ,,Ne, nebyla, ale chtěla bych." mňoukla.
Violetkit skočila do vzduchu. ,,Já taky ne a chtěla bych! Můžeš se zkusit zeptat tvojí matky a já svojí, možná to půjde!" Kočička kolem ní skákala radostí. Ale Silverkit se bála, že jí to Mistyflower zatrhne, ale za pokus to stálo.
,,Fajn, ale nic ti neslibuji." mňoukla a odběhla do svého hnízda.
Mistyflower odpočívala, ale bez Soulkit. Silverkit na ní vystrašeně zírala.
,,Neboj," uklidnila jí Mistyflower. ,,Soulkit si hraje s Lionkit a Skykit,"
Silverkit se ulevilo. Byla ráda, že se její sestře nic nestalo.
,,Můžu ven s Violetkit?"
Najednou zkameněla. Její matka přihmouřila oči a zamračila se. Silverkit zmateně zacouvala
,,Jenom..." začala ale Mistyflower jí přerušila veselým smíchem a mávla tlapkou. Silverkit se zmateně usmála.
,,Neboj, Soulkit je taky venku, jsi už dost stará na to, aby si mohla jít ven,"
Její matka mávla ocasem. ,,Tak pojď."
,,Děkuju!" vypískla radostně Silverkit. Rozběhla se ke vchodu, kde na ní čekala Violetkit. ,,Můžu!" vyhrkla z vesela.
Violetkit vyskočila. ,,Super! Máma říkala, že jsem už dost stará!" zakřičela.
,,To mě taky!" řekla Silverkit a kočičky se rozběhli z doupěte. Silverkit šlápla na větvičku a sklonila hlavu, aby se na ní podívala.
Vypadá jako ty v doupěti!
Pak zvedla hlavu a do očí jí zářilo oslňující sluneční světlo. Otočila se kolem sebe a pak se s Violetkit rozběhla po táboře.
Byl úžasný a obrovský!
Pár velkých válečníků sedělo u hromady kořisti, která nádherně voněla. A učedníci si hráli na kraji mýtinky a ukazovali si bitevní chvaty.
Violetkit se rozběhla do jednoho z doupat.
,,Kam to jdeš?" zeptala se zmateně Silverkit a užuž se chtěla rozběhnout za ní, když v tu z doupěte vyděšeně vyběhla a za ní obří mourovatý učedník a dva další vedle něj. Jeden zrzavý a druhý šedivý.
Violetkit k ní přiběhla a zastavila se u ní. Ten tmavý mourek se chraplavě zasmál.
,,Padejte z našich doupat, koťata!" zasyčel a Silverkit se rozklepaly nohy.
Nemůžou na nás zaútočili, že ne?
,,My jsme už učedníci, nejsme tak slabý jako vy!" pokračoval mourek. Ten zrzavý vedle něj se zasmál. ,,Běžte za vaší matkou!"
Silverkit se vztekem naježila. Stoupla si dopředu před měsíc starší kamarádku a zavrčela. ,,Vy jste jenom banda nafoukaných učedníků! Nebudeme vás poslouchat!"
Violetkit přistoupila do předu. ,,Jste slabí!" prskla. ,,Dovolujete si na sobě rovné, jestli to tedy zvládnete!"
Šedivý mourek se naježil vzteky. ,,Vy jste jenom koťata!" zavrčel.
Violetkit se rozesmála a vyhrkla: ,,A vy ne?"
Všichni tři se naježili. ,,Ne my nejsme koťata! Jestli sis toho nevšimla!" zavrčel mourovatý kocour a šedivý dodal: ,,Já, Sunpaw a Bramblepaw jsme tvrdě trénovali, takže nechtějte abychom vám ukázali bitevní chvaty!"
Silverkit bylo jasné, že by ty tři nepřepraly. ,,Zkuste si to, nikdy nebudete válečníky!" zasyčela.
Bramblepaw, usoudila Silverkit, se rozběhl směrem ke koťatům a Violetkit zděšeně vypískla.
Jak si to jen dovoluje, myší mozek!
Silverkit na něj skočila z boku, když už byl blízko ní, aby ho překvapila.
Bramblepaw zuřil. Silverkit mu zakoušela své malinké zoubky do kožichu a ucítila pach krve. Bramblepaw s sebou mlátil a odhodil jí pryč ze zad mu stékal pramínek krve.
,,Pojďte dovnitř!" zakřičela Mistyflower ze školky a kočičky se rozběhli za ní. Silverkit ještě věnovala Bramblepawovi posměšný pohled.
,,Díky, to bylo od tebe statečné," pochválila jí Violetkit a Silverkit se na ní usmála.