Warriors: Silverstar's heart ✓

Kapitola 17

Silverpaw běžela po boku svého učitele. Byla na hlídce za svítání. Začínalo se oteplovat. Slunce se pomalu vyhoupávalo za obzor a Silverpaw dostala jedinečně dobrou náladu.
   Byla ráda, že pach Moonpawa, už nebyl v jejím kožíšku cítit. Jak se asi teď má Moonpaw? Načapali ho a nebo se poklidně vrátil zpět do tábora?
   Přidala do kroku a předběhla Pearhearta. Na hlídce mimo jeho byli i Goldenclaw a Ambersoul. Byla tu jediná učednice, což jí moc nevadilo, alespoň jí nikdo neotravoval.
   Byla ráda, že tu je i Ambersoul, její příbuzná.
   ,,Co cítíš?" zeptal se jí Pearheart.
   Silverpaw se zhluboka nadechla. Pootevřela tlamičku a nasála do sebe všechny pachy lesa. Pokoušela se mezi pachy zkučících řek a stromů rozeznat i pach kořisti.
   ,,Myš," odpověděla a Pearheart kývl. ,,No, tak jí běž ulovit," přikázal jí. 
   Silverpaw se rozběhla po pachu. Vítr, který byl tentokrát poměrně silný, jí čechral srst. Obklopovaly jí vůně lesa, a tak bylo těžké udržet si pach kořisti.
   Když už byla pach dost silný, přikrčila se a začala se plížit, kladla tlapku za tlapkou.
   V keři opodál se něco mihlo. Myš! Doplížila se k němu s břichem nízko i země a ocasem kolem těla. Uši přitiskla k hlavě.
   Pak ji uviděla, malá myš držela v malých prackách oříšek a hryzala do něj.
   Silverpaw se otočila tak, aby byla proti větru a kořist jí necítila.
   Omylem šlápla na větvičku, která pak pod její váhou praskla. Myš přestala hryzat oříšek a zpozorněla.
   Jsem to ale myší mozek!
   Přikrčila ještě víc a skočila na myš. Jedním škubnutím jí zlomila vaz.
   Pearheart k ní doběhl a pokýval hlavou. ,,Dobrý úlovek," pochválil jí.
   Silverpaw sklonila hlavu a zahrabala myš do hlíny, aby si jí mohla potom vyzvednout.
   Společně s učitelem se vrátili k ostatním. Mířili okolo hranice ke Čtyřem stromům.
   Vítr nabýval na síle a Silverpaw zatínala drápy do půdy. Vítr jí vál do obličeje a bylo těžké běžet.
   ,,Musíme označovat hranici s WoodClanem," zakřičel do větru Goldenclaw. Nebylo ho skoro slyšet.
   Pearheart přikývl. Pak se otočil na Silverpaw. ,,Drž se u mě," zavolal, ale byl slyšet jako kdyby šeptal.
   Silverpaw se pokoušela se běžet, ale nešlo to. Bolely jí s té námahy tlapky. Vítr byl tak silný, až jí skoro odfoukl.
   Někdo jí podepřel. Byla to Ambersoul. Silverpaw po ní hodila vděčným pohledem, ale když chtěla promluvit, Ambersoul s úsměvem zavrtěla hlavou.
   Goldenclaw před nimi nasál vzduch, což nebylo těžké, když mu ho vítr foukal rovnou do úst a nosu.
   ,,Cítíš to?" zakřičel a hodil pohledem po Pearheartovi. Ten rozzuřeně přikývl. ,,WoodClan a krev," zavrčel.
   Zase? Silverpaw zavětřila a v zápětí to také ucítila. WoodClan a ta jejich krev, nebo co, byly cítit daleko silnějš, až se jí z toho zamotala hlava.
   ,,Podívejte!" vyhrkla hlasitě Ambersoul, hlasem obdobným jekotu a né toho laskavého, jaký Silverpaw znala. Nebylo se ale čemu divit. Před nohama jí stály zbytky králíka ovanuté pachem WoodClanu.
   ,,Musíme to nahlásit Hollystar!" zavelel Goldenclaw a hlídka se rozběhla do tábora. Teď měli vítr v zádech, atak se jím lépe běhalo.
   Rychle proletěli cesmínovým keřem a vběhli před doupě Hollystar.
   ,,Hollystar, můžeme dovnitř, byli jsme na hlídce," vyhrkl udýchaně Goldenclaw.
   Velitelka mňoukla v souhlas a oni vešli k ní do doupěte.
   ,,Co se děje?" zeptala se Hollystar a pohlédla do jejich očí, jednomu po druhém.
   ,,Cítili jsme pach WoodClanu!" vyhrkla rychle Ambersoul a velitelka ztuhla. Goldenclaw jí všechno vysvětlil a ona zamyšleně poslouchala.
   Když domluvil přihmouřila oči a vylezla z doupěte. Vyskočila na Vysokou skálu.
   ,,Nechť se všechny kočky, které si dokážou obstarat svou vlastní potravu, schromáždí pod vysokou skálou na klanové schromáždení!"