Luna ✓ || Changki

Prolog

Kdysi dávno se v naší zemi objevil první vlk, jiný než ostatní vlci, kteří žili v divočině, byl větší, ne o tolik, normálně vzrostlému muži sahal trup samce tohoto vlka pod hruď. Byl mohutný, a to hlavní je, že byl inteligentní. Chápal dění kolem sebe, adaptoval se na chování ostatních. Lidé říkají, že vznikli díky bohovi Velesovi či Volosovi.

 Bůh Veles měl velice funkcí, od dohlížením nad domestikovanými zvířaty, až po jeho pozici vládce podsvětí. Je bohem vědění, ale i magie a srážce mezi světy živých a mrtvých, ale hlavně, byl bohem divočiny, zvířat a přeměňování se v ně. Těžko říct, zda bůh zamýšlel, aby se jeho dílo stalo skutečností, či to měl vše naplánované, ale první z vlků se stal člověkem. Rychle chápajícím řeč a chování lidí, silnější, mocnější, obklopen nespočtem magie a tajemství. Lidé se ale lidí, kteří v sobě měli vlčí krev nebáli. Brali je jako své bohy. Jako posly Velesovi, kteří mají dohlížet na jejich posmrtný život. Neboť, jak zjistili, že vlk nestárne, tak jako obyčejný člověk. Veles vědom svého pochybení či chtěl pouze přidat do své hry pár dalších prvků, pokryl vlky ještě větším douškem magie. Věděl, že nemůže nechat vlky nesmrtelnými, přeci jen tato výsada náleží pouze bohům, možná ze strachu, že by vlci zaujali větší místo mezi lidmi než samotní bozi, udělal je pod podmínkou smrtelné.

Každý vlk si břemeno nesmrtelnosti táhl pouze do doby, než poznal svou spřízněnou duši. Nebylo to ale tak jednoduché, spřízněná duše byla či byl vždy člověk, nikdy to nemohl být jiný vlk. Spřízněná duše se narodila stejně jako všechny jiné děti, nevědomky kráčeli po světě, než přišel jejich čas. Byli označení, každé značení bylo jiné, ale měli spřízněnou duši ohyzdit, aby jiný muž či žena ani okem o spřízněnou duši nezavadili. Každý vlk svou spřízněnou duši poznal a jakmile se ti dva k sobě dostali, znamení z těla druhé polovičky vlka zmizelo, už nebylo potřeba. Jak přesně toto spojení funguje, je pro některé záhadou. Někteří se odvážili vyptávat vlků, jiní se to doslechli od spřízněných duší. Veles udělal přesně to, co potřeboval, jakmile totiž vlk našel svou polovičku, jeho věk se znovu rozeběhl, synchronizovaně s věkem oné spřízněné duše. Vlk nemohl bez své polovičky žít, jakmile se poznali - byla jeho kyslíkem, jeho touhou, jeho vším právě spřízněná duše. Každý vlk, má spřízněnou duši a dokud ji nenajde, kráčí po světě beze smyslu. Ale vždy si k sobě najdou cestu, žádný vlk se od Velesovo díla nedožil více jak 200 let.

Až na jednoho. O mnoho let později, kdy vlci nabyli svoje místo na světě jakožto aristokrati, skoro bohové, kterým lidé slouží, opěvují je, dokonce i králové se klaní kdykoliv se před jeho branou objeví vlk, i ten sebepodřadnější ve vlčí hierarchii. Někde v lesích, daleko od lidských sídel, se zrodil klan, smečka, rodina, potomci prvního vlka, který nabyl podobu člověka. Jmenoval se Lim Changhoon, první vlkočlověk a první v linii po bozích nejvznešenějších stvoření na světě. Lord Lim Changhoon je ale už dávno po smrti, jeho otěže ve vládě všem smečkám na světě převzal jeho syn a jeho syn...a tím to skončilo, jelikož nynější Lord Lim kráčí po světě jako nejstarší vlk, u všech vlků byl považován za mentora a spravedlivého vůdce, ale roky osamění, roky sledování ostatních, jak se zamilovávají a umírají šťastní vedle svých poloviček, z něj udělali krutého a nelítostného vůdce. Lidé si špitají, že něčím boha Velese naštval, jiní říkají, že je naopak jeho oblíbencem, proto mu nechal dar nesmrtelnosti. Tak jako tak, Lord Lim svou lásku zatím nenašel a kdo ví, jestli ji vůbec najde...

Zvěsti, ale mluví ještě o jednom vlkovi, temném a zlém, poháněný nesnesitelnou nenávistí, která pohlcuje svět a barví ho do ruda, ale o tomto vlkovi se moc neví a co se vědělo se ze strachu zapomnělo, roznášel smrt a utrpení, všude kde šel zanechával krvavé stopy a nářky. Někteří říkají, že je mrtev, jiní říkají, že stále chodí po tomto světě, nikdo si ale není jistý ani jedním.