Luna ✓ || Changki

30* kapitola

Changkyun

„Co by bylo to, co jsi chtěla?" odkašlu si a nosem se otřu o ten Kihyunův. Celý se pořád třesu vzrušením, ale po tom, co jsme oba došli k vrcholu jeho vůně dost zeslábla, takže dokážu držet svoji alfu na uzdě. „Kersee, přestaň už křičet a odveď Ronghaa do hlavního sálu, že hned přijdu," zavrčím na ní, hned sklapne a rychle uteče pryč. „tak pojď, ty zlobidlo." chytím Kihyuna znovu pod stehny a vezmu ho do náruče. S vrněním mi vtiskává na krk líné pusinky. Odnesu ho do ložnice a položím ho na postel. S vrněním se zachumlá do peřiny. Pohladím ho po vlasech, zatímco se převléknu do čistého oblečení.

„Musím na poradu'." vtisknu Kihyunovi pusu, když dojdu k posteli. Na chvíli nesouhlasně zavrní, ale po několika polibcích mě pomaličku pustí. Dojdu až do haly, kde čeká Ronghao. Odkašle si, sjede mě pohledem a na jeho tváři se vyrýsuje něco, čemu by se mohla říkat emoce. Lehce si odkašlu a sednu si ke stolu naproti němu.

„Dnes se vrátil Yifan se smečkou, která působila ve Francii," přikývne rychle, aby začal nějaké téma. Přikývnu a poslouchám ho dál. „podařilo se jim po několika týdnech vystopovat Jina, jenže byl už dávno mrtvy," povzdechne si. Vytřeštím oči, Doufal jsem, že bychom mohli zjistit nějaké informace. „vypadá to, že se ho zbavili, jakmile splnil svůj úkol, nejspíše se báli, že by mohl vyzradit jejich plány, těžko říct, Yifan našel jeho hlavu dva kilometry od jeho těla." Povzdechne si. Takže jsme opět ve slepé uličce. Doufal jsem, že získáme nějaké odpovědi, ale jak je vidno, tak nám není přáno. 

„No, ale teď z jiného soudku," odkašle si a uhne pohledem. Pozvednu obočí a popoženu ho, aby mluvil. Několikrát si odkašle. „no, vlci se ptají, zda by mohla být letos oslava zimního slunovratu." odkašle si. Pozvednu obočí.

„Prosím?" řeknu zamračeně. Ronghao se podrbe v zátylku. „Bavil jsem se o tom s ostatními vůdci, bylo by to ideální na zvednutí morálky. Neříkal bych vám to, kdybych to neměl promyšlené," rozhodně se na mě zahledí. Pokynu tedy rukou, aby mi řekl, jak to má vymyšlené. "zimní slunovrat by se mohl konat u nás v sídle, jelikož je rozlohou největší a jako jediní na naše sídlo navazuje hned vesnice, kde bydlí naši vlci," zadívá se na mě. Je pravda, že jejich sídlo je spíše jako město, kde se veprostřed tyčí veliký palác, kde sídlí Ronghao, ostatní vlci žijí ve vlastních domem kolem paláce, je to skoro jako město. „slavilo by se ve dvou bězích. Jedna polovina by slavila na zimní slunovrat a ta druhá po něm. Půlka by byla rozdělaná tak, aby se zajistila obrana sídla. Tím, že by se určil hlavní vlk, který bude mít na starosti sídlo, dokud se nevrátí vůdce, bude mít u sebe amulet, kterým by popřípadě zavolal pomoc, nebude tam alkohol, aby se zabránilo tomu, že se vlci opijí a nebyli by schopni boje. Jde spíš o to uvolnit se, mít tu uvolněnou atmosféru, vidět se s dalšími členy smečky, spousta vlků si, no, ne stěžovalo," odkašle si, pozvednu obočí „ale vyjádřili jistý druh nespokojenosti s tím, že jsme jedna smečka, ale navzájem se nevidíme, někteří vlci dokonce ani neví, jak vypadáte na to, že jste jejich alfa. Tak nás napadlo, že by to bylo skvělé, jak ucelit smečku, jak byste si zvýšil autoritu a jak zvednout morálku." Odkašle si, když to ze sebe vychrlí. Povzdechnu si.

„Popřemýšlím nad tí-" zarazím se, když z poza dveří uslyším jekot. Odkašlu si a rázně a rychle dojdu ke dveřím a rozrazím je a dovnitř vpadne Kersee, Xukun, Luhan – který se tu rozhodl na pár dní zůstat a Minghao – který byl s Chengchengem, Yanjunovým bratrem a jeho vlkem, ve Španělsku na výpomoci. Sjedu je pohledem, když je jasné, že odposlouchávali.

„No, my, um..." začne Kersee, pozvednu obočí v čekání nad tím, jakou výmluvu si vymyslí.

„My leštili dveře." vypískne Xukun a chytí Minghaovu hlavu a začne dělat, že pomocí jeho vlasů oprašuje dveře. Pozvednu obočí nad tou komickou situací.