Luna ✓ || Changki

14* kapitola

Changkyun

Ne, neprocházím se po panství jen proto, že jsem nervózní z toho, co mi řekne Kersee až se vrátí, samozřejmě, že ne. Není to tak, že bych doufal, že mi řekne, že z těch dárků měl Kihyun radost, vůbec na to nečekám. Ale jakmile uslyším vrznout hlavní dveře od hradu, tak sebou trhnu a vyjdu se svého trůnního v sálu, v pravé ruce svírám knihu a dělám, že jsem zahleděný do ...no, do čehokoliv, o čem tahle kniha je, ne, že bych to věděl.

„Ah, Kersee, už jsi zpět." prohodím ledabyle a pozvednu obočí nad jejím zahihňáním.

„Čekal jste na mě, Lorde Lim?" uculí se, poznám to, když k ní zvednu oči a bez zájmu o její hihňání otočím stránku knihy.

„Samozřejmě, že ne." odfrknu si, ale pozvednu obočí v tiché, ale jasné otázce.

„Líbilo se mu to, moc, byl přímo nadšený, možná se i jemně červenal, když uviděl ten přívěšek." zaculí se, až mám pocit, že jí musí každou chvíli prasknout koutky úst.

„Neptal jsem se." prohodím a odkašlu si.

„Je mi to jasné," přikývne. "mimochodem, máte tu knihu vzhůru nohama." podotkne. Rozpačitě se podívám na knihu, co držím v ruce a tiše si pro sebe zakleji.

„Dobře, no tak mě to lehce zajímalo," přikývnu. „máš ještě něco na srdci?" zaklapnu knihu a pohodím ji na stolek, který na chodbě je a založím si ruce. Vidím na ní, že je něco, co by mi chtěla říct, známe se dlouho, takové věci už jednoduše poznám. Tiše si povzdechne a rozhlédne se kolem sebe. Poznám, že to nechce řešit na chodbě a tak pokynu hlavou s tím, abychom došli do hlavního sálu. Zavře za námi dveře.

„Jsou tu dvě věci, které bych s vámi chtěla probrat," přikývne. „ne, vlastně tři." začne počítat na prstech a pak se podrbe na hlavě s tím, jakoby řešila nějaký matematický úkon.

„Tak sem s tím, nemám celý den." pronesu a usadím se k ní k velikému stolu.

„Dobrá tedy. První věc," zamyslí se, buď přemýšlí, jak se má zeptat nebo jak to má podat nebo nad tím, co z těch tří věcí uvede jako první. „mohla bych udělat lektvar, očarovat ho silným kouzlem a vám by se mohli vrátit vzpomínky na to, co se dělo, když jste byl vlk," začne, vytřeštím oči a zadívám se na zeď vedle. Nevím, jestli je to něco, co chci. Možná mám strach vidět, jak se mnou Kihyun vycházel, když jsem to nebyl já, ale jen vlk. Možná se bojím toho, jak moc veliký kontrast bych viděl.

„Pokračuj," pokynu jí. „tu první věc si rozmyslím." přikývnu.

„Druhá věc, no... je to spíš otázka, Lorde Lim, hlídáte Kihyuna, když tam nejste?" pozvedne obočí. Zamračím se.

„Ne? Není důvod ho hlídat?" nechápavě zakroutím hlavou a ona si povzdechne.

„Kihyun mi říkal, že ho každý den, od Vašeho odchodu, sledují vlci, vždy po dvojicích, jsou na okraji lesa a sledují ho, co dělá," řekne jemně. Vytřeštím oči a zalapám po dechu, chci něco říct, ale Kersee pokračuje. „ s tím souvisí moje další otázka," odkašle si. „ zanecháváte na Kihyunovi svůj pach?" odkašlu si, no, je to normální věc zanechávat na své spřízněné duši pach. Každý vlk to dělá, spřízněná duše není nijak poznatelná oproti obyčejným lidem tím, že vlk ucítí na člověku výrazný pach vlka, nedojde díky tomu k žádnému incidentu. Ale já? Jak mám na něm nechávat pach, když se na mě bojí jen podívat.

„Ne." povzdechnu si.

„Ale...pro Kihyuna je to nebezpečné, když nemá Váš pach, je to několik dní, co jste tam byl jako vlk, teď Vás z něj už nikdo neucítí, mohlo by se mu něco stát." vyjekne. Rozmáchnu ruce.