Luna ✓ || Changki

28* kapitola

Changkyun

Každý den mi přijde náročnější a náročnější, s každou poradou si přijdu spíš víc ve slepé uličce, než abych nacházel cestu. Ale i tak jsem myšlenkami jinde, pořád přemýšlím nad tím, co mi řekl Yanjun, možná proto nejsem schopný se soustředit na poradu vůdců a plně vnímat jejich slova.

Zrovna jsem seděl v trůním sále u stolu a prohlížel si různé spisy, záznamy všech vůdců za poslední měsíce a roky, abych přišel na to, že každá smečka v každém sídle se aspoň jednou setkala s jedním z těch rudookých vlků, když dovnitř vejde po zaklepání Yanjun.

„Děje se něco?" zvednu k němu pohled, když si několikrát jemně odkašle a přešlápne na místě. Nadechnu se a pozvednu obočí, když vydává nervózní pach. Odkašle si, aby začal mluvit.

„Ne to, um," odkašle si znovu a po několika sekundách se zhoupne na patách a udělá krok k židli naproti mně. „jak určitě víte, blíží se Zatmění." Odkašlu si, lehce se napnu a přikývnu. Říkal jsem si proč tak z ničeho nic začal Kihyun cítit Lunu více než kdy před tím, teď už je to jasné, když za tím bylo zatmění. O to víc je na místě, abych se držel, protože jediné, co ho nutí k tomu, aby se takto cítil, je Luna a Zatmění. „no a Zhangjing mi říkal, že, pokud by ale Kihyun, um, nechtěl s vámi něco mít, tak by na to zatmění nereagoval tak brzy." špitne. Překvapeně na něj vytřeštím oči.

„Nejsou to jen řeči, které si říkají vlci, když svojí spřízněné duši podlehnou, aby se necítili provinile, že se na svou spřízněnou duši vrhli?" pozvednu obočí. Yanjun zakroutí hlavou.

„Možná to někdo tak používá, ale Zhangjing říkal, že se o tom bavil s Kihyunem a ten sám mu potvrdil, že to není jen Luna, kdo Vás chce, ale Kihyun sám." přikývne hned obratem na moje slova. Lehce se zarazím s tím, že to není možné, vím, jak na mě včera reagoval, na můj pach a vím, že jsem se měl držet, i když se mi to částečně podařilo, ale vím, že to bylo jen mým pachem, že to byli jen pudy, které ho nutili, aby mě k sobě vábil.

„Changkyun, udělala jsem ti ten lektvar, jak jsi chtěl." vejde dovnitř po zaklepání Kersee, Yanjun sebou trhne, vytřeští oči a já hned na to zalapám po dechu, když vzlykne.

„Y-Yanjun-?"

„Ona Vám tyká a ř-říká vám CHANGKYUN!!" zavzlyká a s trhnutím se rozeběhne pryč. Odkašlu si, zatímco Kersee zacuká koutek.

„Nechci ti do toho mluvit, ale to ubohé štěně by si to také zasloužilo." donese mi lektvar, který mi pomůže odolávat Kihyunově vůni. Poprosil jsem Kersee, aby ho pro mě vyrobila, není to stoprocentní samozřejmě, vábení Luny se nedá jen tak přebít, ale pomůže mi to. Zadívám se na dveře, kterými odběhl Yanjun.

„Já věděl, že jsem na něco zapomněl." uchechtnu se. Kersee jen protočí oči.

„Necháš ho v tom dlouho, co." zasměje se. Pokrčím rameny.

„Dneska ráno jsem mluvil s Taem a Xukunem, také jsem jim to dovolil, trochu se pobavíme." mrknu na ní.

„Chudák vlk," zasměje se, „můžu ti sem tam říct před ním 'Changkyunnie?' prosííím!" zaúpí. Zasměju se, i když se lehce naježím.

„Ale jen před ním a jen sem tam." přikývnu a ona se hned radostí zatetelí a rozeběhne se pryč.

Trhnu sebou, když se ukončí porada a s hlasitým odkašláním poděkuji všem vůdcům, co se dneska dostavili. Zvednu se z trůnu a dojdu ke stolu, na kterém je občerstvení a ukousnu si nachystaného jídla co připravil Zhangjing.