Luna ✓ || Changki

3. kapitola

Kihyun

Jakmile je úplněk...mám pocit, že noc je pro mě utrpením. Všiml jsem si toho už dřív, že kdykoliv je úplněk tak nemůžu spát, trpím nesnesitelnými bolestmi...tělem mi probíhá hrozný pocit, pocit toho jako by mě někdo proklínal. Jen ležím v posteli a snažím se vydýchat tu šílenou bolest, která se mi celým tělem rozlévá.

Možná to bylo ještě uprostřed noci, možná až těsně nad ránem, ale podaří se mi vyčerpáním a únavou na chvíli zamhouřit oči, ale i tak sebou ve spánku stále trhám, nevím, jestli je to sen, jen výplod mé fantasie, nebo co to vlastně je, ale uprostřed sna slyším hlas, který celé mé tělo zase roztřese. Ten hlas je hluboký, v jeho barvě a tónu je dominance, jako by na to moje tělo reagovalo, jako bych věděl, že je to něco, čemu se musím podřídit.

„Já jsem Lim Changkyun, syn Lim Changkyona, vnuk Lim Changhoona, já můžu všechno," začne se mi ozývat v hlavě a s vykviknutím sebou v posteli, stále ve spánku, trhnu. „nikdy mi neříkej, co můžu a co ne, já jsem ten, kdo rozhoduje, pokud bude třeba – dohlédnu, aby mou lunu roztrhali medvědi, aby pocítila bolest, kterou já snáším přes 400 let, dohlédnu osobně na to, aby se kroutila v bolestech a prosila mě o smrt, i kdyby to mělo zabít mě!" trhnutím se vzbudím a zběsile lapám po dechu. Jsem celý zpocený, co to bylo zase za sen...proč mám poslední dobou čím dál víc živější sny. Proč mi ten hlas přijde tak povědomý...

Venku je ještě stále tma, ani se nezačalo rozednívat. Povzdechnu si a zvednu se z postele, necítím se na to, že bych měl ještě usnout. Vyjdu ze své malé chaty, vezmu si kus látky a dojdu k malému potůčku, teď když mám čas, tak se můžu alespoň pláchnout, smýt ze sebe to všechno...jen škoda, že ty divné myšlenky a pocity smýt nemohu.

Sotva se vrátím a slunce vysvitne, tak se ani nenaději a slyším, jak mi někdo zběsile klepe na dveře. Po otevření zjistím, že je to Minhyuk. Soojung chce, abychom šli hned do krčmy, chce udělat velký úklid, přikývnu a svážu si vlasy do culíku a hned vyjdu z chaty, abych Minhyuka následoval.

Soojung je manželka starostu naší vesničky Altinova. Pravda je ta, že je to spíš ona, kdo vesnici řídí...starosta se jí naprosto podřídil, nechá ji rozhodovat a nechá ji, aby si dělala, co chce. Celá vesnice si šušká o tom, že ho Soojung podvádí, že spí s každým, ale nikdo si nedovolí o tom cokoliv říct nahlas, nikdo si nedovolí jakkoliv zaprotestovat. Upaluje se a zabíjí tolik lidí za takové banality...v jiném městě nebo vesnici by ženu, která podvedla svého muže, ukamenovali, ale tady...všichni dělají, že to nevidí. A mě je po tom vlastně nic. Nikdy jsem jí nic neudělal, přesto jsem měl od jisté doby pocit, že jí ležím v žaludku. Ačkoliv to trošku přešlo, po tom, co se mi na tváři objevili ty značky a všichni se mi vyhýbají...jako by jí dělalo dobře, že najednou nemám žádné nápadníky, že o mě najednou nikdo ani nezakopne. Minhyuk říkal, že na mě možná žárlila, možná pořád žárlí, ale to je hloupost, v mé situaci...rozhodně není nikdo, kdo by na mě mohl žárlit, můj život je jen kapka v moři a rozhodně nemám nic, co by jí mohlo chybět. Leda by jí chyběla špetka úzkosti a deprese.

Začneme s Minhyukem hned čistit okna, drhnout stoly.

„Kihyun, přestaň se flákat a uklízej pořádně!" Vyjekne na mě Soojung, když nás přijde zkontrolovat. Hned se omluvím, i když dělám, co můžu. Nejsem v pozici, kdy bych mohl někomu nedejbože odporovat. A rozhodně ne někomu jako je ona.

Sotva uklidíme, tak už se začnou do krčmy loudat lidi, hned začneme s Minhyukem obsluhovat.

„Vesnici navštívil Lord Lim, pokud vy dva něco vyvedete, tak vás nechám pověsit," Dojde za námi Soojung a oba nás probodne pohledem. Oba přikývneme, já si povzdechnu, až Soojung vyleze ven, nemám čas přemýšlet nad tím, kdo asi je Lord Lim, takže obsluhuju ignorujíc svoje myšlenky, na které rozhodně není vhodný čas.