Luna ✓ || Changki

8* kapitola

Changkyun

V noci sebou trhnu, když cítím jakoby mě pálilo na hrudi, jakoby mi někdo zapálil srdce. Ten příšerný žár mě trhnutím vzbudí a já s lapáním po dechu spadnu z postele a připlácnu si ruku na pusu, když cítím kovovou chuť v puse. Rukávem si setřu krev se rtu a dezorientovaně se podívám kolem sebe. Co to může být? Proč se cítím takhle, co to je! Přijdu si slabý, přijdu si jako bych byl zavalený pod těžkým kusem balvanu, bez možnosti se pohnout, nebo se jen svobodně nadechnout. Zničeně zaskuhrám a podaří se mi zvednou na nohy. To bude určitě on, kdo jiný by to byl. Zatnu zuby a pomocí nočního stolku se postavím na nohy, které se mi lehce zakymácí, jakoby to chtěli vzdát. Přitisknu se rychle ke stěně a začnu se pomocí ní dostávat, až ke dveřím, které mi přijdou těžké na otevření. Ze dveří vypadnu a na zemi zaskuhrám, jak ten pád způsobil další příval bolesti. Vykašlu zničeně krev a schoulím se na zemi do klubíčka, když nevím, jak s tou bolestí zápasit. Jak ji překonat. Chvíli počkám než sama, jen zvolna poleví, dost na tolik, abych se mohl pokusit znovu vstát. Doplazím se podél zdi až ke dveřím hned vedle a rozrazím je. Tentokrát se mi podaří ze dveří nevypadnout. Ale to není moje starost. Vytřeštím oči, když moje oči zmapují pokoj. Když vidím, jak neleží v posteli, jak není nikde v pokoji. Nejvíc mě, ale rozhodí to, že cítím jeho pach jen jemně. Jakoby tu už pár hodin nebyl. Přes bolest zavřu oči a zhluboka se nadechnu ve snaze se soustředit. Nikde na hradě necítím jeho pach, jeho auru. Ani jeho pro mě už moc dobře známý strach.

„Y-YANJUN!" zavrčím a skuhravě zakřičím. Netrvá to dlouho a slyším kroky na chodbě.

„Changkyun." vyjekne zděšeně, když se hned zhrozím na zem a vykašlu další příval krve. Copak mi to působí i fyzickou bolest?

„Je pryč," zavrčím „ najdi ho a přiveď ho sem," křiknu po něm. Chvíli ztuhle stojí, ale pak přikývne, ale než odejde, tak ho chytím za límec a pevně ho sevřu. „jestli zjistím, že máš v tomhle prsty, Yanjun, nebo tvoje povedená Aurora, nepřej si zjistit, co Vás čeká za trest." zavrčím zlověstně a výhružně. Vytřeští oči a pod mým dominantním tónem sklopí hlavu a přikývne a já ho hned pustím, aby mohl svolat smečku. Nevěřím tomu, co chci udělat, ale asi nemám na výběr. Pomalu dojdu k jeho posteli a vezmu do rukou jeho polštář. Chvíli váhám, ale hned, jak mě do nosu praští jeho vůně, tak zabořím nos do měkkého polštáře, kde je husí peří protkané jeho vůní. Zhluboka se nadechnu a cítím, jak jemně bolest upadá. Dost na tolik, abych se nemusel ve stoje hrbit, ale mohl se narovnat. Podaří se mi udělat pár sebejistých kroků, s polštářem v podpaží se vydám ke svému trůnu a těžce na něj usednu, možná na něj spíš spadnu. Slyším venku, jak vlci vyjí, jak se svolávají, když otočím hlavu k oknu, tak vidím, jak několik vlků běží do lesa. Doufej, že ho najdeš, Yanjun.

Moc dobře jsem věděl, že v tom má prsty. Moc dobře jsem věděl, že on a Zhangjing mu nějak pomáhali. To, jak se sblížili, bylo dost přímočaré, na tolik, aby nebyla možnost, aby o tom aspoň něco nevěděli. Čekal jsem dlouho, ale vše se mi potvrdilo, když dovnitř nad ránem přišel Yanjun. Měl sklopenou hlavu. Cítil jsem z něj strach na míle daleko. Táhnul se pomalým krokem k mému trůnu a začal koktavým hlasem. Nevěřil svým slovům, když je pronášel a doufal, že je třeba neuslyším. Ale já je moc, moc dobře slyšel.

„J-J-Je u Wonha." zněli jeho slova. Prudce jsem vstal, a kdyby se mi okamžitě nezamotala hlava, tak bych se přeměnil a vrhnul se mu nejspíš po krku. Může být rád, že v tomhle stavu na to nemám sílu.

„A? Kde ho máš?" zavrčím a vidím, jak se celý otřásl.

„V-Víš, že nemůžu, víš, že když Wonho řekne ne, tak já nesmím, nemohl jsem nic dělat, ani ostatní vlci, omlouvám se." špitne. Odfrknu si.