Luna ✓ || Changki

27* kapitola

Kihyun

Ještě chvíli se mazlíme, než ho musím pustit ze své náruče. Rozloučíme se několika pusinkami a já se ještě chvíli převaluji v posteli plné jeho vůně. Nevím, co to včera bylo...ale rozhodně nelituji ničeho, co se včera večer stalo, i když mi to stále vrtá hlavou. Ano, reaguji na jeho vůni, tolik jeho vůně mi opravdu podlamuje kolena, ale to vzrušení, které mnou včera proudilo. Bylo to opravdu zvláštní. Ale vím, že je tu někdo, kdo mi s tím může pomoct. Vstanu a převléknu se, rovnou se vydám do kuchyně a jídelny, je překvapivé, jaké je na chodbách ticho, když jsou důležité porady. Dojdu do jídelny a očima hledám toho, koho potřebuji a s úsměvem na rtech se rozejdu k Zhangjingovi. Seděl u stolu s Yanjunem, Wonhem a Hyungwonem, tak je hned zajdu pozdravit. Trošku se zarazím nad atmosférou u stolu, nevím proč, ale Zhangjing má kolem krku šátek, Yanjun má sklopenou hlavu a obdivuje umění malování na talíři, zatímco ho Wonho propaluje pohledem. Ehm?

„Ahoj." Hned je všechny pozdravím a tím tu atmosféru trošku prolomím, protože se na mě všichni otočí a usmějí se. Chvíli si s nimi povídám, než se významně zadívám na Zhangjinga.

„Nepomohl bys mi připravit snídani?" lehkým mrkáním mu dávám najevo, že s ním potřebuju mluvit. Naštěstí Zhangjing v tomhle není natvrdlý, ne jako Yanjun, jak říká on sám, takže pochopí a spolu zajdeme do kuchyně. Snídani opravdu začneme připravovat a Zhangjing ze mě začne zvědavě páčit co potřebuju. „Víš, no, um...včera se mi stalo něco zvláštního..." začnu a postupně rudnu, jak se mu snažím vysvětlit svoje vzrušení a náruživost z minulého večera. Kývá na moje slova hlavou a pak se překvapeně usměje. „Ne, nevadilo mi to...proč by mi to mělo vadit?" zeptám se nechápavě, když jeho první slova jsou, jestli lituju toho, jak jsem se v noci choval a jestli mi to vadilo. Hned se zeširoka usměje, po mé odpovědi.

„To znamená, že už jsi splynul s Lunou," usměje se, nechápavě na něj pozvednu obočí. „víš na začátku, když se poznáš se svým vlkem...dá se říct, že se v tobě perou dvě osoby – ty sám a Luna, v mém případě Aurora. Ze začátku je to těžké, protože touha a náklonnost ze strany Aurory, pokud ti to budu vysvětlovat na sobě, a vlka je hned, kdežto jako já a Yanjun...museli jsme se k sobě nejdřív dostat, seznámit se a skamarádit. Je to dost těžké, když si vlk není jistý, kdy jednáš jako Luna a kdy jako ty. Ale," zazubí se na mě, když kývám chápavě hlavou. „to, co se stalo včera...říká se tomu předzvěst Zatmění...," začne a já zpozorním, protože to, co chce říct zní zajímavě. „tak, jak Nov ovlivňuje hlavně vlky, tak...Zatmění je zase naše záležitost, záležitost spřízněných duší. Ale ano, Zatmění je až na jaře, proto ta předzvěst...spřízněná duše začne vábit svého vlka ještě před Zatměním...nejdřív je to zhruba jednou do týdne...a čím víc se blíží Zatmění, tím víc se to bude kupit, těsně před Zatměním ho k sobě budeš vábit třeba každý den...a nejen v noci, budeš ho k sobě vábit celý den, dokud ti nepodlehne," vysvětluje a já pořád kývám hlavou, že chápu jeho slova. „ale tohle je zajímavé...předzvěst sotva začala a pokud k sobě Lorda Lim vábíš takhle brzy...znamená to, že ho sám chceš," pozvedne obočí a já zrudnu. „protože kdybys ho sám nechtěl, nepoddal by ses tomu vzrušení a té touze tak brzy, pudy by tě přemohli až dva dny před Zatměním." Začne nadšeně poskakovat a já si pořád zkouším dávat ty krátké vlasy za ucho.

„Jenomže...Changkyun si myslí, že jsou to jen pudy, bojí se cokoliv dělat, myslí si, že až to přejde ty pudy, že budu litovat." Povzdechnu si smutně a Zhangjing se zamyslí.

„Neboj, něco s tím zkusím udělat." Mrkne na mě a dloubne do mě. „Takže." Pozvedne obočí.

„Takže?" polknu nad jeho výrazem.