Luna ✓ || Changki

23* kapitola

Kihyun

Chvíli po tom, co odešel jsem spal, ale...nebylo to na moc dlouho. Nevím, na jak dlouho jsem padl do bezesného spánku, ale trhnutím se probudím. Neumím si  představit, že bych měl teď jen tak klidně spát. Všude z chodeb jsem slyšel pláč a vzlyky. Nakonec vstanu, nemůžu tu jen tak ležet...všichni tady...byly ochotni a schopni za mě položit život, neměl bych se teď válet, měl bych pomáhat. Dojdu do sálu, kde ošetřují raněné a hned se začnu angažovat, abych pomáhal. Vytřeštím oči, když do sálu přijde Changkyun, Yanjun, Kersee a nesou na nosítkách zkrvaveného muže a u něj jednoho plačícího, hned bylo všem jasné, že ten zraněný je vlk a vedle je jeho spřízněná duše.

„Kiki, mohl bys...mohl by ses o něj postarat." Zadívá se na mě Changkyun a ukáže na kluka se světlými vlasy, který měl oči zarudlé od pláče a celé jeho oblečení bylo potřísněné krví.

„Jistě." Přikývnu hned. Ještě se nechám odvést stranou, když mě ní Changkyun vezme. Pomalu mě obejme, myslel jsem, že jenom kvůli objetí, ale nakonec to vypadá, že to nebylo jen kvůli tomu, ale objímá mě proto, aby tím zakryl to, co mi potřebuje říct.

„Byl to někdo od mláďat," zašeptá a já se snažím nevytřeštit oči. „buď pozorný a...zkus se nenápadně zeptat Xukuna, jestli si něčeho nevšiml." Pohladí mě po zádech a já přikývnu. Chvíli ještě děláme, že se jen objímáme, než mě pustí a já vezmu toho kluka pryč od raněných, Kersee si zatím klekne k jeho vlkovi, aby začala s ošetřováním. Mezi jeho vzlyky se dozvím, že se jmenuje Minhyuk. Vezmu ho do svého pokoje, pomůžu mu se očistit a dám mu čisté oblečení.

„Bylo to...jako ta...nejhorší noční můra na světě," Začne šeptat, zatímco pevně v dlaních sevře tkaninu svých kalhot v oblasti kolen. Zběsile mu u toho tečou slzy z očí, dojdu k němu a kleknu si k němu a vezmu jeho ruce. Chápu, že to potřebuje někomu říct a dám mu najevo, že ho poslouchám. „chvíli předtím...bylo zlověstné ticho a pak najednou....pak najednou byli uvnitř, nikdo neví jak, seběhlo se to strašně rychle...najednou byla všude krev, křik...naše čarodějka Mary se nás snažila dostat do úkrytu, ale...jako by to ti vlci věděli, kudy nás povede...jeden vlk čekal před vchodem do úkrytu, ukousl jí hlavu dřív, než stihla použít nějaké kouzlo. Pak si...skoro nic nepamatuju, jen...to vrčení...tu krev...to, jak mě najednou zavalilo skoro...skoro mrtvé tělo Hyunwoo...jak jsem se ho snažil odtáhnout, jak jsem se ho snažil ošetřit a schoval jsem se s ním...ani na sekundu jsem nevěřil, že...že bychom to mohli přežít," Posmrkne a já ho hladím po rukách. Chci mu říct nějakou frázi, jak mě to mrzí a že to bude dobré, ale přeruší mě, když vytřeští oči. „něco si pamatuju...něco...jeden z našich vlků, nedávno byl degradován Pierem z vysoké pozice, protože byl drzý a spousta vlků tvrdila, že je proti Pierovy...viděl jsem ho ze sídla prchat, než ten masakr úplně začal." Zadívá se na mě a já vytřeštím oči. Takže měli špeha...jako my. Polknu a řeknu mu, že na to ostatní upozorním. Nakonec vezmu jeden z lektvarů, které mám od Kersee, nechám Minhyuka, aby si k odvaru čichl a pak ho jemně podepřu, když ve vteřině usne. Položím ho do postele a zavrtám ho do peřiny. Hned se vydám do trůnního sálu a zaklepu na dveře, je mi jasné, že má Changkyun poradu a řeší další kroky. Hned mě vyzvou, abych šel dál.

„Minhyuk si na něco vzpomněl." Řeknu hned vážně a zadívám se na Changkyuna, Kersee a Yanjuna s Taem, kteří zrovna řešili, jak budou postupovat. „Pier před necelým půlrokem degradoval jednoho vlka. Z pozice zástupce vůdce bojové smečky na vůdce pečovatelské smečky. Minhyuk tvrdí, že s tím degradovaným vlkem, Jinem, bylo několik problémů, ostatní vlci ze smečky si prý ztěžovali, že vede řeči proti Pierovi...Minhyuk ho viděl ze sídla utíkat těsně po tom, co ti vlci vnikli do jejich sídla." Řeknu na jeden nádech a všichni na mě vytřeští oči.