Luna ✓ || Changki

37* kapitola

Kihyun

Jakmile jsem slyšel vytí vlčete...nevím, cítil jsem, že se za tím vytím musím rozběhnout. Nedokážu přesně popsat pocity, které jsem cítil, ale...věděl jsem, že nás vlče potřebuje, oba dva. Doufal jsem, že Kyunnie bude chtít to samé. Třásl jsem se pod každým teskným zavytím, srdce se mi svíralo z toho, jak bylo vlče samo vystrašené a smutné. Jakmile ho mám ve své náruči tak vím, že...tohle je přesně to, co chci.

Vlci zvědavě nakukují, když procházíme branou. Slyším, jak lapají po dechu, když v náručí držím vlče. Překvapeně zamrkám, když se hned ozve vlčí vytí, které se stupňuje víc a víc, jak se přidávají další a další vlci. Překvapeně se zadívám kolem nás.

„Je to taková vlčí gratulace," usměje se Kyunnie a vysvětlí mi to. „a malé přivítání pro jejich budoucí alfu." Vtiskne mi pusu na spánek a já se usměju. Přikývnu, když mi to dává smysl a nechám se zavést za Xukunem, aby zkontroloval, že je vlče v pořádku.

„Aaaaaaaaaaa, máte vlčátko," zapiští Xukun, když nás vidí. „hned ho zkontroluju," natáhne ke mně ruce. „nic mu neudělám, hned ti ho vrátím." Zasměje se, když vlče pořád držím v náručí a nevím, jestli je bezpečné ho svěřit zrovna Xukunovi. Ale vlče mu opatrně podám, moje náruč je najednou tak prázdná. Kyunnie mě hned obejme, zatímco oba bedlivě sledujeme, jak Xukun prohlíží vlčátko.

„Tak?" zamrkám na něj, když mi vlčátko vrátí zpátky do náruče.

„Zdravý jako řípa," zasměje se. „ještě moc nevidí, tak se neděste, že bude narážet do věcí, chodit se naučí během pár týdnů...první měsíc bude fixovaný hlavně na mámu, takže na Kihyuna, ale pak už ho budeš taky zajímat," zasměje se na Kyunnieho, který si odfrkne. „a je to kluk, takže mu můžete vybrat jméno." Usměje se a my oba přikývneme.

„Aaaaaaa, panebože, to je vlčátko! Vaše vlčátko," Začne Kersee pištět přes celé sídlo a nadšeně se chichotá. Vlče se mi, asi strachem, zavrtá víc do náruče. „ahoj, prcku, já jsem tvoje hodná trhlá tetička Kersee." Začne na něj žvatlat. Nejistě se na Kyunnieho zadívám, ten si jen povzdechne a zakroutí hlavou.

„Co to máš?" nechápavě se zadívám na Kersee, když přestane otravovat naše vlčátko a na nástěnku pověsí nějaký papír. Nechápavě se na papír zadívám....Yanjun, první místo, 30x...Chengcheng, druhé místo, 27x...Zimo, třetí místo, 26x.....co to je?

„Statistika, kdo je nejlepší v sexu, když je Zatmění," pozvedne Kersee obočí. „a protože jméno Changkyun jsem neslyšela ani jednou, tak jsi na posledním místě...máš nuluu." Začne neustále opakovat slovo nula, odkašlu si.

„NEBYLY JSME TADY!" vyjekne Kyunnie.

„Nulaaaa," pronese Kersee důležitě. „Lunaaa nulaaa, to se i rýmuje." Zasměje se.

„Cože se to?" řeknu temně a jednou rukou držím vlče ve své náruči a v druhé ruce si připravuji ohnivou kouli.

„Upal mě, ano, prosím!" Kersee si roztrhne košili a tu větu zavzdychá. Zakryju si volnou rukou oči, ježiši. Zatímco mě Kersee prosí, abych ji upálil, tak bereme s Kyunniem nohy na ramena. Unaveně si vlezeme do postele a necháme vlčátko, aby se rozvalovalo na zádech mezi námi. Usměju se, zatímco začnu vlčátko drbat na bříšku, kde má jemnou hebounkou srst. Nadšeně vydává chrochtavé zvuky, tak se nakloním a začnu ho na bříšku pusinkovat, zatímco on mě tlapičkama jemně bouchá do hlavy.

„A co já?" ozve se vedle mě zakňučení. Zasměju se a natáhnu se tak, abych mohl dát Kyunniemu pusu. Nakonec se uvelebíme tak, že ležím na boku, Kyunnie leží za mnou, objímá mě a přede mnou leží vlčátko, které tlapkou bouchá do rohu polštáře a užívá si kolik prostoru v posteli má.

Ležíme celý den s Kyunniem v knihách a hledáme jméno, které by se nám líbilo pro našeho syna. Vlčátko zatím spokojeně spinká ve vyrobeném pelíšku, kde má dané moje tričko, protože bez mé vůně není schopný usnout.

„Mě se líbí jméno Yanchen...zní tak hezky a honosně." Usměju se, když máme na papíře napsáno pár jmen, které nás nějak oslovili a líbili se nám.

„I mě se líbí jméno Yanchen." Přikývne Kyunnie a vtiskne mi pusinku. A tak jsme se rozhodli, že se bude náš syn, budoucí alfa, jmenovat Yanchen.

„Mh, je to něco jako lidský křest, taková slavnost, na počest Yanchena." usměje se na mě Kersee a já přikývnu. Nevíme, kdy se bude muset vyrazit do boje, vím, že Kyunnie s Yanjunem neustále vymýšlí strategii a pečlivě vymýšlí následující kroky. Proto jsme se rozhodli, že oslava na počest Yanchena bude hned zítra.

Podle Kersee je to moc krásný ceremoniál, tak jsem zvědavý. Vezmu si tradiční oblečení Luny, Kyunnie si vezme tradiční oblečení alfy a společně se vydáme na nachystanou slavnost venku. Uprostřed zahrady je udělána slavobrána s nevadnoucími květinami, pod slavobránou je prostor pro Yanchena, aby na něj bylo dobře vidět. Všude kolem je dost prostoru pro všechny vlky, aby na něj všichni viděli.

„Přivítejme naši alfu Lim Changkyuna, jeho Lunu Kihyuna a jejich syna Yanchena, který bude za několik desítek let Vaší alfou." Pronese Kersee vážně. I ona na sobě má tradiční, honosně vypadající, oblečení. Procházíme uličkou, kterou vlci utvořili a dojdeme až k ní. Postavím Yanchena před Kersee na menší stoleček a odstoupím s Kyunniem lehce stranou. Kersee začne mluvit v jazyce, kterému nerozumím, myslím, že možná tomu nerozumíme nikdo. Na konci věty Kersee spráskne ruce a kolem Yanchena se objeví několik barevných jiskřiček, které ho obkrouží a nakonec zmizí. Yanjun zavyje a všichni vlci se Yanchenovi pokloní, Kyunnie mě chytí za ruku a oba zavřeme oči, zatímco vlci začnou na Yanchenovu počest sborově výt.

Pravda je ta, že mám strach. Obrovský strach. Nikdo neví, kdy to přijde a strach z toho máme všichni. Povzdechnu si, když sedím v křesle, Yanchen mi spí v klubíčku na klíně, zatímco já si čtu knihu ze sbírky Kitae. Překvapeně sebou trhnu, když uslyším z venku vytí, povědomé vytí. Yanchen zvedne hlavičku a lehce zakňučí, vezmu ho do náruče a dojdu se podívat ven, co se děje. Překvapeně vytřeštím oči a hned se usměju. Dívám se na Yanjuna, jak se pyšně usmívá, zatímco Zhangjing v náruči drží vlčátko a rozněžněle se usmívá. Takže oni taky? Dojdu jim pogratulovat, Kyunnie s překvapením přiběhne taky a doprovodíme je za Xukunem, aby jim mohl vlčátko zkontrolovat.

„Je vlčátko v pořádku?" zeptá se s obavami Zhangjing, když Xukun pečlivě obhlíží vlčátko. Yanchen mi skoro skáče z náruče, jak se snaží čumáčkem čmuchat vlčátko.

„Mh, samozřejmě," přikývne Xukun a podá ho Zhangingjovi do náruče. „akorát je to velké překvapení a přepíšete historii," zasměje se, nechápavě na něj všichni koukáme. „je to totiž vlčice, takže Yanjunův nástupce jakožto pravá ruka alfy bude žena." Zahihňá se a my všichni překvapením zalapáme po dechu.

„Budu mít dceru." Zalapá Yanjun po dechu a chvíli nevíme, jestli se jen rozbrečí nebo jestli rovnou omdlí.