Luna ✓ || Changki

38* kapitola

Changkyun

Najednou jsou dny v sídle úplně jiné, jakmile je tu Yanchen jakoby se vše točilo kolem něj. Kdykoliv skončím na poradě, hned se rozbíhám, abych doběhnul do našeho pokoje, kde je vždy najdu, buď spolu leží v posteli, nebo sedí v křesle a čtou si knihu. Vždy se k nim přitulím a oba je zahrnu svojí láskou. Někdy si pak jdeme sednout na zahradu. Nahřát se na sluníčku, což se Yanchenovi moc líbí. Jemu se hlavně líbí, když se může tulit ke Kihyunovi, né, že bych žárlil, né, že bych taky nechtěl pomazlit, ale víc než to žárlím, protože chci taky mazlit Yanchena, ale ke mně ještě tak netíhne jako ke Kihyunovi. Jo, já vím, Xukun to říkal, ale i tak nafouknu tváře, když vidím Kihyuna, jak Yanchena pusinkuje a ňufá na bříšku a já ho chci taky ňufat!

Mít vlčici ve smečce není nikdy dobrý nápad, né, že by se to stávalo, vlastně je to rarita, aby byla vůbec jedna vlčice za jedno tisíciletí. Ale není to zrovna ideální. Vlci nikdy nebudou poslouchat vlčici. Yanjun, potom, co se oprostí od pláče se na mě zadívá a kývne na mě, abychom šli ven, zatímco Yanjun a Zhangjing seznamují vlčata.

„Já vím, co to znamená a je mi to jedno, jestli chceš, abych se vzdal pozice tvojí pravé ruky a přenechal jí třeba Chengovi, který bude mít kluka." zadívá se na mě vážně, pozvednu obočí.

„Možná je osud, že máš vlčici? Možná bude Yanchenovi víc nápomocná. Vlčice se nerodí jen tak, Yanjun, a i když to pro ni bude těžké, nemám nic proti tomu. Kdykoliv byla ve světě vlčice, vždy k tomu byl důvod, jaký je její důvod ještě nevíme, ale vždy to byly bojovnice, vždy své smečce pomohli způsobem, jaký by normální vlk nemohl, takže určitě je pro to důvod a jestli jí bude vychovávat Zhangjing, no tak to bude teprve vlčice." zasměju se, Yanjun se překvapeně usměje a přikývne. Kihyun ke mně dojde a vtiskne mi pusu, zatímco se rozejdeme na naše místečko na zahradě, kde se uvelebíme na dece, zatímco vlče, které už ovládá svoje nožičky jak má, pobíhá kolem nás.

///

Yanjun a Zhangjing pojmenovali svojí vlčici Lilly, podle Lilií, které prý byli kolem ní, když jí našli. Mám pocit, že to, že se objevili takhle vysoce očekávaná a postavená vlčata těsně za sebou je způsob, jakým nám bohové dávají naději. Zadívám se na Yanchena, který spinká v Kihyunově náruči, oba je přikryju a usměje se. Další generace půjde dál, ať se stane, co se stane.

Zhangjing se ujal toho, aby nám pohlídal Yanchena, zatímco jsem se rozhodl, že nenechám svojí pověst pokazit tím, že bych byl NULA! Jakmile jsme věděli, že je Zhangjing s vlčaty na zahradě, tak jsem k sobě Kihyuna přitáhnul, ani neprotestoval a já jsem se vpil do jeho rtů. Bylo mi jedno, jestli jeho vzdechy někdo počítá, spíš jsem jen chtěl, aby celé sídlo slyšelo jeho slastný a hlasitý křik, aby si už nikdo nemohl dovolit se jen lehce uchechtnout, zatímco prochází kolem té blbé statistiky, co pověsila Kersee. Ani Kihyun se nedržel zpátky, hlasitě křičel, kňoural a vzdychal kdykoliv jsem přirazil. Pro nás to bylo ale i osvobození, odreagování se od reality. Mohli jsme na chvíli na vše zapomenout a být jen spolu, unášeni každý ve světě toho druhého. Líbal jsem a kousal jeho krk, zatímco se prohýbal pod mými přírazy a slastně každou chvíli vykřikoval moje jméno, dokud jsme nedošli ke svému vrcholu. Vtisknu mu spokojeně pusu a odnesu ho do vany, do které jsem nechal napustiti vanu a zapálil pod ní kamna, aby byla vana vyhřátá. Naložím ho do ní a přinesu mu hned na to jeho knížku, kterou teď čte.

„Dojdu pro Yanchena, zatím si odpočiň." vtisknu mu pusu. Spokojeně se usměje a přikývne. Jamile, vyjdu ze dveří, tak nasadím spokojený výraz. Když na chodbě potkám vlky, tak spokojeně vypnu hruď a z patra se na ně podívám.