Luna ✓ || Changki

6* kapitola

Changkyun

Jakmile jsme prošli dveřmi, věděl jsem, že vlci v celém cizím sídle zaznamenali mou přítomnost, a nejen tu mou. Cítil jsem, jak sebou trhli, jak na sebe zaštěkali a v jejich štěkotu jsem slyšel jen jediné.

„Luna?" štěkali si mezi sebou zatím, co jsem šel mlčky po chodbě jejich velikého sídla. Procházeli jsme vedle pokojů, ze kterých se nevěřícně ozývalo, že Lord Lim našel Lunu, jakmile jsme kolem nějakých dveří prošli hned se za námi otevřeli a vykoukli z nich zvědavé hlavy různě zbarvených vlků. Došel jsem majestátní chůzí až do velikého sálu, kde u stolu hned naproti dveřím seděl Pier. Jeho blonďaté kudrnaté vlasy, které mu sahali lehce nad ramena se zavlnili když se hned postavil a jeho zelené oči se sklopili, když se mi lehce uklonil. Došel jsem k němu a podal mu ruku na znamení pozdravu. Došel ke mně a chytil mou ruku a pak zavřel oči a zhluboka se nadechl.

„Tak je to pravda, Changkyun," zasměje se, pozvednu obočí, ale vím na co naráží. „Luna...kdy nám ji představíš." pustí mojí ruku. Zavrčí a on vytřeští oči a trhne pohledem na Yanjuna a Chenga, kteří jsou po mých bocích.

„Nepřišel jsem sem kvůli luně, přišel jsem kvůli hlášení za poslední měsíc." Sednu si ke stolu a Pier pokyne hlavou, když si sedá a po chvíli ze dveří vyjde služebnictvo a donesou nám na talířích občerstvení. Pier si sedne naproti mně a vedle mě se posadí Cheng a Yanjun.

„Nevím, jak to máte vy, ale...máme tu problém se zběhlými vlky. Ač se je snažíme ulovit, jsou rychlejší, silnější a nevíme, co tu chtějí. Jsou dvě možnosti, buď hledají sídlo, aby ho zbavili vůdce a tím tak oslabili hlavní smečku." zadívá se na mě a já čekám, až bude pokračovat.

„Nebo?" popoženu ho, aby mluvil.

„Nebo hledají čarodějku." zadívá se na mě. Zamračím se.

„Na co by jim byla čarodějka?" založím si ruce.

„Tak by měli přístup do každého sídla. Stačí jedna čarodějka, jedno sídlo. Je jedno, jaké to bude, buď naše veliké, či obrovské v Číně, či maličké v Irsku z toho mám největší strach. Irsko spadá pod sídlo ve Veliké Británii, ale je od něj daleko a tak tam mají vlci vlastní sídlo a vlastní čarodějku, to sídlo je velice zranitelné, i když jsou tam vlci tvrdí a silní." chvíli poslouchám jeho proslov, než si povzdechnu.

„Tohle jsou jen spekulace, nevidím důvod, proč by parta nějakých zběhlých vlků měla takový plán, potýkáme se s nimi už tolik let, vždy to jsou jednotlivci, dva tři vlci, kteří bez cíle pobíhají lesem a nikam nepatří." zavrčím. Pier se mi zadívá chladně do očí a zakroutí hlavou.

„Ne, Changkyun....to není smečka dvou nebo tří vlků...ale jsou jich desítky. Vyhánějí nás z lesů Merselina, jejich počet roste, nedělal bych si starosti, kdyby to byli pár zběhlých vlků, ale jejich počet rapidně vzrostl od minulého úplňku...a co je nejhorší, přijde mi, že vycházejí s medvědy. Smečka toulavých vlků je už tak náročná udržet, loví si, co chtějí, Changkyun napadají vesnice a ještě, když se jim k tomu občas připlete medvěd, potřebovali bychom více vlků." přikývne. Zadívám se na něj po tom, co se odmlčí a celý se napnu.

„Sire, je v těch zběhlých smečkám...vlk, který by měl rudé oči?" ozve se Yanjun, celý se napnu a zavrčím na něj, uhne pohledem a sklopí hlavu.

„Slyšel jsem o tom zvěsti, ale je to nesmysl, prý se mezi nimi pár pohybuje, někdo říkal, že byl jen jeden, jakmile se ale smečka rozrostla, tak jich přibilo víc, ale myslím si, že je to jen pověra mezi vlky." Řekne vážně.