Luna ✓ || Changki

25* kapitola

Kihyun

Všechno bylo takové...hektické. Sídlo bylo najednou plné, přeplněné vlky a spřízněnými dušemi. Když Kersee hledala jeden z mála volných pokojů pro jednu z čarodějek, tak jsem se vzdal svého pokoje, není tu už moc volného místa. Díky tomu budu moct alespoň noci trávit s Changkyunem, protože jsem se rozhodl, že se mu tedy vetřu do pokoje, ne, že bych měl na vybranou, ne, že bych vůbec chtěl mít na vybranou. Myslím, že je to více než vyhovující, pro nás oba.

Společně s čarodějkami, Zhangjingem, Wonhem a Hyungwonem začneme přebírat kov z Grány, podle toho, co říkala Kersee. Jsem zvědavý na to kouzlení, myslím, že asi každý vždycky sní o tom, že by uměl kouzlit, ale pro většinu lidí jsou to jen představy. Setřídit kov není jednoduché, rozdělíme ho na náhrdelníky, náramky a kov neurčitého tvaru.

„Ty kovy neurčitého tvaru budou pro tebe, Kihyun a pro všechny spřízněné duše, jejíž vlci jsou v hlavních liniích a vysokých pozicích ve smečce. Pojmou více magie, proto to tak bude lepší." Vysvětluje nám a my kýváme hlavou. Zhangjing zajde svolat všechny, kterých se týká učení kouzlení.

„Ty a Zhangjing se budete učit odděleně," šeptne mi Kersee a z hromady oddělá dva kovy. „vzhledem k momentální situaci nechci, aby se kdokoliv mohl byť jen dozvědět, jaká kouzla zvládnete, Yanjun a Lord Lim jsou nejdůležitějšími částmi bojové skupiny a vlčí skupiny vůbec, co se týče naší smečky, vy jste dva nejdůležitější články." vážně se mě Kersee zadívá a já vážně přikývnu. Victoria a Suzy se ujmou rozdávání amuletů a kovů, začnou s vyučováním a základy magie, kývnu na Xukuna, aby dával na Linonga pozor a nechám se se Zhangjingem odvádět Kersee pryč. Vede nás do sklepení až do jedné větší místnosti. Vytáhne ampulku s něčím, co vypadá jako krev, do každého rohu místnosti kapne trošku té krve a pak pronese nějaké zaklínadlo.

„Tohle kouzlo zaručí, že nás nikdo neuslyší a ani nikdo neuvidí, že jsme tady. Říkala jsem to Kihyunovi, ale řeknu to i tobě, Zhangjing, budeme se učit odděleně hlavně proto, že pokud vezmeme vlčí hierarchii, tak vy dva jakožto spřízněné duše nejvyšších vlků, jste nejposvátnější. A taky nejsnadnější terč," vážně se na nás zadívá a my oba roztřeštěně přikývneme. „nebudeme si nic přikrášlovat, náš protivník je mnohem silnější, než si dokážeme představit...pokud by měl oslabit celou smečku, zaútočit na nejbolestnější místo, tak to bude Lord Lim – jakožto alfa, pokud na světě není alfa, vlci budou zmatení, nevěděli by, ke komu se přiklonit, mohlo by to taky propuknout v to, že se budou muset přidat ke nepříteli, což by znamenalo, že se zabijí všechny spřízněné duše, to je ale nejhorší varianta," kývá hlavou a my ji roztřeštěně posloucháme, je nám jasné, že to říct musí. „další na ráně je druhý nejsilnější, vůdce bojové skupiny a zástupce alfy, což je tvůj Yanjun," kývne na Zhangjinga. „i jeho smrtí se smečka dost rozhodí...všichni jsou pod ním, budou naklepnutí, budou mít strach, protože jak by mohli zabít někoho, kdo jim vzal vůdce?" zadívá se na nás a my přikývneme, že chápeme. „Než začnu o kouzlech, tak si řekneme jedno. Rozhodně si nehrajte na hrdiny," vážně se na nás zadívá. „viděla jsem umírat nespočet spřízněných duší, které si mysleli, že ochrání svého vlka, kvůli jejich smrti umřel pak steskem i vlk. Oni vás potřebují živé, potřebují, aby jste dýchali...i kdyby jste viděli boj, viděli je prohrávat, nesmíte se přidat do bitvy. Vůči vlkovi nemáte sebemenší šanci. Pokusím se vás naučit dálkové kouzlo, kterým můžete vlka odmrštit, aby jste případně v boji, dali Yanjunovi nebo Changkyunovi možnost se dát dohromady než ho vlk znovu napadne, ale rozhodně, ROZHODNĚ se nevrhejte doprostřed boje, i když budete mít amulet štítu, to je jednorázová ochrana, není to jako můj štít. Spíše tím ublížíte než pomůžete," je to poprvé, co ji vidím takhle vážnou, ale situace si to vyžaduje. „tak a teď ke kouzlení. Nevím, kolik vás toho zvládnu naučit, ale nejjednodušší bude, když nejdříve zjistíme podstatu vaší duše. Kouzla mají čtyři druhy – oheň, voda, vítr a země. Každá duše se narodí a jen k jedinému druhu síly má pouto. Je málo lidí nebo čarodějek, co kdy dokázali ovládnout víc než jednu podstatu. Na světě, co vím dle pověstí byla jen jedna osoba, která nebyla čarodějkou, a která dokázala ovládnout ohnivou podstatu...ta žena byla Luna děda Lorda Lim, v její době bylo zakázáno, aby spřízněné duše uměli kouzlit, ale čarodějka ji to i přes zákaz naučila, nakonec to dědu Lorda Lim zachránilo život, ale to je jiný příběh." Lehce se zasměje. Vyčaruje nějakou skříňku a na ní vázu. „Nejdříve vás naučím zaklínadlo a pak budeme zkoušet, jestli se vám podaří nějaké kouzlo a jaké podstaty to kouzlo bude." Kývne na nás, posadíme se na přičarovaný koberec a začneme se učit nějakou formuli, dle ní nejlehčí, ale jelikož je v cizím jazyce, tak je to dost krkolomné. Opravuje naši výslovnost, aby z toho nevyšel nesmysl. Je to dost namáhavé, ale vidina toho, že můžeme svoje milované ochránit je větší a větší. Nevzdáváme se, i když se nám dlouho nedaří, ať zkoušíme cokoliv, s vázou nic nehne. „Dobře, bude to drastické, ale...potřebuji zjistit, jestli to dokážete. Zhangjing, budeš první...nezapomeň na tu formuli." Kývne na něj, ani jeden nechápeme, co se děje, ale Kersee něco zašeptá a foukne do dlaně, kde má nějaké lístky a jakmile je foukne Zhanjingovi do tváře, tak Zhangjing vytřeští oči a zadívá se před sebe. Nevím, co se děje, dokud nevykřikne.

„T-To ne! Yanjun!" vykřikne najednou a dá ruce před sebe, skoro jsem ani nepostřehl, jak rychle řekl formuli, ale Zhangjing vázu zničí. Společně se skříňkou, na které stála, podlahou a kusem zdi. S Kersee zíráme s otevřenou pusou. Hádám, že mu udělala nějaký přelud, aby cítil nebezpečí.

„Páni, Zhangjing." Překvapeně Kersee kouká na spoušť. „je překvapivé, abys měl na poprvé takovou sílu, ale je to jen dobře," hned se usměje. „tvá podstata je země, pokud se nepletu, tak Victorie je čarodějka se zemní podstatou, bude to tedy ona, kdo tě bude učit, kromě základních kouzel a štítů znají kouzla na podstaty jen čarodějky, které podstatou oplývají." Zakývá pro vysvětlení hlavou. Než se stihnu nadechnout, Kersee něco zašeptá znovu a tentokrát foukne lístky do tváře mě. Vytřeštím oči a chvíli se cítím dezorientovaný, chvíli nevidím vůbec nic, než vytřeštím oči. Na zemi leží Changkyun, jako vlk, všude je krev. K němu jde pomalu obrovský černý vlk se zářícíma rudýma očima. Co je to za vlka? Chce na skoro nehybného Changkyuna zaútočit, vytřeštím oči a natáhnu ruce a rychle skoro vykřiknu formuli. Najednou je všude salva ohně, chvíli nevím, co se děje, než do místnosti pronikne světlo. Kersee se zděsí, protože jsem proboural díru do zdi od sklepa.

„Tys...tys zrušil můj štít, Kihyun, a taky...sboural si zeď." Kersee polkne a zadívá se na mě.

„O-Omlouvám se?" špitnu. Kersee přestane mluvit, jen si něco mumlá, občas něco vyjekne, opraví kouzlem zeď a vyvede nás ven, jen slyším, jak křikla, že musí za Changkyunem a nechala nás stát venku.

„Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně?" polknu a podrbu se na tváři.

„No...vzhledem k tomu, že jsi odpálil skoro celou zeď si myslím, že je to dobře." Zasměje se Zhangjing. Dojdeme společně za Xukunem zjistit, jestli si něčeho nevšiml, hned zakývá hlavou a začne mluvit o tom, že se Linong choval nervózně, ale že už hned informoval Changkyuna. Trvá to asi hodinu, zatímco si s Xukunem povídáme, než se Kersee vrátí a vezme si mě stranou.

„Promiň, jak jsem rychle zmizela, ale musela jsem hned informovat Lorda Lim," usměje se. „tvoje síla je...ježiši, od dob babičky Lorda Lim nebyla Luna, která by byla schopná takové síly a to jen u základního kouzla," usměje se a já překvapeně zamrkám. „nikdo se nesmí dozvědět o tvé síle, nikdo, s takovou sílou by ses nepřátelům mohl hodit, stále o něm nich všechno a...nesmíme nic podcenit...pokud se někdo bude zvědavě ptát, tak tvá podstata je větrná, jako u většiny, je to nejčastější podstata. Ani o Zhangjingově síle nikde nemluvte, po ohni je podstata země jedna ze skoro vyhynulých mocí, držte to v soukromí." Vážně se na mě zadívá a já ještě vážněji přikývnu.

Večer jdu naprosto vyčerpaný směrem k pokoji Changkyunnieho pokoji. Nenašel jsem ho ani u trůnu, ani v sále, o průchodu nic neříkal, to bych navíc musel být s ním, tak hádám, že je u sebe v pokoji. Opatrně zaklepu a po jeho vyzvání vklouznu dovnitř.

„Tak trošku jsem se...vzdal svého pokoje, tak budeš mít spolubydlícího," Zamrkám s jemným ruměncem, když dojdu k jeho posteli a jemně si skousnu rtíček. „přes den jsme se skoro neviděli, bylo mi smutno." Špitnu a natáhnu k němu ruku a jemně pohladím jeho ruku, kterou má v klíně.