Luna ✓ || Changki

22* kapitola

Changkyun

„Naše smečka viděla nepřátelské vlky na úpatí hory Keplan." vtrhne Tao do sálu, ve kterém jsem jen já a Yanjun, vážně přikývnu, zatímco on se udýchaně opře rukama o kolena. Zvednu se prudce z trůnu.

„Kolik jich bylo?" Udělám několik rázných kroků k němu a vytřeštím oči.

„Bylo jich tak dvacet, ne-li víc." zadívá se na mě vážně. Trhnu pohledem na Yanjuna, který zalapá po dechu.

„Svolejte vlky, ať se připraví na boj, zavolejte Kersee, aby se připravila na značky ve velké hale." přikývnu a Tao odběhne s tím, že předá moje rozkazy.

„Je to...divné nemyslíte?" zadívá se na mě Yanjun. Jen přikývnu a dojdu ke stolu, na který vytáhneme mapu a oba se na ní zahledíme.

„Je divné, že celou dobu se pohybovali mimo náš dosah, dávali si záležet, abychom je nezaznamenali a teď najednou se jich dvacet ukáže na stejném místě, ještě u pohoří Keplan, vždyť tam není žádný strom, je to planina a široko daleko je vidět, skoro až na vrchol hory Keplan, proč by se smečka vlků, kteří se skrývají, vydá zrovna tak odhalenou cestou, aby je všichni viděli." zamračím se, zatímco hledím do mapy. Yanjun se zamračí.

„Myslíte, že je to past?" špitne. Jen přikývnu.

„Jen nevím na koho, Kihyun je v sídle, přece by se nedovážili napadnout sídlo hlavní smečky, ale pokud jde o to nás odlákat...víš moc dobře, že brána je zapečetěna kouzlem, které znemožní každému, kdo není z naší smečky, aby jí prošel...hlavní sídlo je nejlépe zabezpečené sídlo na světě. Kerseeiny amulety a pečetidla jsou silnější než u většiny čarodějek. Pokud by se chtěli dostat do sídla..." zvednu k Yanjunovi významně pohled.

„Museli by mít někoho ve smečce, kdo by jim bránu otevřel," šeptne Yanjun, a když mu dojde váha jeho slov, tak se za pusu chytí. „máme ve smečce zrádce?" vyjekne.

„Ještě to není jisté, třeba není jejich cíl, aby napadli Kihyuna v sídle, je dost možné, že nás chtějí jen vyhnat ze sídla, ví, že jsme oslabení, část smečky ve Francii, kde potlačují lidskou revoluci, část smečky u Wonha a na hlídce, kdybychom se měli ještě rozpůlit, nebyly bychom pro něj takový problém. Ale musíme brát v potaz všechny možnosti. I když vím, že je to past, musíme dělat hloupé. Jedině tak uvidíme, zda máme ve smečce zběha nebo ne." zadívám se na Yanjuna, který přikývne a oba si hlasitě povzdechneme.

Jakmile dovnitř vejde Kihyun z mých úst vyjde zdrobnělina jeho jména bez mého vědomí, ale jakmile jsem viděl, jak na to oslovení reagoval, už nikdy ho nechci oslovit jinak. Nečekal jsem, že bude chtít, abych měl značku, proto jsem se ani neobtěžoval ho o to poprosit. Po té lehké puse, měl jsem pocit jako bych byl na obláčku. Celou cestu, co jsem se smečkou běžel až k pohoří Keplan, jsem byl myšlenkami úplně někde jinde.

Lorde Lim, nejsou tu...žádné stopy po vlcích doběhne ke mně jeden z vlků, když čekáme v lese, zatímco několik vlků prozkoumává okolí. Je ticho. Zamračím se, Tao říkal, že průzkumná smečka viděla vlky, není možné, aby tu nebyli žádné stopy, natož tak když jich tu bylo podle jejich slov dvacet minimálně. Žádné stopy, žádný náznak toho, že by touhle krajinou v poslední době prošel vlk.

Zkusíme druhou stranu pohoří je dost možné, že byli spatřeni třeba na vrcholku, mohli to brát druhou stranou a– ztuhnu v řeči, stejně jako ostatní, když se lesem ozve vytí. Podle tónu je to Bufan. Trhnutím se všichni otočíme. Netrvá to dlouho a oblohu protne zářivý paprsek. Volání o pomoc od Kersee. Všichni zpátky do sídla – HNED zuřivě zaštěkám. Vlci na nic nečekají a s hlasitým štěkotem a vytím se rozeběhneme zpět do sídla.