Luna ✓ || Changki

4. kapitola

Changkyun

Zadívám se na toho chlapce, jak se s úpěním válí na zemi a tělem mi přejede zvláštní pocit, nejspíš to bude nechuť, zadívám se na něj s odporem a zavrčím i ve své lidské podobě. Když sleduju, jak se přes svázané ruce snaží vstát, jak se snaží mít neustále sklopenou hlavu, aby se na mě nepodíval, a i přesto si jasně jeho obličej vybavuji, když jsem ho viděl v té hospodě. Projel mnou elektrošok, když jsem ho viděl, zohaveného, ošklivého chudáčka, jak se plouží po place. Nemohl jsem uvěřit, že je to někdo jako on. Obyčejná nicka, někdo, kdo nestojí ani za to, abych si na něm otřel boty. Ostatní, když poprvé uvidí svou spřízněnou duši, tak jsou rádi, hned se k ní rozeběhnou s náručí plnou květin a lásky. Já byl naštvaný, znechucený, první, co mi proletělo hlavou, nebylo konečně, nebo to je úžasné, ne, byly to kletby a jedovatá slova, která zaplnila mojí mysl.

Dělalo mi dobře, když jsem cítil jeho pocity. Když jsem cítil, že trpí zatím, co jsem se nechal vést tou ženskou někam dozadu. Ani si nepamatuju její jméno, ani vlastně jak vypadala. Jenže když jsem se vrátil do sídla, popadla mě bolest, taková, jakou jsem nikdy nepocítil. Kersee mi na to hned řekla, že to je tím, že vlk nesmí být první rok od své spřízněné duše, ať je to Luna, Aurora nebo Iris, daleko. První měsíc je to nejhorší, vlk se od své spřízněné duše a naopak nesmí hnout dál než na několik metrů, jinak oba začnou pociťovat nesnesitelnou bolest, postupem času se to začne prý prodlužovat a zlepšovat. I co se týče času, nejdřív, by to nemel být den, co jsou dva od sebe, znovu se to začne prodlužovat, ale nejdelší hranice je týden. Byl jsem naštvaný, najednou jsem přišel o svobodu a musel jsem podřizovat podřadnému člověku, ba co víc, je podřadný i ve světě lidí.

„Vstávej." zavrčím, když se mu podaří kleknout, zaúpí a pomaličku se mu podaří dostat až na nohy. Vím, že musí, i kdyby nechtěl, musí mě poslouchat, cokoliv řeknu je pro něj rozkaz, kdybych mu řekl, aby se zabil, nejspíš by to udělal, ale i já sám vím, že jeho smrt by v tomto momentě znamenala i tu mou. Jamile se spojení posílí, nebo spíš oslabí natolik, abychom od sebe zvládli být týden a na větší vzdálenosti, nebude pro mě snad jeho smrt takovou ranou.

„ Podívej se na mě," zavrčím. Hned ke mně vystřelí hlavou, i když na něm vidím, jak se chce bránit, ale nezmůže s mým dominantním tónem nic. „možná přemýšlíš, proč jsi tady," pozvednu obočí a uvelebím se na trůně, zadívám se na něj a dělá mi dobře, když sleduji, jak se bojí, jak se třese a neví, co tohle vše znamená, jeho utrpení je ale teď jen zlomkové z toho, co vše mám v mysli, co vše bych nejraději udělal, aby se cítil ještě hůře za to všechno, co jsem si kvůli někomu jako je on, musel prožít. „jsi tu jen proto, že nemám na výběr, a jsi tu jen proto, abys mě bavil tím, jak trpíš," chladně se zasměju, vidím na něm, jak vytřeští oči, jak se začne třást ještě víc. „budeš mě oslovovat Lord Lim, za každé špatné oslovení tě čeká bolestivý trest. Budeš mi na vše odpovídat jasně a nahlas, rozumíš?" pozvednu obočí a vstanu z trůnu a popojdu kousek dál, kam nesahá světlo. Chvíli čekám, než ze sebe vysouká přidušené ano. Zavrčím a s ladným skokem se otočím, při dopadu se přeměním do své vlčí podoby a hrozivě zaštěkám a s vrčením se k němu rozejdu. Vytřeští na mě oči a spadne na zem a začne přede mnou couvat. Dojdu až k němu, vycením zuby a hladově zavrčím těsně u jeho hlavy.

„A-ANO." řekne nahlas. Dělá mi to dobře, najednou se cítím, že to vše nebylo tak špatné, když můžu sledovat, jak strůjce mého neštěstí lapá na zemi po dechu, zatímco se k němu otočím zády. Chvíli chodím kolem trůnu jako vlk a očima sleduju, jak se třese, než se znovu přeměním na člověka a upravím si košili.

„Pokusíš-li se utéct, zabiju tě," řeknu chladně. Cítím na něm ten strach to, jak tomu vše věří, jak ví, že nežertuji a myslím to vážně. Po hradě se smíš pohybovat pouze s mým souhlasem, jinak se nesmíš hnout z pokoje, když už mě budeš oslovovat tak jen pouze pokud tě k tomu vyzvu, jinak na mě nebudeš mluvit, dýchat ani se na mě dívat." zavrčím.