Luna ✓ || Changki

33* kapitola

Kihyun

Čím déle to trvá, tím jsme všichni nervóznější. Jedna z pozitivních věcí, na momentální situaci je ta, jak se dala smečka do kupy. Jak jsme se všichni sžili a držíme při sobě. Jak vlci, tak i my, spřízněné duše. Když Kersee mluvila o tom, že je spousta spřízněných duší, které nedokáží vykouzlit štít nebo bojové kouzlo a mají z toho deprese, bylo mi to líto. Cítil jsem jejich pocity, věděl jsem, jak jim je. A já začal brát svoji pozici Luny vážně, nemůže to být všechno na Kyunniem...protože my už nejsme já a on, nejsme Luna a Alfa, jsme my. Ve všem společně.

„Kersee, mám nápad, jak dostat ostatní spřízněné duše, které nejsou schopna kouzel, do pohody," Dojdu za ní, hned pozdravím Victorii a Suzy. Hned mě popožene, abych pokračoval. „magie není jediná možnost obrany, ještě jsem to neřešil s Kyunniem, ale...ty, co nejsou schopni kouzel můžeme naučit lidskému způsobu boje. Luk a šípy, meče, oštěpy...není sice čas, naučit je, aby byly profíci, ale...budou schopni se alespoň ubránit, používat šípy na dálku, mohou se cítit pomocní a to potřebují. Oni i vlci, potřebují ze svých spřízněných duší cítit jistotu, negativní pach jim sílu nepřidá." Řeknu vážně a všechny na mě vytřeští oči a přikývnou.

„A-Ale, kdo je to naučí...tady ve smečce není nikdo, kdo by uměl lidský boj." Špitne Kersee.

„Nepřišel bych, kdybych to neměl promyšlené," uchechtnu se jako za co mě má, Kersee si odkašle s omluvou. „dojdu to probrat s Kyunniem, jen se připravte, že bude nutné otevřít průchod, pokud bude souhlasit." Po jejich přikývnutí hned skoro doběhnu do Kyunnieho kanceláře, zrovna něco řešili s Yanjunem. Řeknu, že to, co potřebuji je naléhavé, Yanjun chce odejít, ale požádám ho, aby zůstal, čím více lidí to odsouhlasí, tím lépe.

„Samozřejmě jsem to už promýšlel, díky bohu, že každá země má své nejlepší válečníky. V Číně najdeme ty nejlepší samuraje, poprosit a přivést sem toho vybraného, o to se může postarat Ronghao...," začnu jmenovat všechny země, jejich válečníky, přecetl jsem kvůli tomu nápadu nespočet knih a snažil jsem se myslet na všechno.

„To je...úžasný nápad." Překvapeně na mě zamrká i Kyunnie a i Yanjun. Pyšně se uculím a nechám je, aby můj nápad převzali do vlastních rukou a začali s jeho realizací. Doufám, že to duším pomůže, aby nabrali zpátky sílu.

Já se vydám do sklepení, trvalo to déle, než jsem čekal, ale podle slovníku od Kersee...ani tak nebylo lehké přeložit klíč od Kitae a už vůbec nebylo lehké přeložit si názvy na hřbetu knih. Hlavně proto, že jeden znak je většinou složen ze 4-5 menších znaků, stačí kratší čárka o milimetr a znak už znamená něco jiného. Vklouznu do místnosti dveřmi bez kliky a stoupnu si ke knihovně. Za zády boha Velese najdeš Svět. Svraštím obočí a snažím se přijít na to, která z knih má název Svět. Jakmile ji najdu, tak se usměju a lehce za ni zatáhnu. Do toho zašeptám klíč, ve starodávné řeči Kitae a vytřeštím oči, když se ozve těžký zvuk a celý regál s knihovnou se pohne. Překvapeně se na to zadívám, ten regál celý je dveřmi do...do Srdce.

Polknu a proklouznu dovnitř, za kliku zatáhnu za regál knihovny tak, aby se to za mnou zavřelo. Rozhlédnu se. Na zdi visí obrovský obraz s podobiznou Kitae. Byla opravdu nádherná. Její oči zářili nevídanou pýchou a sebevědomým. Pod obrazem byl menší stolek, byl nádherný, určitě ručně vyráběný, některé jeho části byly lemovány zlatem. U stolu stálo křeslo, honosné a velké, když dojdu blíž, tak přijdu na to, že i látka křesla je prošitá hedvábím a zlatem. Je to tu nádherné. Můj pohled upoutá její stůl, na kterém je položena kniha v černém obalu a malá šperkovnice. Sednu si do honosného křesla a pomalu otevřu šperkovnici. Bylo v ní jen jediné, vypadalo to jako nějaký amulet. Vypadalo to jako nějaký velký ostrý zub, který byl přichycen na nějakém oranžovorudém podkladu, vypadalo to jako šupina, ale které zvíře má dneska takovou srst nebo šupinu? Na zubu, u jeho konce bylo jako by vyryto písmeno G. Vyndám talisman ze šperkovnice, kterou zavřu a položím jej na stůl. Zatím si vezmu do ruky knihu.