Luna ✓ || Changki

24* kapitola

Changkyun

Nálada ve smečce je pochmurná. Nikdo nemluví, pokud nemusí, na to, kolik nás tu teď je ve smečce až moc veliké ticho. Zadívám se na Ronghaa, vůdce Čínského sídla, jen na mě kývne a odejdeme trochu stranou.

„Také mám pocit, že ve smečce je někdo nastrčený," řekne jemně, rozejdeme se po zahradě, když vyjdeme ven. Povzdechnu si, zatímco spínám ruce za zády. „kdykoliv jsem vyslal smečku na lov po zběhlých vlcích nebo po agresivních medvědech, nikde nebyli k nalezení, jako by je někdo varoval. Začal jsem říkat rozkazy jen jednotlivým skupinám, abych přišel na to, z jaké skupiny ty informace unikají, ale zatím jsem na nic nepřišel. Obnovit Francouzské sídlo je teď priorita. Francie nemůže být bez sídla hlavní smečky. Lidé by se bouřili, ale hned by poznali, jaké to je nemít ochranu vlků. Medvědi by je tam vraždili jen tak pro zábavu, nepřátelská smečka, která by převzala sílu nad krajinou by se rychle rozrostla a nabyla by na síle." Zakývá hlavou. Jen lehce přikývnu a povzdechnu si.

"Je jasné, že nás chtějí oslabit. Ten, kdo za tím stojí, to má vše promyšlené, chce odstranit menší sídla a oslabit tak naši sílu, než se rozhodnou zaútočit na hlavní sídlo. Jenže když rozdělíme smečku tak, aby se zaplnilo sídlo ve Francii oslabíme, ostatní sídla i hlavní, a i možná to je jejich plán. Aby se sídlo udrželo v chodu a byla pokryta celá země museli bychom tam přeřadit tak stovku vlků, a to je v téhle situaci dost riskantní, ta stovka se může hodit v hlavním sídle." Zadívám se na hroby, které se tyčí na louce za sídlem. „pokud ty vlky přeřadíme, je dost pravděpodobné, že na sídlo zaútočí znovu, a když se budeme soustředit hlavně na Francii ztratíme pozornost nad ostatními sídly. Co říkali všichni vůdci, mají problémy se zběhlými vlky víc než za posledních 300 let. Vlci jsou silnější, krvelačnější, zabíjejí jim mláďata, vyžívají se v tom, že jim zakousnou spřízněné duše, mučí je. To není něco, co bychom měli dopustit, aby se dělo nadále. Za mě bych Francii sledoval. Každé sídlo by se mělo střídat s dohledem. Vždy bych tam na pár dnů vyslal skupinu vlků s čarodějkou. Kersee říkala, že zná pár čarodějek, které jsou sice mladé, ale schopné, ještě nejsou v žádné smečce. Uvedl bych je jako doprovodné, minimálně dvě. Každé sídlo by si ty dvě čarodějky vyzvedlo a pak s nimi působil pár dní ve Francii, potlačil nepokoje a ukázal všem, že ta země pořád patří hlavní smečce. Navíc by se tak mohlo zamezit tomu, aby tam nepřátelští vlci nabírali síly." Zakývu hlavou. Ronghao se zamyslí a pak přikývne.

„Vím o dalších dvou čarodějkách, Chen Xiao a Zhou Jieqiong, studují teď pod naší čarodějkou Song Qian, říká si Victoria, jsou dost zdatné, čím víc čarodějek, tím by to mělo být pro naše vlky bezpečnější." Otočíme se na odchod, abychom se vrátili zpět do sídla.

Vytřeštím oči, když držím v náruči Kihyuna, který mi tiše vzlyká do hrudi, že je mé slabé místo. Celý se zatřesu, když cítím jeho smutek a strach.

„Nejsi moje slabé místo," zašeptám, když ho držím ve své náruči. „dáváš mi sílu, i když o tom ani nevíš," usměju se a víc ho obejmu. Tiše vzlykne a zakroutí hlavou. „nějak moc jsi se naučil mi odmlouvat," lehce se zasměju, což rozesměje i jeho. „už jen to, že jsi mi dal tu značku, mi zvedlo sílu, než kdybych měl jen amulet, to, že jsi vedle mě, mi dává dost síly. Nepřemýšlej nad sebou takhle, pro mě jsi zdrojem mojí síly, a to, že jsi pro mě jediný zranitelný mi dává větší sílu, abych tě chránil." pohladím ho po zádech. Tiše posmrkne.

Linong. Už dlouho jsem měl podezření, že s ním není něco v pořádku, už dlouho jsem přemýšlel, že bych si na něj došlápl. Sice není ještě nic jasné, ale mám plán, jak zjistit, zda on je náš špeh. „Kersee," zadívám se na ní, když jde kolem mě a zastavím ji v kroku. Málem vylije zkrvavenou vodu, ve které má naházené obvazy. Čarodějky jsou teď největší pomocí. Starají se o raněné. Jsem rád, že jsme našli ještě Kayeeho a jeho Iris Jooheona, po kterých Minhyuk, tak vzlykal. Kayee sice nemá ruku, ale za to je živý. Povzdechnu si a vezmu si stranou. „Kihyun...má obavy z toho, aby nebyl mou slabinou a mám takový poct, že samé prožívají ostatní spřízněné duše," šeptnu. Přikývne a podá jiné čarodějce mísu s vodou a odejde se mnou stranou. „napadlo mě, jak jich tohohle pocitu zbavit," přikývnu. Sedneme si na židle ke stolu a napjatě mě poslouchá. „kov z Grány je jeden z nejvzácnějších a nejlépe očarovatelných na světě, je sám tak trochu magický, a proto udrží magii lépe než kterýkoli jiný kov, vydáš se s čarodějkami do Grány, nakoupíš vše, co budeš potřebovat, abyste každé spřízněné duši mohly vyrobit a amulet. Nejlépe dva, jeden ochranný a druhý útočný. Nic jiného nejde a naučit je lehká kouzla na obranu nebo útok by trvalo roky a na to nemáme čas." přikývnu. Kersee vytřeští oči, je pravda že každá spřízněná duše se může naučit trochu z magie, ne tak silné jako používají čarodějky, ale skrz nás vlky do spřízněné duše proudí magie, nehledě na to, že jsou dennodenně vystavování magii díky čarodějkám, což do nich trochu magie vkládá, ale je to zakázáno, tedy můj děd to zakázal, ani už nevím proč, ale už jen samotný nápad, že by se mohly spřízněné duše učit magie bylo trestné. Možná to bylo, protože by se tím narušil balanc mezi smečkami. Jsou smečky, kde každý vlk má spřízněnou duši a pak jsou smečky, kde ji nemá ani jeden vlk. Takhle měl každý jen jednoho člověka, jednu čarodějku, která ovládala magii, kdyby to uměli i spřízněné duše, byť jen v tom minimálním množství, v jakém by se to naučili, mohlo by to pro ně lehce znamenat, že mají návrh nad ostatními smečkami, mohli by se vzbouřit a mohl by to být problém. Ale teď vidím, že kdyby spřízněné duše uměli aspoň základ základních kouzel. Necítili by se tak bezradně. Mohli by nám v boji pomoct, na jejich obranu by bylo potřeba míň vlků, kteří by se mohli soustředit na útok, protože oni by se společně o sebe mohli postarat.