Rodina jako žádná jiná

2. Úplný zmijozel

Harry byl celé ráno jako na jehlách, přemítal, kdy asi mohou přijít zkoušející z Oddělení pro magickou přepravu. Teprve po obědě se v jeho hlavě rozezněl magický zvonek. Nápis na pergamenu u dveří ale rozhodně nehlásil to, co očekával.

Albus Brumbál, Rufus Brousek.

Dracovi téměř vypadly oči z důlků. „Ministr je tady osobně?"

Harry si skousl spodní ret. „Vypadá to tak. Uhm, doufám, že nás nechce sledovat, zatímco budeme dělat naše přemisťovací zkoušky."

„Pokud přemisťování neovládáš pod tlakem, tak ho neovládáš vůbec," řekl Snape. O chvíli později už klidně sesílal kouzlo na otevření dveří. „Pane řediteli," řekl a lehce sklonil hlavu. „Pane ministře."

„Profesore Snape," řekl Brousek a oplatil úklonu.

Harry sevřel rty k sobě, aby se nezačal smát. Bylo to totálně nevhodné, to mu bylo jasné, ale nemohl si pomoci. Viděl Brouskův portrét, ale obrázek ani zdaleka nemohl vystihnout mužův zjev v celé své kráse. Jeho vlasy tvořily takovou hřívu, že Harrymu připomínal afrického lva, a jeho divoký výraz k účesu perfektně ladil.

„To jsou mí synové," řekl Snape, stále tím samým uhlazeným hlasem. „Draco Snape a Harry Potter."

Brousek naprosto ignoroval Draca a zadíval se na Harryho. Jeho oči byly na něj tak zaměřené, až vypadaly téměř jako korálky. „Máte zajímavý odznak."

Ou. Draco s Harrym chtěli před zkoušejícím vypadat co nejlépe, takže měli na sobě své školní uniformy.

„Jste z poloviny Zmijozel, správně?"

„Ne," řekl Harry. „Jsem úplný Zmijozel. Ale jsem také úplný Nebelvír."

Brousek se usmál. „Opravdu?"

Harry si byl jistý, že ten úsměv měl být odzbrojující, ale místo toho se nějak stal blahosklonným. Tak, až musel zatnout zuby. Zkřížil ruce na prsou. „Ano, opravdu."

„Vy sám jste byl ve Zmijozelu, pane ministře?" zeptal se Draco, na jeho tváři byl příjemný úsměv, ale když pohlédl na Harryho, jeho oči se varovně blýskaly. Dobrá, Harry předpokládal, že před chvílí zněl možná trochu jako bojechtivý prcek.

„Ano, ano, před mnoha dlouhými lety."

Brumbál se pro sebe zasmál, i když Harry v tom smíchu neslyšel skutečné ocenění Brouskova komického tónu. Znělo to mnohem víc, jako by se ředitel pokoušel věci uhladit, aby se mohli přenést přes Harryho poslední komentář.

To bylo zahanbující. I Snape se trochu zamračil, asi si myslel, že teď už by Harry měl vědět dost o dekoru, aniž by se mu to muselo připomínat. Ups.

„Velice rád vás poznávám," řekl Harry a úmyslně nechal ruce spadnout podél boků, pokoušel se zamaskovat své faux pas. Pravděpodobně by neměl přemýšlet o změně postoje, ale on a Marša trochu mluvili o řeči těla a věcech, které se její pomocí dají vyjádřit.

„Jak pokračuje obnovování ministerstva?"

Brouskův výraz se stal ještě ponuřejším. Zčista jasna vypadal naprosto jako jim známý bystrozor. „Fyzické obnovování jde dobře. Máme dost lidí, kteří si s tou prací poradí a naštěstí jsme konečně skončili s urovnáváním věcí s mudly. Premiér nebyl rád, to vám můžu říct. Ani trochu nebyl rád."

Snape se přestal mračit na Harryho a teď zdvořile přikyvoval, jeho výraz perfektně odrážel účast a zájem.

Na druhou stranu, Draco vypadal bledší než normálně. „Mudlovský ministr to ví? Myslím, pravdu? O našem světě, o magii a o tom, co se právě stalo, válka a to všechno?"