Rodina jako žádná jiná

36. Lenka?

„Cože?" nepřítomně se podivil Harry stojící před vstupem do Havraspáru. „Ale vlak přece dorazil už před hodinou."

Byla to učiněná muka, čekat celou tu hodinu, než se vydal najít Lenku. Ale myslel si, že bude lepší, když jí nechá nějaký čas na vybalení a trochu odpočinku, když strávila skoro celý den ve vlaku.

„Já vím, přijela jsem s ním," odpověděla dívka, podle Harryho odhadu tak páťačka. Její neustálé mrkání začínalo Harrymu jít na nervy, snažil se na ni nezírat, ale nebylo to snadné. „Lenka ve vlaku nebyla a tady taky není."

„No a kde tedy je?"

„Nemám ponětí."

„Mohla by ses podívat, jestli o ní neví někdo z jejího ročníku?"

„Mohla. Chceš jít...ne, raději počkej tady." Zavřela dveře, ale za okamžik už byla zpátky. „Nikdo neví, ale můžu jí vyřídit, že jsi tu byl. Jak se jmenuješ?"

Harryho tak zaskočilo, že se ho někdo ptá na jméno, že se trochu zakoktal. „Ehm, Harry."

Znovu zamrkala. „Teď se mě máš zeptat na mé jméno."

Harryho napadlo, jestli je u havraspárských dívek normální chovat se podivně. Lenka byla samozřejmě podivínská velmi okouzlujícím způsobem, ale tahle dívka ho trochu děsila. „Tak tedy, jak se jmenuješ ty?"

„Orla Quirková."

Zvláštní jméno, ale Harry to nekomentoval. „Děkuji, Orlo."

Zase to prudké zamrkání, jako by měla smítko v oku. „Pokud bys chtěl, můžeme ji jít hledat společně."

„Ne, díky, to není..."

„Ach, ale já ti ráda pomůžu, opravdu."

Harry zakroutil hlavou a o krok ustoupil.

Dívka stála mezi dveřmi, jako by se nemohla rozhodnout, co dál, pak konečně pokrčila rameny a zmizela za dveřmi.

„No, nejspíš se jednoduše zdržela v Tibetu," uvažovala Hermiona věcně. „Říkal jsi, že je tam se svým otcem?"

„To jo, ale..." Harry se zamračil. „Něco se mi nezdálo na chování té holky z Havraspáru."

„Co se ti nezdálo?"

Harrymu se to nechtělo říkat, protože se trochu styděl, ale měl vědět, že to Hermiona jen tak nenechá být.

„Co?"

Harry sklopil oči. „Já jenom, no, nejsem zvyklý, aby se mě někdo ptal, jak se jmenuju."

Ron vyprskl. „Ona nevěděla, kdo jsi?!"

„Ne. A pak řekla, že bych se jí měl zeptat na její jméno..."

Hermiona ho poplácala po ruce. „Prostě s tebou zkoušela flirtovat, Harry."

Harry si vzpomněl na to její neustálé pomrkávání, jako by se snažila dostat z oka smítko. „Jo, asi jo. Ne že by to od ní bylo hezké, když jsem jasně řekl, že jsem přišel za Lenkou." Na něco si vzpomněl a zamračil se. „Nenechala mě jít dovnitř. Myslíte, že je možné, že tam Lenka byla a tahle Orla mě prostě nechtěla nechat se s ní vidět?"

„To pochybuji."

„Toho by tak byl schopný někdo ze Zmijozelu, ne?" podotkl Ron.

Harry zaváhal, vzpomněl si totiž, kolikrát Draca napomínal, aby nemluvil špatně o Nebelvíru. „Myslím, že bychom měli přestat lidi tolik posuzovat podle toho, ze které jsou koleje," řekl přesvědčeně. „Teď mě napadlo, že se po Lence podívám na mojí mapě."