Rodina jako žádná jiná

20. Třikrát ne, jednou ano

„Jdeš na snídani, kamaráde?" zeptal se Dean a zatřásl Harryho ramenem.

„Jsem unavený", zamumlal Harry, otočil se na druhý bok a zachumlal se do přikrývky.

„Už takhle přijdeš skoro pozdě..."

„Jen ho nech, ať si pospí," ozval se zpovzdálí Ron. „Harry má za sebou pár těžkých dní, a když se mu chce vynechat pár hodin, tak bysme ho měli nechat."

Harry si přetáhl pokrývku přes hlavu, ale zase ji odstrčil, když zaslechl zvuk závěsů, zatahovaných kolem jeho postele. Nijak zvlášť se mu nechtělo zameškávat hodiny, ale na druhou stranu se mu nechtělo ani vstávat. Hlad neměl a na co se tak asi mohl těšit? Na další hodinu s Malfoyem? Ale dnes je vlastně úterý, nebo ne? Pokud si pamatuje rozvrh správně, tak dnes ráno má Péči o kouzelné tvory s Ronem. Malfoy by na ní být neměl, když už to není povinný předmět. Harry by mohl předstírat, že patří jen do Nebelvíru a chodit jen na Nebelvírské hodiny.

To byla příjemná představa... ale ani ta nestačila na potlačení strašného vyčerpání, které Harryho tížilo jako skála.

Znovu zavřel oči a doufal, že se mu bude zdát o Siriusovi.

---------------------------------------------------

„Vím, že jsi vzhůru," ozval se Ronův hlas a závěsy kolem postele se rozhrnuly. Na Harryho dopadl široký pruh světla.

„Jak to můžeš vědět?" zeptal se Harry a posadil se. „Vždyť jsem byl úplně potichu!"

„Když jsi nespal toho dne, kdy ses zotavoval z pobodání těmi jehlami, tak..." Ron si najednou odkašlal. „Eh...prostě ti to není podobné. To jsem chtěl říct."

Harry přehodil nohy přes okraj postele a zvědavě se na svého přítele zahleděl. Něco v tónu jeho hlasu nebylo v pořádku, ale jen během posledních slov. „Pobodání jehlami?"

„No..." Ron zčervenal, těžce polkl a upřeně pozoroval špičky svých bot. „Já ti to nemůžu říct. Promiň."

„Nemůžeš mi to říct?"

Ron něco polohlasně zamumlal a zavrtěl hlavou.

„Ale včera jsi říkal, že mi povíš všechno," řekl Harry pomalu. „Slíbils to."

Při těch slovech Ron vzhlédl. „Neslíbil."

Znělo to utrápeně, ale to bylo Harrymu jedno. „Jako by se stalo."

„Chtěl jsem ti říct o tom posledním roce všechno, ale teď... nesmím." Ron se kousl do rtu a posadil se vedle Harryho. „To je tak... nerozčiluj se, Harry, ale tohle ráno se konala taková jako porada a... a..."

„A co?"

„No, byl tam tvůj táta a vysvětlil nám pár věcí o tvé léčbě a... a..."

Harry už ani nepotřeboval slyšet zbytek. To, co před ním Snape řekl Malfoyovi, vysvětlovalo všechno. „A on vám zakázal vyprávět mi o minulém roce!"

„Říkal, že by ti to mohlo zabránit získat zpět tvoje vzpomínky, takže jo, máš pravdu." Ron zněl pěkně defenzivně, když to říkal.

Harry si odfrkl. „Myslím, že vím mnohem lépe než Snape, co potřebuji!"

„Ale on je opravdu dobrý otec, Harry."

„A co ty o tom víš?" odsekl Harry.

„No, například tehdy, když-" Ron si povzdechl. „Mám pocit, že to ti taky nemůžu říct. Snapeovy pokyny byly dost jasné."