Rodina jako žádná jiná

13. Nebelvír proti Zmijozelu

Tvář Morrighanové roztála do výrazu potěšení. Kdyby Harry nevěděl lépe, myslel by si, že jí Snape právě navrhl procházku při měsíčku. „Jistěže, profesore. Pane Pottere, omluvíte nás?"

„Harry zůstane."

„To není zrovna vhodné," řekla Morrighanová. „Pokud nepotřebujeme hovořit o něm místo o jeho bratrovi."

„Nepotřebujeme mluvit o Harrym?" optal se Snape hlasem, který nešlo popsat jinak než jako sžíravý. „Počitadla mne informovala, že jste mu právě odebrala čtyřicet bodů!"

Harry zkřížil ruce. „Mně by čtyřicet bodů nesebrala, tati. Nejsem to já, koho nenávidí."

„Naznačujete, že vašeho bratra nenávidím?" dotázala se Morrighanová s rozšířenými nozdrami.

„Naznačuju? Říkám to na rovinu! Nenávidíte ho už z podstaty a dobře to víte!"

Morrighanová se mírně rozkročila, laní kůže na jejích bocích se napjala natolik, že byl div, že nepopraskalo šněrování. „Není pravda, že ho nenávidím; jen znám tyhle typy!"

Tyhle typy? Harry sevřel pěsti a otevřel ústa, aby jí řekl něco od plic - ale jeho otec byl rychlejší.

„Tyhle typy?" Snape se zlostným pohledem postoupil o další krok, vzduch okolo něj praskal stěží potlačovaným vztekem. „Změnila jste se, a nikoli k lepšímu. Ta Maura, kterou jsem před lety znal, by nikoho nesoudila podle jeho otce!"

Morrighanová zalapala po dechu. „Jak můžete říct něco takového?" Náhle střelila pohledem po Harrym. „Prosím opusťte místnost -"

„Ne," řekli Harry i Snape jedním dechem. Snape to vysvětlil jako první. „Harry nesmí být ponechán v hradních síních sám. Jsem přesvědčen, že to bylo zmíněno více než jasně na naší první letošní konferenci. Byla jste přítomná, viďte?"

Ajaj. Harry cítil, že nemá jinou možnost než vysvětlit: „No, Ron na mě čeká přede dveřmi -"

„Už ne. Řekl jsem mu, aby nelelkoval po chodbách. Toto je soukromá záležitost mezi profesorkou Morrighanovou a mnou."

Harry byl na vteřinku překvapený, že Ron odešel, vzhledem k Huláku, kterého mu Snape loni poslal. Ale pak si řekl, že Ron musel předpokládat, že ho na večeři doprovodí Snape.

„I tak," přikývla Morrighanová. „Netýká se to jiných studentů, což zahrnuje i bratry. Budeme muset tento pohovor odložit na později -"

„Jo, dokud nebude příliš pozdě, aby Draco hrál ve famfrpálovém zápase!"

Snapeova obočí se srazila. „Co tím míníš?"

„Nařídila Dracovi trest. Během famfrpálu!"

Snape na Morrighanovou vyjel: „Mauro!"

Založila si ruce v bok. „A ty bys nikdy nic takového neudělal, samozřejmě."

Snape zkroutil rty. „Pouze v případě vážného ublížení na těle. Co Draco udělal, nakrouhal spolužáka na kousky?"

„Přišel do hodiny neuvěřitelně pozdě, a když jsem ho pokárala, mluvil se mnou naprosto neuctivě!"

„Vmetla Dracovi do tváře, že je lhář, a on odpověděl, že na její názory nedbá," uvedl Harry na pravou míru. „Neměl to říkat, ale ona ho vyprovokovala. Vždycky ho provokuje, ale Draco to stále přechází a přechází, ale dříve či později pohár přeteče."

„Jistěže jsem ho nazvala lhářem. Váš bratr lhal."

„Jak to víte?" zeptal se Harry.

„Podle výrazu ve vaší tváři," řekla Morrighanová jednoduše.

Oh.

„Nenecháš Draca během zápasu na zemi," zavrtěl Snape hlavou. „To je bez diskuse."

„Jistěže nechám," odpálila Morrighanová. „Byl mu nařízen trest, a jak jsem nade vší pochybnost slyšela během první letošní konference, Severusi, mám plné právo předepsat studentovi trest na tehdy, kdy se to hodí mně - a nikoli kdy se to hodí jemu."

„Od učitelů se očekává účast na famfrpálových zápasech!" pronesl Snape vítězně.

„Očekává se - ale nevyžaduje se."

„Jen se mstíte!" vyštěkl Harry.

„Utiš se," nařídil Snape. „Mauro, buď rozumná -"

„Když dojde na Draca, tak není nikdy rozumná!"

„Utiš se!"

Harry si pomyslel, že je to pěkně nefér - Snape na ni také řval.

„Ředitel vysvětlil zcela jasně, Severusi, že rodiče nemohou měnit kárné rozhodnutí učitele."

„Potom je mi líto, že jako ředitel Dracovy koleje, musím trvat -"

„Ředitelé kolejí nemají kontrolu nad ostatními profesory, a ty to víš."

Morrighanová si možná myslela, že zvítězila, ale zmíněním Brumbála udělala taktickou chybu. Vnukla Harrymu nápad, a jakmile ho dostal, nezaváhal. „Předložme to řediteli," řekl a tentokrát si pečlivě hlídal, aby nekřičel. „Ten rozhodne, zda si Draco zaslouží přijít o zápas. Ale bude si chtít vyslechnout celý příběh od prvního vyučovacího dne. Pozná, jak Draca soustavně napadáte a znevažujete."

„Přeháníte," povzdechla si Morrighanová.

„Uvidíme, že ne, až ho požádám o použití Myslánky." Harry zvedl ruku a povolil si kravatu, měl dojem, že ho škrtí. „A doopravdy si myslíte, že vás potom nechá Draca ještě někdy potrestat? Trestala jste ho hrozným způsobem od chvíle, kdy jste se prvně dozvěděla jeho jméno!"

„Ale Mauro," zavrtěl Snape hlavou. „To bych od tebe nikdy nečekal. Ten chlapec není jeho otec, jakkoli ho může připomínat -"

„Původ pana Snapea mě ani v nejmenším nezajímá, Severusi!"

„Což vysvětluje, proč jste ho minulý týden nazvala hnusným zlým klukem. Vysvětluje to, proč jste na něj sesílala kletby přinejmenším desetkrát častěji, než na kohokoli jiného. Celá třída ví, jak ho nenávidíte." Harry se otočil ke svému otci. „Poslyš tati, když už i Ron začal Draca litovat, tak je jasné, že je v těhle hodinách něco opravdu špatně."

Snapeovy rty byly sevřené do úzké linky. Oddělil je jen nakolik bylo nezbytné. „Profesorko Morrighanová, vysvětlete to sama."

„Ten chlapec přehání -"

„Nechte mne použít Myslánku, dokážu že ne."

„Vysvětli, cos myslela znalostí ‚Dracova typu'," řekl Snape. „Ihned, Mauro."

Přinejmenším měla dostatek slušnosti zrudnout. Což ji ale neomlouvá, rozhodl se Harry.

„Ten typ kluků, kteří týrají kouzelné tvory," řekla tiše, oči se jí leskly, jakoby už jen to pomyšlení do nich vhánělo slzy.

„Aha," pronesl Snape hlasem najednou méně krutým. „Ano, jistě."

Harry nerozuměl. „O čem to mluvíte? Draco přeci ne-"

K jeho umlčení stačilo jediné slovo. Snape byl tím, kdo ho pronesl: „Klofan."

Oh. Harry si hryzal rty, když to promýšlel. Jo, ta záležitost s Klofanem byla jedním z Dracových nejhorších projevů. A Morrighanová měla ještě další důvod - nejen, že se o takové věci zajímala. Nejen, že měla kouzelné spojení se zvířaty, ale pravděpodobně Klofana velmi dobře poznala za ten rok a půl od Siriusovy smrti. Co to Brumbál říkal? Že se Klofan připojil k učitelčinu stádu hipogrifů v Irsku?

„No... Draco vlastně Klofana netýral," konečně pronesl Harry. „A Draco se ho nepokusil zabít prostě jen z plezíru. Myslím - byl napadený. Byla to jeho chyba, jasně, a ano - zareagoval přehnaně, ale..."

Harry nevěděl, co ještě říct. Nechtěl obhajovat, co Draco udělal.

„A vy si myslíte, že to není týrání hipogrifa, když je měsíce uvázaný?"

K čertu. Ona už doopravdy plakala. Nikterak dramaticky, ale drobné slzičky kanoucí z jejích očí bylo těžké přehlédnout. Nebo výraz na její tváři - vypadala, jako by to byla ona, kdo byl na řetězu.

„Jasně, byla to od něj velká špatnost," podotkl Harry. „Mohl bych dokonce říct, že to bylo zlé. Ale onnení. Vážně není. Stalo se to, když mu bylo třináct, profesorko. Nikdy jste během dospívání neudělala nic hrozného?"

„Nikdy jsem nezranila zvíře."

Snape si odkašlal. „Mauro... chápu, že shledáváš Dracovy minulé činy jednoznačně trestuhodnými. Udělal ale, s výjimkou dnešního dopoledne, v hodinách Obrany cokoli nežádoucího?"

Vypadala, že se usilovně snaží na něco přijít. Harry si jí rozhodně nevážil, ale ocenil způsob, jakým byla ochotná přiznat pravdu - když na ni byla upozorněna. „Ne."

„Pak jistě uznáš, že čtyřicet bodů a trest během famfrpálu je přehnané, přinejmenším."

„Body zůstávají."

Snape stáhl rty. „Nedochvilnost si nezasluhuje tolik ztracených bodů. Já obvykle neodebírám víc než bod za minutu -"

„Tvůj syn dnes do mé třídy dorazil s pětačtyřicetiminutovým zpožděním, Severusi," řekla Morrighanová unaveně. „Body zůstávají."

Snape krátce přikývl, jeho hábit zavlál, když se otočil k Harrymu. „Čtyřicet pět minut?"

„Nedělal jsem si legraci, když jsem říkal, že dostal strašné zprávy," zamumlal Harry.

„Vysvětli to."

K Harrymu lehkému překvapení si Snape nevšiml Dracovy nálady v tomhle týdnu. Opravdu nevěděl, že do ráje dorazily neshody? Ačkoli, Draco neměl ani Lektvary ani Etiku, co dostal první dopis od Rhiannon. Zmijozelský tým byl venku na tréninku. „Na to se budeš muset zeptat Draca -"

„Zdá se, že se to tu mění v rodinnou záležitost," řekla Morrighanová. „Omluvíte-li mě, pak raději -"

Snape se otočil zpátky k ní. „Stále musíme probrat tvůj budoucí postoj k mému synovi."

Odvrátila tvář, ale nemohla ji doopravdy skrýt, dokud jí vlasy splývaly po zádech v silných umných pletencích. „Nemohu si poručit, jak se mám cítit."

„Možná ne, ale můžeš kontrolovat své chování."

„Kluk, který nenávidí zvířata -"

„Takový není!" řekl Harry. „Má fretku jako domácího mazlíčka, pořád si s ní hraje a opravdu dobře se o ni stará. Už není stejnou osobou, jakou byl před čtyřmi lety. Prosím, profesorko, nesuďte Draca podle jednoho dne."

Neodpověděla a nechala svou tvář odvrácenou.

„Mauro," zašeptal Snape, „znám tě. Chápeš, jak špatné je nechat své osobní pocity vůči studentovi způsobit takové... neprofesionální chování."

To ji donutilo otočit tvář zpět. Ve skutečnosti trhla krkem zpátky takovou rychlostí, až je s podivem, že si neublížila. Ale nepromluvila. Jen zírala ze Snapea na Harryho a zpátky. Pak si povzdechla.

„Předpokládám, že bys to měl vědět. Pamatuju si, co sis během vaření mumlal. Proklínal jsi den, kdy syn Jamese Pottera přijde do Bradavic... a teď tu stojíš jako jeho adoptivní otec."

„Jen otec -"

„Tiše, Harry."

„Předpokládám, že vy dva jste spolu vždycky museli vycházet?"

Snape naklonil hlavu. „Jak vidíš."

Harry nějak dokázal nezalapat po dechu.

Morrighanové zajiskřily oči. „Nedávej kázání, Severusi. Nesluší ti to. Mimo to, tyto okolnosti lze stěží porovnávat. Ty jsi možná zvládl nesvalovat nepravosti otce na jeho syna, ale v mém případě je to syn sám, kdo je... zvrácený."

„Zvrácený? Mauro... všechno, co Draco doopravdy udělal, bylo, že ztratil nervy, protože se cítil pokořený před svými spolužáky. Řekl svému otci, že byl napaden, což byla technicky vzato pravda, i když v trochu nepřesném výkladu okolností. Byl to Lucius Malfoy, kdo žádal Klofanovu popravu."

Harry se rozhodl raději nezmiňovat, že Draco byl jako u vytržení v den, kdy měl být Klofan zabit.

„Na podnět svého syna -"

„Draco není bez viny, ale události se velmi rychle vymkly z jeho kontroly. A kromě toho, dnes už nenítímž mladíkem. Harry má pravdu. Draco se otočil zády k hodnotám uznávaným jeho rodinou. Je členem Fénixova řádu, Mauro. Loni zachránil Harryho před zatáhnutím k Voldemortovi."

Morrighanové se rozšířily zorničky, ale vůbec to nebylo kvůli zmínce o Dracově hrdinství. „Ale, ale. Copak je to za nový způsob vyjadřování?"

„Harryho vliv," řekl Snape s náznakem úsměvu. Lehoučkým náznakem, ale Morrighanová ho bez problému zachytla.

„Vypadá to, že jsem leccos propásla," pronesla velmi tiše.

„Nezměnili jsme téma?" optal se Harry. „Draco se měl letos při Obraně úplně strašně. Což mu opravdu nepomůže udělat takové OVCE, které Obor pro uplatňování kouzelnického práva vyžaduje, aby se mohl dostat do bystrozorského výcviku."

„Ten chlapec chce být bystrozorem?"

„Ano. A zaslouží si každou příležitost -"

„Stačilo, Harry," přerušil ho Snape. „Profesorka Morrighanová už nyní situaci rozumí. Jsem ji jistý, že v budoucnu udělá vše potřebné, aby zanechala své osobní pocity přede dveřmi učebny."

Snape si docela troufal tohle vyhlásit, vzhledem ke své minulosti, ale co Harrymu vadilo víc, byla skutečnost, že promluvil za Morrighanovou. Ona neslíbila, že se bude hlídat. Ani nepřikývla.

Ale měli to za sebou, alespoň dle Snapeova mínění. Popadl Harryho za loket a vyvedl ho ven do chodby. Morrighanová za nimi zavřela dveře. Ne, že by je přímo zabouchla, ale nemělo to k tomu daleko.

„Dnes povečeříme doma, myslím," zamumlal Snape a odvrátil se od cesty do Velké síně. „Tvůj bratr má něco k vysvětlení."

„Áá... neměli bychom v tom případě pro něj dojít?"

„Čeká ve sklepení. Vzhledem k zítřejšímu zápasu myslím, že rodinná večeře je příhodná. Měl ti to sdělit."

Harrymu se v hlavě ozval Siriusův hlas – varování ohledně lektvaru v jídle... Harry mu řekl, aby sklapl. Přemýšlel, jestli by mohl zajít ještě dále a říci Siriusovi, aby dospěl. Sirius možná žertoval, ale některé žerty prostě nejsou vtipné.

„Draco toho má hodně," pokrčil Harry rameny. „Tuším, že se o tvém nápadu s večeří zapomněl zmínit."

„Také zapomněl zmínit, že mu bylo zakázáno účastnit se zápasu. A o bodech mi také neřekl. Nechal na počitadlech, aby mne informovala."

„No, asi doufal, že si toho nevšimneš. Nebylo by příliš zmijozelské upozorňovat na body."

„A to také doufal, že si zítra nevšimnu, že chybí na hřišti?"

„Tohle nejspíš měl vysvětlit," poznamenal Harry. „Ale... zrovna mu to moc neuvažuje. Už celý týden. Myslím, že ti o tom řekne."

Snape po Harrym střelil pohledem, jak kráčeli vedle sebe, ale k danému tématu už nic nepoznamenal.

---------------------------------------------------

„Dobré zprávy!" zvolal Harry při vstupu do obýváku. „Nakonec zítra trest nemáš."

„Jaks to-" Draco se zarazil a zamračil, když za Harrym vstoupil Snape. „Běžels všechno vyzvonit tátovi, i když jsem ti výslovně nakázal to nedělat!"

„Prostě sám přišel, když jsem mluvil s Morrighanovou."

„A kdo se tě o to prosil?"

„Draco," pozvedl Snape ruku. „Tvá učitelka a já jsme právě měli vskutku podnětnou diskusi. Pitomé děcko. Proč jsi nepřišel za mnou?"

„Měl jsem to pod kontrolou," prohlásil Draco upjatě.

„Natolik, že jsi hodlal nechat náš tým uchýlit se k záložnímu chytači?"

„To jsem měl taky pod kontrolou."

Snape pozvedl jedno obočí. „Jak?"

Draco pokrčil rameny. „No, Morrighanová řekla, že se mám u ní hlásit v osm. Ani jednou neřekla, že to musí být v osm ráno."

Harrymu poklesla čelist. „Říkala, že tě nechá pracovat po celý den -"

„Chtěl jsem předstírat, že jsem byl názoru, že to myslela v přeneseném slova smyslu -"

Snape vypadal nerozhodně, zjevně nevěděl, jestli se má smát nebo Dracovi vynadat. Rozhodl se pro druhou možnost. „Pitomé děcko to nevystihuje ani zpola. Dokážeš si představit, jak bych reagoval, kdyby měl nějaký student tu čirou drzost takhle se mnou jednat?"

Dracova brada se lehce zvedla. „Nezáleží na tom, jak by reagovala. Až bych přišel na její trest, už by bylo po zápase, takže -"

„To si vážně myslíš, že je Maura Morrighanová neschopná dojít si na hřiště a vytáhnout tě ze zápasu?"

„Ona by pravděpodobně nepřišla," řekl Draco kousavě. „Dorazila by na hipogrifovi!"

„Jádro pudla její neschopnosti jednat s tebou spravedlivě," zamumlal Snape. „Profesorka Morrighanová, jak jsi jistě zaznamenal, se nadobyčejně zajímá o zvířata. Včetně hipogrifů. Speciálně o jednoho jménem Klofan!"

„Aha."

„Ano - aha."

„Ale to bylo před lety a dnes už bych něco takového -"

Snape začal vrtět hlavou. „Také jsem se to naučil tím složitějším způsobem, Draco. Co je minulost pro tebe, nemusí být nezbytně minulostí i pro ostatní. Překonat svá politováníhodná rozhodnutí se mnohem lépe řekne, než udělá."

„Dobře, ale pořád si myslím, že použít to proti mně je od ní hrubě nečestné," zaksichtil se Draco.

„Toto téma jsme prohovořili a já plně doufám, že se pro příště zachová lépe. Pokud ne, okamžitě mi to oznámíš. Jasné?"

„Ano pane."

„Stále nemohu pochopit, proč jsi to nechával být tak dlouho." Snapeovy oči se rozhořely, když pronášel následující věty. „Ničemu tě loňský rok nenaučil? Potřebuješ-li pomoc vypořádat se s nerozumným členem učitelského sboru, pomůžu ti."

„Nepotřeboval jsem pomoc," řekl Draco zachmuřeně.

„Potřeboval. Žádný učitel nemá právo s tebou zacházet jako se svým osobním camrálem."

„Tak dobře. Nechtěl jsem pomoc od tebe."

Snape sebou trhl, jako by dostal facku.

„Do prdele," zamumlal si Draco pod fousy. A pak nahlas dodal: „Tak jsem to nemyslel, Severusi."

Snape zůstal tiše, tvář odvrácenou od svých synů.

Draco si povzdechl. „Jen jsem myslel... hele, ty jsi ten, který mě obviňoval, že ti říkám ‚táto', jenom když něco chci! A tohle by bylo ještě horší. Byl jsem zvyklý běhat za Luciusem úplně se vším. Očekával jsem, že vyřeší všechny moje problémy. Třeba s Klofanem. Už nechci být takový. Nebo alespoň ne k tobě. Já... já si myslím, že bych chtěl být jednou pro změnu hodným synem, a řešit si to sám, nic jiného v tom není."

Snape vrtěl hlavou, když se k nim obrátil. „Draco, ty jsi hodným synem."

„Ne, to nejsem." Z Dracova hlasu byl cítil lehký záchvěv hysterie. „Nejsem hodným ničeho. Rhiannon... skončila to se mnou."

„Je mi líto, že to slyším."

„Vážně je?" Draco schoval ruce v kapsách. „Možná by to neudělala, kdybys mě nechal ji navštívit, nebo alespoň jí slíbit, že budeme spolu na Vánoce!"

„Buď fér - potkala někoho jiného," řekl Harry.

„Třeba by si nikoho jiného nevšimla, kdyby mi Severus dovolil nechat jí nějakou naději -"

„Draco," přerušil ho Snape vážně, „rozumím ti, jsi rozrušený, ale pokus se o rozumný náhled. Pokud slečna Millerová nebyla schopná počkat na další možnou schůzku, pak si nezaslouží tvou pozornost."

„Tohle neříkej," stiskl Draco zuby. „Nezajímá mě to! Rhiannon je dokonalá!"

Kdyby byla dokonalá, tak by se ukázala v čas v práci, pomyslel si Harry. Ačkoli věděl, že bude lépe neříkat to nahlas.

„Je to krásná mladá dáma a měla na tebe dobrý vliv. Ale že ukončila váš vztah jen proto, žes nechtěl vystavovat nebezpečí sebe i válečné záležitosti pro její pohodlí?" Snape zavrtěl hlavou.

„Ona..." Dracův hlas se zlomil, asi proto, že nenašel protiargument k Snapeovým závěrům. Pokud by řekl, že to není „pohodlí", že se Rhiannon vážně zamilovala do někoho jiného - pak by Snape namítl, že pro něj nebyla tou pravou.

A asi by měl pravdu.

„Tohle ti to nijak neulehčí," dodal Snape po chvíli. „Já vím, Draco."

„Cože, taky se na tebe někdo vykašlal?"

„Draco!" zasyčel Harry.

„Myslím, že si s Dracem musíme promluvit o samotě," řekl Snape klidně. „Harry, možná bys mohl být té laskavosti a zařídil pro nás tři večeři. Draco?" Pokynul ke své pracovně.

„Objednej víno," požádal Draco.

„Jaké?"

„To je jedno."

---------------------------------------------------



Harry se snažil objednat víno, ale jako studentovi mu ho skřítci neposkytli. Na tom, že je dospělý, jak se zdá, nezáleželo.

„Promiň," řekl Dracovi, když vyšel z pracovny po dvaceti minutách hovoru s jejich otcem. „Skřítci říkali -"

„Neumíš s nimi jednat, to je všechno." Draco se usadil, pozvedl svůj pohár vody a podmračeně na něj pohlédl. „Nevadí."

„Možná by táta mohl požádat -"

„O víno?" Severusův hábit se vzedmul, když usedl za stůl na svou obvyklou židli. „Raději ne. Oba máte zítra zápas."

Draco postavil svůj pohár s razancí dostatečnou k tomu, aby obsah vyšplíchl. „Stejně na tom nesejde. Každý ve škole ví, kdo je lepším chytačem. Nejmladší chytač tohohle století, nejlepší chytač posledních dvou set let, vsadil bych se. Ne, tří set! Čtyř -"

„Stačilo, Draco," řekl Snape klidně. „Uděláš pro zápas vše, stejně jako Harry."

„A kdypak moje nejlepší snaha stačila na poražení Harryho Pottera? Přemýšlel jsi o tom, Severusi? No, řekni!"

„Co si myslím, je, že takováhle ufňukaná sebelítost ničemu nepomůže."

Draco se od nich obou odvrátil a začal se rýpat v roštěnce. Harry se pokusil ho zapojit do společenského hovoru, ale bylo to k ničemu. Draco odpovídal jednoslabičně, pokud už se vůbec odpovědět uráčil, a po méně než deseti minutách odešel od stolu s omluvou, že potřebuje sprchu.

Když byl z dohledu, Harry zamrkal a zadoufal, že se Draco nebude pokoušet pět árie. Ale Draco právě teď, a asi ještě dlouho, tuhle připomínku nepotřeboval.

„Moc toho nesnědl." Harry pohlédl na svého otce. „Co můžem dělat?"

Severus potřásl hlavou. „Vzpamatování se ze zlomeného srdce je něco, co se každý musí naučit z vlastní zkušenosti, Harry. Nikdo to za tebe neudělá."

Harry se zamýšlel dál neptat, ale pak se rozhodl, že už zná svého otce natolik, aby to zkusil. „Vypadá to, jako bys mluvil z vlastní zkušenosti. Byl jsi... no, tedy byl jsem překvapený, jaks mluvil s Morrighanovou. Znáš ji dost dobře, ne?"

„Nepotrpíš si právě na jemné náznaky," konstatoval Snape s náznakem úsměvu.

„No, sám jsi do toho ťuknul, když jsi mi řekl o zápletce s madam Pinceovou."

Snape nic neřekl, jen klidně pokračoval v jedení lososa, kterého pro něho Harry vybral.

„Tak co?" optal se konečně Harry.

„Já a Maura máme jistou minulost, jak jsi jistě shledal, vzdor tvým bezútěšným poznámkám v tomto směru."

„A to je všechno, co k tomu řekneš."

„Bystrý postřeh."

Harry se musel zasmát. Potom ho napadlo něco jiného. „Nechtěl jsi přehlížet její děsné chování k Dracovi, že ne?"

Snape pozvedl obě obočí. „Vypadal jsem tak?"

„To ne... ale pak ke konci jsi mohl být trochu důraznější."

„Aha. No, jak jsi sám říkal, znám ji. Nechal jsem ji zahloubat se nad svým vlastním chováním. Předpokládám, že nadále se bude chovat mnohem rozumněji."

Harry si nebyl tak jistý, nicméně předpokládal, že to ukáže čas.

„Dost o Mauře," odložil Snape vidličku. „Ještě je tu něco jiného, co jsem chtěl s tebou probrat."

„Já vím, zítřejší zápas -"

„To určitě ne."

„Je mi jasné, že chceš -" aby Zmijozel vyhrál.

I když to byla pravda, nedokázal to říci nahlas.

„Chci, abyste se ty i Draco snažili co nejlíp dokážete, jak už jsem říkal," složil si Snape ruce na kraj stolu. „Harry... jak si můžeš myslet, že bych si přál, abys prohrál?"

„Ale ani nechceš, aby prohrál Draco."

„To ne." Snape sevřel rty. „Mít dva syny dokáže být velice obtížné. Jsou chvíle, kdy nechápu, jak Molly s Arthurem dokázali zůstat příčetní."

„Doupě je takový šťastný blázinec. Velice šťastný. O čems to tedy chtěl mluvit?"

„Jak se máš."

„Jak se mám? No, skvěle. Ačkoli, nechat Draca vést BA je těžší, než jsem si myslel. Tedy, vzít mezi sebe Zmijozely bylo jasně správné rozhodnutí, ale když se pár přidalo, tak se Draco začal cítit, jako že musí dbát na svou pověst, což ho činí nepřístupnějším -"

„Pamatuješ si, jaks mi jednou sdělil, že veškerá naše konverzace se stočí k tvému bratrovi?"

Harry se usmál. „Ano. Ale to už dlouho neplatí."

„Odvažuji se doufat." Snape pohnul prsty, jako by se snažil vymyslet, kterak se dostat k věci, ať už byla jakákoli.

„Zatraceně!" konečně Harryho něco napadlo, „to už se zas budeme bavit o mě a holkách? Líbí se mi. Jenže nechci některou nechat zabít -"

„Ne, ne - nic takového." No, alespoň že mu Harryho výbuch rozvázal jazyk. „Domníval jsem se, že ti v hlavě může hlodat to datum."

„Datum?" tehdy to Harry pochopil. „Ou. Myslíš Samhain."

„Zbývá pár dní. Nevšiml sis?"

Harry pokrčil rameny. „Už jsem ti říkal, že vychovaní u mudlů nevěnují příliš pozornosti počítání čtvrtících dnů a podobným věcem."

„Neptal jsem se, protože bych si myslel, že potřebuješ sbírat lektvarové přísady v tu pravou dobu," protáhl Snape.

Harry znovu pokrčil rameny. „Nevím. Možná, že někdy při Halloweenské hostině mě napadlo, že je Samhain nedaleko, ale nijak dlouho jsem o tom neuvažoval."

„Pozoruhodné."

Něco v otcově hlase napovědělo Harrymu, co Snape nevyslovil. „A... ty ses toho data bál?"

„Výročí mohou být... nelehká."

Harry odhadoval, že jeho otec nemyslí jen na Samhain, ale i na své narozeniny. Devátý leden ho po léta strašil. Připomínka příliš mnoha žalů... Harry se o tom nehodlal zmínit. Jen by přidal další připomínku. Přinutil se mluvit pouze o datu, které právě Severus připomněl.

„Někdy si myslím, že byl Samhain těžší pro tebe, než pro mě," poodstrčil si židli tak, aby stůl nebyl mezi nimi.

„Protože mladí jsou ohebnější než dospělí?" Snapeův uštěpačný tón prozrazoval, jak málo věří tomu starému přísloví.

„Spíš proto, že jsem nemusel dělat nic víc než... no, smířit se s tím, jasné? Tys to měl horší. Musel ses podílet."

Snape si zastínil oči. Přestože sklepní osvětlení mělo k jasnému hodně daleko.

„Kdy konečně uvěříš, že to chápu?" zeptal se Harry a opřel si lokty o kolena, když se naklonil blíž ke svému otci. „Té noci jsi mne zachránil, a tak jsem to myslel, když jsem říkal, že tu není co odpouštět. Nikdy jsem ti nic odpouštět nemusel, protože už tehdy jsem věděl, že děláš to nejlepší, co můžeš. Tu správnou věc."

Snape lehce roztřeseně přikývl. Po chvilce spustil ruce a promluvil tichým hlasem. „Bylo nezbytné nechat je... ublížit ti. Ano. Jistěže to vím. Ale kdykoli na to pomyslím..."

„Tak na to nemysli," usmál se Harry. „Já na to nemyslím. Už ne."

„Leckdy nemám tolik sebeovládání, abych dokázal na to nemyslet."

„Ty nemáš sebeovládání? Tak tomu nevěřím."

Snape se na něj pokřiveně usmál. „Počkej, až budeš otcem. Představy ti budou kroužit myslí jako hladoví supi, i když budeš vědět, že jsou bezdůvodné."

„No... tak o tom přemýšlej, jako bys byl doktor."

Než to mohl Harry vysvětlit, Snapeovo čelo se zvrásnilo rozpaky. „Narozdíl od tebe mám s doktory velmi málo zkušeností."

Učit se ze zkušeností, no dobře. „Tak o tom přemýšlej jako o něčem, s čím máš spoustu zkušeností. Třeba lektvary. Nevaříš občas něco, co nakonec vyléčí, ale přináší s sebou v průběhu léčby bolestivé vedlejší efekty?"

Snape pomalu zamyšleně přikývl.

„Tak tady to máš," řekl Harry vřele. „Té noci jsi byl mým osobním lektvarem, tati. Doufám, že o tom dokážeš uvažovat tímhle způsobem a cítit se o dost líp."

„Původně jsem chtěl já utěšit tebe, ne naopak." Snape se na něj krátce zadíval jasnýma očima. „Vyrůstáš ve skvělého muže, Harry. Jsem na tebe velmi pyšný."

Harry se napřímil a zašklebil. „Ale už pořád budu tvoje pitomé děcko."

„To budeš," zamumlal Snape. „To budeš. Dobrá. Samozřejmě jsi vítán, pokud chceš zůstat na noc -"

Harry zavrtěl hlavou. „Díky, ale musím zpátky do Nebelvíru. Hned ráno bude týmová porada. Až se Draco dokoupe, tak ho požádám, zda mne doprovodí."

Snape po něm hodil pohledem a vstal. „Výborně, ale musím tě varovat, že Dracova nálada je nejistá - přinejmenším. Neocenil, žes v jeho zájmu šel za Morrighanovou. A když už o tom mluvíme, já zase neoceňuji, žes nepřišel za mnou, když už to neudělal sám."

Harry zrudl. „Chtěl si to pořešit sám."

„Pokud by ses opět začal zraňovat a chtěl si to ‚pořešit sám', nemyslíš, že by mě na to Draco měl upozornil?"

„To je něco jiného -"

„Ne tak docela. Do budoucna od tebe očekávám lepší jednání. A nyní bychom si mohli zahrát partii šachu, zatímco budeme čekat, až se tvůj bratr objeví."

Harry přikývl a za chvilku už se potýkal se Snapeovým brilantním smyslem pro strategii.

---------------------------------------------------

„Měl by ses naučit nestrkat nos do věcí, které se tě netýkají," řekl Draco v půli cesty do Nebelvírské věže.

„Můj bratr se mě týká."

„Neběžel jsem za Severusem, kdyžs měl problémy s Aranem!"

„Vyhrožoval jsi tím."

„Výhružky nejsou čin."

„Hele," popadl Harry Draca za rukáv a zastavil ho v dusání vpřed. „Vyřídil jsem si to s Aranem sám, což se následně ukázalo jako obrovská chyba. Měl jsem věřit tátovi, že by mi pomohl. Ale neběžel jsem za ním ani kvůli Morrighanové. Jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem za ní zašel na slovíčko jako zmijozelský prefekt. Na to mám nárok!"

„Ne, pokud se to týká jiného prefekta. Pak necháš dotyčného prefekta vyřídit si své vlastní záležitosti!"

„No, tys mi nikdy neřekl, abych nechodil za Morrighanovou, že ne?"

„Jsem si zatraceně jistý, že jsem ti říkal, abys nevykecal mé soukromé záležitosti Hermioně, a cos udělal? Řekls jí každou podrobnost!"

„Neřekl! Jen jsem jí položil pár otázek, a zbytek už si domyslela sama. Prostě je taková! Už bys to měl vědět-"

„Co já vím," řekl Draco s poměrně věrným napodobením Severuse, „je, že potřebuješ dospět."

Změna: jen první část zněla stejně jako od jejich otce.

Draco se otočil a vyrazil vpřed. Harry sebou musel mrsknout, aby ho dohnal.

Asi by udělal lépe, kdyby ho nechal na pokoji, ale nemohl pominout Dracova obvinění, natož jeho poslední poznámku. „Myslím, že jsi jen rozhozený špatnými zprávami, cos dostal, a teď si to vylejváš na mně."

Dracovy oči divoce planuly, když střelil pohledem po Harrym. „Nech imitování Maršy. Tohle není otázka přenosu. Vidíš? Já znám skutečnou terminologii. Zlobím se na tebe za to, cos udělal."

Pitomec. „Jo, to ode mne bylo příšerné, chtít abys zítra dostal šanci hrát. Myslet na svého bratra. Jo, to bylo odporný!"

„Tolik na mě nemysli. Nechtěl bych po tobě, abys zahodil zápas!"

„Nechystám se zahodit ten posranej zápas! Jsi na hlavu?"

„A nejsi ty? - Tak zní otázka." Draco nepřestával dusat dál, i když si Harryho změřil od hlavy k patě. „Viděl jsem, jak se tváříš ve Velké síni, když sedáváš se svým týmem. Přemýšlíš o tom, jako že se jmenuju -"

„Snape," doplnil Harry.

„Sklapni. Vím, jak se jmenuju. Jsi příliš ve střetu zájmů na to, abys zítra hrál co nejlíp. O to jde."

„Tak proč jsi plácal o tom, že se mnou vždycky prohraješ?" Harry věděl, že tohle od něj bylo hnusné, ale Draco byl hnusný už nějakou dobu.

„Chvilkový výpadek. Zapomněl jsem, že se chystáš zahodit zápas."

„Přestaň s tím!"

„Tak se nechovej, jako by ses bál hrát co nejlíp!"

Harry zamrkal, přelilo se přes něj náhlé podezření. „Počkat. Není tohle nějaký podivný druh psychologického útoku? Snažíš se mě vykolejit?"

Dracův krok trochu zprkeněl. „Nevím. Možná. Prostě... nejsem z tebe šťastný, Harry."

„To teď nejspíš není od věci," poznamenal Harry pomalu. „Možná ti to pomůže hrát nejlíp, jak umíš. Taky nechci, abys zahodil zápas."

„Takovou věc jsem v životě nezamýšlel."

Harry přikývl. Tomu nebylo těžké uvěřit.

Draco dorázoval před Buclatou dámu a prudce se zastavil.

„No... tak dobrou noc..."

„Vážně?" protočil Draco panenky. „Uvidíme se zítra. Budu ten se zlatonkou v ruce."

S tím se otočil a začal odcházet, ale Harry si všiml, že zůstal v dohledu, dokud nepronesl heslo a nevešel do bezpečí nebelvírské společenské místnosti.

---------------------------------------------------