Rodina jako žádná jiná

39. Ukradené polibky

„To bylo vážně dobrý," řekl Harry a snažil se přitom nevypadat tak nervózně, jak se cítil. Ale bylo to těžké. Ani za milion let by ho nenapadlo, že bude jednoho dne sedět na zmijozelské tribuně a povzbuzovat jejich tým proti Havraspáru.

Nevadilo mu fandit Dracovi, to ne. Tahle část byla vlastně jednoduchá, protože Harry věděl, na co se má jako chytač zaměřit. A Draco byl vážně dobrý chytač. Ale málem sebou cuknul, když camrál proletěl skrz jeden z havraspárských kruhů a „hadí kolej", jak ji Ginny nazývala během komentování, si připsala dalších deset bodů.

Avšak nemohl to na sobě dát znát. Jak by měl přesvědčit okolí, že je se Zmijozely natolik v pohodě, že tam může začít přespávat, kdyby vypadal naštvaně, když si vedou dobře ve famfrpálu?

„Hmm," protáhl Snape téměř vyhýbavě. Vlastně byl celé dopoledne tak trochu... no, zvláštní. Ani ne tak nepřístupný a už vůbec ne hrubý... Dokonce svým snapeovským způsobem vypadal, že je rád, že Harryho vidí. Přesto by Harry spíš řekl, že byl z něčeho smutný.

Když o tom přemýšlel, trochu ho to zneklidňovalo.

„Co je špatně?" zeptal se nakonec rozhořčeně Harry, když mu Snape už popáté sotva odpověděl.

Snape se na něj jen podíval, jeho černé oči byly bez výrazu, takže z nich Harry nemohl nic vyčíst.

A ani nebylo třeba. Harry to najednou věděl, prostě to věděl. „Ty na mě používáš nitrobranu!"

„A ty vůbec nejsi diskrétní," zavrčel Snape a mávnul hůlkou.

No dobře. Harry pravděpodobně nebyl. Ale to připomenutí ho zabolelo.

„Proč to děláš?" naléhal a dával si pozor, aby to znovu neřekl, i když je teď před nevítanými posluchači chránilo kouzlo soukromí.

„Shledávám to jako užitečnou metodu."

„K čemu?"

„Různým věcem."

„Například?"

„Dal bych přednost tomu, abychom o tom nemluvili."

„Podívej," řekl podrážděně Harry, „jestliže jsme opravdu rodina, pak –"

„Jestliže?"

Harry polknul. „Dobře. Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo. Myslel jsem, žeod té doby, co jsme doopravdy rodina, by ses neměl chovat, jako bys mě podezříval, že ti chci číst v mysli. Vždyť ani nevím jak, a i kdyby, nikdy bych takhle nenarušil tvoje soukromí—"

„Harry," řekl Snape tiše, „ty používáš nitrobranu už téměř ze zvyku. Proč by tě mělo obtěžovat, že jsem dnes ráno cítil potřebu udělat si pořádek ve své mysli?"

Když se na to podíval takhle, Harryho námitky se zdály nesmyslné. Na druhou stranu měl pocit, že Snapeova nitrobrana s ním měla částečně něco společného. Ale možná to bylo opravdu o něčem jiném. „Podívej... Chováš se, jako bys sotva mohl vystát se mnou mluvit, to je celé."

Snape si odkašlal. „Nemyslím tím, že—"

„Ha!" zařval Draco, když proletěl okolo nich se zlatonkou v ruce. Udělal kolem nich malé kolečko a zastavil se přímo před nimi. „Viděli jste to? Viděli? Zmijozel vyhrál se dvěma sty čtyřiceti body, děkuju mnohokrát!"

Málem se klaněl.

„Dobrá práce, Draco," řekl mu Harry.

„Docela dobrá." Snapův hábit se rozvlnil, jak se zvedl. „Jestli mě vy dva omluvíte, myslím, že mám ještě pár esejí k oznámkování."