Rodina jako žádná jiná

32. Společně

A/N: Odtud zase česky... Třeba se to za chvíli vystřídá :) Enjoy!

"Ještě jednu věc?" V Harryho vnitřnostech se začala formovat tuhá hrudka. Když se ve svém sedadle předklonil, přešlo to ve spalující pocit. Sevřel nohy, ale znovu se neopřel. Nemohl. Byl příliš naštvaný. Jak teď věděl, neopodstatněně. Snape se s ním snažil vycházet, už od chvíle, co se probudil bez svých vzpomínek. Věděl, že to zkoušel ještě mnohem déle, ačkoli si to nemohl pamatovat. Nepotřeboval si to pamatovat, aby tomu věřil, ne, když teď měl v hlavě tolik Dracových historek ohledně minulého roku. Ledaže by Draco lhal...

To si Harry nemyslel, i když před pár týdny by se hlasitě zasmál, kdyby mu někdo předpovídal, že kdy, vůbec kdy, začne věřit Dracu Malfoyovi.

Nebo Dracu Snapeovi.

Ačkoli všechny ty vědomosti o tom, jak s ním Snape chtěl dobře vycházet, Harryho vzteku vůbec nepomohly. Jak by mohly? Snape mu stále odmítal říct o čemkoli, na čem opravdu záleželo. Nebyl Dracem, to bylo jisté.

Nemohl si pomoci, musel hned skákat k vlastním závěrům. Snášel od toho muže pět let tyranii a tu si pamatoval. Hluboko uvnitř, kde na tom záleželo, Snapeovi nevěřil.

"Ještě jednu věc?" zeptal se znovu, když mu Snape neodpověděl.

Nevěděl, že tajnosti a ticho mu nevyslouží Harryho důvěru? Ale ta mohla být ztracena v každém případě. Třeba to Snape i dokonce věděl.

"Ano." Snape to slovo řekl bez jakéhokoli procítění, které by mohl Harry zaznamenat, ale neřekl také nic jiného.

Pálení v Harryho vnitřnostech mu v tu chvíli připadalo jako řeka kyseliny, prořezávající kaňon skrz jeho bránici. Zaťal pěsti a nějak se mu podařilo nezalapat po dechu bolestí. Jeho zlost znamenala víc. Vlastně to hraničilo s nenávistí, ačkoli se Harry opravdu hodně snažil, aby nenáviděl jen Voldemorta. Dobře, a Bellatrix. Snape ve spolku nebyl a on to věděl, ale přes to... "Mluvte, k čertu!"

Muž ostře přikývl. "Je to ohledně té místnosti, kam ses minulou noc přenesl přenášedlem."

Ta místnost? Ta kruhová místnost? O tom to celé bylo?

Jeho zlost se rychle vytratila. Bylo divné, jak náhle zmizela, jako voda odtékající odtokem, a zanechala jej zvláštně prázdného. Ani si nebyl jistý, proč se tak rozzlobil. Na chvíli to vypadalo, jako kdyby mu chtěl Snape říct něco skoro otřesného, něco, po čem by křičel naprostým zoufalstvím. Ačkoli netušil, proč by něco takového měl předpokládat.

Na kruhové místnosti by nemohlo být nic tak šokujícího, ne?

Harry se trochu uvolnil a kyselost z jeho žaludku mizela. "Co je s ní?"

Byla to jeho představivost, nebo se Snape trochu ušklíbl? Těžko se to dalo říct, když jeho obvyklý výraz byl zosobněnou vážností. "Neřekl jsem ti nic, co by nebyla pravda, ale teď... myslím, že bych ti měl říci o něco více skutečné pravdy."

To už bylo prostě otravné. "Více pravdy? Proč nezkusit celou pravdu?"

Není divu, že Snapeovi nevěřil. Kdo k sakru využívá částečných pravd ke svému vlastnímu...

Ne. Tímhle směrem se Harry nechtěl nechat svést, ani když to vypadalo, že jeho mysl chce.

Tak trochu. Někdy.

Byli jen přátelé, něco, co Harry musel mít na paměti. Něco, co mezi nimi musel udržovat. "Tak se přátelé chovají, ne? Že si navzájem říkají celou pravdu?"