Rodina jako žádná jiná

23. Deal Breaker

Příští den při snídani se Harry cítil přes všechnu úlevu poněkud zmatený. Dopisy rozeslal už včera po obědě a více méně čekal nějakou konfrontaci. Zejména McGonagallová by se s ním mohla chtít hádat, ne? Konec konců byla to ona, kdo slíbil, že ho dostane do předmětů, které je potřeba pro výcvik bystrozorů a on teď jeden opustil...

I když teď už samozřejmě není potřeba.

I když mu samozřejmě přišlo divné, že si s ním nikdo, dokonce ani Snape, nechce promluvit. Harry si nedělal žádné iluze. Snape ho v lektvarech v minulých letech nechtěl, ale teď by mohl, když ne z jiného důvodu, tak proto, aby mohl svého "syna" kontrolovat a mohl mu do všeho mluvit. A Brumbál by Snapea pravděpodobně podporoval. Nikdy se neobtěžoval držet Snapea na uzdě co se týkalo chování k Harrymu, tak proč by s tím začínal teď?

Když poštovní sovy začaly přistávat, Harry pochopil, co se stalo. Stovky ptáků jim kroužily nad hlavami, ale Harry, který sledoval učitelský stůl, uviděl ty sovy, které v tu samou chvíli upustily každá jeden dopis před McGonagallovou, Brumbálem a Snapem. Už jen to by mu napovědělo, že se jedná o jeho dopis, ale způsob, kterým Snape popadl ten jeho dopis, ho o tom ujistil. Nepochybně poznal jeho dopis a rozhodně neměl v plánu počkat s přečtením toho, co Harry napsal až po jídle.

Harry se zakabonil, z mnoha důvodů se mu to nelíbilo. Snape by neměl Harryho znát tak dobře, aby hned rozpoznal jeho rukopis. Jistě, učil ho mnoho let ale to i stovku dalších. A neměl by být tak dychtivý vědět, co Harry napsal.

A taky by neměl tak zblednout, pomyslel si Harry při pohledu na něj. Snape by měl být naštvaný, že ho Harry odkopl.

O chvilku později Snape začal vypadat naštvaně, takže je všechno v pořádku. Harry odvrátil zrak a zadíval se na Hermionu.

„Je něco špatně," ozvala se tázavě.

„Ne, proč?"

„Žes tak pozoroval otce."

„On není můj--," Harry to vzdal. Co je mu po tom, co si kdo myslí. Zamyslel se a rychle dospěl k vysvětlení. „Jen jsem přemýšlel. Poslal jsem včera po obědě něco Brumbálovi, McGonagallové a Snapeovi a došlo to teprve teď. To jsem myslel, že je soví pošta o něco rychlejší. Vždyť ty dopisy nešly zas tak daleko."

Vypadalo to, že se Hermiona snaží uhodnout, co v dopisech stojí, ale jediné co řekla, bylo: „Snape včera nebyl na večeři, copak ses toho nevšiml?"

„Nezajímá mě, jestli jí. Proč by mělo," zeptal se Harry ostře. Popravdě bylo pro něj dost těžké, nezírat během jídla na učitelský stůl. Nelíbilo se mu, že Snape měl v posledních dnech ve zvyku zírat k Nebelvírskému stolu, jako by Harryho kontroloval a pokoušel se Harryho chytit jak jí s otevřenou pusou nebo něco podobného. „No a co že, tu Snape nebyl? Ostatní dvě sovy mohly svůj dopis poslat."

„Napsal jsi to třikrát, nebo jsi použil duplikátor," usmála se Hermiona vědoucně. „Tak vidíš, sovy asi cítily kouzlo a předpokládaly, že chceš dopisy doručit současně. Ve skutečnosti se takhle duplikační kouzla používají a taky jsou dobré na..."

Harry ji vypnul a s poněkud sevřeným žaludkem popadl své knihy. Proti vlastní vůli se nakonec ještě jednou podíval k učitelskému stolu, aby uviděl naštvaného Snapea a Brumbála, který si přitáhl křeslo tak, aby seděl blíž k němu.

Jasně, domluv mu, pomyslel si Harry kousavě, zatím co vstal a zamířil si to do knihovny. Jen už nikdy nebuď s ním, na jeho straně proti mně. Ne, pokud chceš, abych ti ještě někdy věřil.