Rodina jako žádná jiná

26. Etika

"To," zuřivě zašeptal Draco, když zatlačil Harryho proti kamenné zdi, "bylo otřesné chování. Jak se opovažuješ tak se Severusem jednat?"

Harry pokrčil rameny a když to nezabralo, odstrčil Draca stranou, aby mohl pokračovat dál, pryč od Snapeových komnat. "Řekl jsem mu, že mi měl ten trest odpustit."

"A proto jsi za celou dobu neřekl ani jedno zatracený slovo?"

"Nemůžu s ním mluvit," řekl Harry a zrychlil. "Brumbál zadal tři z těch takzvaných večeřových trestů a Snape přidal čtvrtý. Kdybych zvládl zůstat zticha, nestalo by se to. Tak jsem se rozhodl, že bude lepší, když budu držet jazyk za zuby."

"To je příklad té nejvyšinutější logiky za posl-... vůbec!" Draco prodloužil krok, aby mohl Harryho předběhnout a znovu jej zastavit. "Co jsi mu to řekl, Harry? Vím, vím, v minulosti se k tobě choval nerozumně, ale to už je minulost. Teď už se nerozumně nechová. Alespoň ne obvykle. Takže... co jsi řekl, že sis vysloužil čtvrtý trest?"

"Nadával jsem."

Draco povytáhl obočí. "Na tom musí být něco víc. Já nadávám neustále a jediné, čeho jsem se kdy dočkal, bylo 'Jazyk, Draco.'"

"No, oba dva jste Zmijozelové, ne?"

"Ty jsi taky Zmijozel, spratku!"

To Harry nepoctil odpovědí, možná protože si díky tomu vzpomněl na množství Zmijozelských věcí, které udělal v minulém týdnu.

"Opravdu, Harry. Nevaroval tě nějak, ohledně tvého nadávání, než ti ten trest zadal?"

"Jo, dobře. Nejdřív mě varoval a stejně jsem znovu nadával, protože do toho, jak mluvím, když nejsem na hodině, mu kurva nic není, a pak mi přidal trest, takže jsem se rozhodl--"

"Rozhodl ses chovat jako děcko a už s ním nikdy nepromluvit." Tentokrát byl Dracův hlas studený skrz naskrz. "Snape si to nezaslouží. Má tě rád a jen zkouší dělat, co je pro tebe nejlepší!"

"Nemůžu s ním mluvit, pokud mi to jen vynese další trest," řekl Harry, obešel Draca a znovu se rozešel.

"Ale nepřidá," pospíchal Draco, aby jej dohnal. "To je ta část, které nerozumíš, Harry."

"Přidá."

"Harry-"

Draco zmlkl, když Harry zvedl lehce třesoucí se ruku. Už nebyl rozlobený, opravdu ne. Jen se cítil vyčerpaný. Zůstat během večeře zticha bylo těžší, než očekával. Snapeovo uvítání ... a pohled na jeho tvář... a to, jak nakonec začal mluvit s Dracem... to ho na tom vlastně nejvíc překvapilo. Harry by od těch dvou očekával, že jej mezi sebe nepustí; Draco vypadal dostatečně naštvaný na to, aby to udělal. Ale Snape zas a zas stáčel rozhovor zpátky k něčemu, na co by se Harryho mohl zeptat, aby jej zapojil.

Ale Harry se nechtěl zapojit. Jak by mohl? "To je ta část, které nerozumíš, Draco. Pokoušel jsem ti to říct. Nevzpomínáš si? Většinu času, když jsem v Snapeově blízkosti se prostě... zalykám zlostí. Skončí to tak, že ho znovu pošlu do prdele. To nejlepší, co pro nás oba můžu udělat, je držet se od něj dál. A protože to už nepřipadá v úvahu, spokojím se s druhým nejlepším. Pokud vůbec nepomluvím, neztratím nervy a neskončím to tak, že s ním budu trávit jestě více času."

Draco položil ruku na Harryho rukáv, aby jej na chvíli zastavil. "Ale... proč bys měl být na Severuse naštvaný? Nevidíš, že se ohledně tebe změnil? Není to stejný člověk, co tě vyvolal na první hodině, Harry. Není."

"Není," přiznal Harry. "To vidím. Musel bych být slepý, abych to neviděl. Ale nepomáhá to. Jsem pořád tak naštvaný, že se z toho skoro třesu."