Rodina jako žádná jiná

10. Touhy 2/3

Dalších pár týdnů bylo velmi jednotvárných. Z počátku se Harry bál, že jeho otec bude chtít další „rozhovor", ale Snape vypadal, že ho vzal za slovo, když tvrdil, že je dost starý, aby se rozhodl sám, o čem chce diskutovat a o čem ne. Dokonce se ani nepokusil nadhodit téma Harryho milostného života – nebo spíš jeho nedostatek - když přišel Harry jednoho sobotního večera domů do sklepení na večeři.

Snape s ním byl sám téměř hodinu, zatímco čekali na Draca. Mluvili o Harryho hodinách a o Snapeovu rozčarování nad nejnovějším ročníkem prváků, kteří byli ještě větší tupohlavci než obvykle. Chvíli strávili společným vybíráním menu a Harry připustil, že být prefektem není tak docela to, co očekával.

Ale jedno téma, k Harryho úlevě, zůstávalo kompletně uzavřené.

Když Draco konečně přišel, byl plný novinek o Rhiannon. Psala, že naprosto miluje univerzitu, že hudební program, do kterého se zapsala, je vynikající a že dokonce zkouší s profesionální skupinou známou jako Noví londýnští zpěváci, kteří chodí zpívat do kostelů a podobně.

Harry vzhlédl od svého steaku. „To nezní dobře. Nemyslím si, že kostely obvykle platí sborům-"

„Vyjádřil jsem se špatně," řekl Draco lehce „Pořádají večerní koncerty, někdy i v kostelech. Na vstupenky. Zmínila se o kostele sv. Martina."

„To je na Trafalgar Square," řekl Harry. V tom kostele nikdy nebyl, ale jako mladšího ho několikrát dotáhli do Národní galerie, když teta Petunie nemohla ke hlídání sehnat paní Figgovou. Harry si ty výlety moc neužil; umění je pro osmiletého kluka dost nudné, bez ohledu na to jak velkolepě by mělo působit. Nicméně, dokonce i když byl mladší, byly mu jasné dvě věci: že se u Dudleyho předpokládalo, že skončí jako "kultivovaný", a že tato snaha byla ještě marnější než v jeho případě.

Jednou Dudley dokonce kousl průvodce, který mu říkal, aby přestal šmatat špinavými prsty po stěnách. Teta Petunie byla zděšena, ale Harrym, ne Dudleym.

Harry nebyl nikdy schopen přijít na to, jak na něj zvládla hodit i tuhle příhodu.

„Je to v centru města," vysvětlil, protože Draco vypadal poněkud bezvýrazně. „Londýna."

„Samozřejmě, že Londýna," řekl kousavě Draco. „Nazval jsem je Novými londýnskými zpěváky, ne? A možná tě to překvapí, ale slyšel jsem o Trafalgar Square. Pouze jsem si to zkoušel představit. Nemyslím, že opery, které jsem navštěvoval, byly někde blízko. Každopádně, Rhiannon psala, že na konkursu zpívala Händela. Nikdy nebyl můj oblíbený."

„Ani můj," řekl suše Harry. O Händelovi mohl říct leda to, že to jméno už předtím slyšel. Pravděpodobně.

„Zní to jako by se tvé petite amie dařilo dobře," řekl Snape neutrálním tónem. „Věřím, že je opatrná, když tě chce kontaktovat?"

„Ano. Všechny dopisy tam i zpět jdou přes Hermioniny rodiče. Nikdo ani neví, že mám přítelkyni, natož že je mudla." Draco nabodnul smaženou houbu. „Budu muset poslat Grangerovým něco velmi hezkého k Vánocům, abych jim poděkoval. Zajímalo by mě, co by se jim líbilo. Snad bude mít Hermiona představu."

„Hlavně se vyhni diamantovým náhrdelníkům," řekl Harry a zkoušel se nezašklebit.

"Až se jako slavný bystrozor budeš začleňovat do čistokrevné společnosti, nebudu si vychutnávat tvé omyly, které, jsem si jist, budou nejméně tak špatné jako ty moje v mudlovském světě," odseknul Draco.

Vypadalo to, jako by si Snape myslel, že se hádají, protože změnil téma. „Co si myslíte o nových kursech etiky?"

„Líbí se mi ten styl založený na diskusi," řekl Harry. „Mluvit společně o textu je lepší než opakovat o čem to je, esej za esejem."