Rodina jako žádná jiná

44. Láska a Lenka

Večeře se vyvíjela podle Harryho očekávání.

Draco se pokoušel zakrýt starosti o matku přehnanou veselostí až do takové míry, že by jeho chování Marša mohla považovat za maniakální. Nebo lehce slabomyslné.

Mezitím Snape skrýval nervozitu pod silnými vrstvami viktoriánských způsobů, Morrighanové odsunul židli, servíroval jí jídlo z podnosů, které se objevily na stole, a dokonce jí elegantním gestem podal upuštěný ubrousek. Morrighanovou to vše pobavilo. Nebo možná zmátlo.

O čem však nemohlo být sporu, byl její oděv. Namísto obepnuté kůže měla oblečené volné, splývavé šaty; dokonce si na sebe na cestu do podzemí hodila i hábit. Že by si konečně uvědomila, jak na ni všichni kluci hledí a roztouženě slintají, když je ve svém obvyklém oblečení? Že by tento scénář nepovažovala za nejlepší pro rodinnou večeři? Nebo věděla, že se Snape chystá vyklopit svoji žádost, a nechtěla ten okamžik zničit tím, že by se těsně před vyslovením jeho synové rozpálili a museli se vypořádat s malým problémem –

Ale možná si ani neuvědomovala, jak blízko je Snape tomu, aby jejich vztah změnil na oficiální.

Co se týká Harryho... během večeře se choval, jak nejlépe dokázal, to mu nemohl nikdo upřít. Nezahlížel, netvářil se, i když pomyšlení na dělení se o Snapea ho pořád žralo, kdykoliv se nad tím náležitě zadumal. Takže se snažil na to nemyslet. A to šlo líp, pokud mluvil o čemkoliv jiném, tudíž vytahoval témata, která mu seděla, aby mluvil co nejvíce.

Stálo za houby, že ho za jeho úsilí Draco kopl pod stolem. Pětkrát!

Nakonec bylo po dezertu a Severus se k Morrighanové naklonil způsobem, který doslova křičel do světa: „Vezmi si mě!" a Harry to neunesl.

„Kouzelnické scrabble!" navrhl a už mávl hůlkou, aby je přivolal. Což stejně nemohl, jelikož ta hra se nacházela za ochranami Snapeova kabinetu, a on se nechystal použít své temné síly. Ale lákalo ho to.

„Jindy," zamumlal Snape. „Mauro, říkal jsem si, jestli bys –"

„Šachy?"

„Nemyslím, že by si chtěl táta hrát," poznamenal Draco a nepatrně pozvedl obočím.

„Piškvorky? Je to mudlovská hra, stačí namalovat mřížku a –"

„Možná by sis je mohl zahrát s bratrem," navrhl Snape suše. „Takže, jak jsem říkal, Mauro, chtěl jsem se zeptat –"

„Dobře, dobře!" zařval Harry, jak se v něm cosi zlomilo. „Fajn, rovnýma nohama a prostě ji požádej!"

„Dala by sis digestiv?" dokončil Snape stále klidným, suchým hlasem. „Limoncello? Nebo možná Galiano?"

Aha. Drink. Snažil se jí nabídnout pití.

„Asi půjdu," povzdechl si Harry sklíčeně. Tentokrát to zvrtal víc, než když se jim snažil zabránit v návštěvě opery. Podělal Snapeovu nabídku k sňatku, a ani si nebyl jistý proč. Ne že by se snažil tomu zabránit. Jen to nechtěl slyšet.

„Už se připozdívá, takže bych už měla jít já," Morrighanová vstala a urovnala si sukni.

Harrymu se potvrdilo, že ta žena má úroveň. Snáze by ji nesnášel, kdyby byla méně ohleduplná. Najednou to byl Harry, kdo by si dal drink. Něco silného. Ještě lepší by byl lektvar. Nějaký, co by ho vyřadil z provozu na několik týdnů. Možná až do líbánek.

Ale s jakýmsi chorým zoufalstvím si uvědomoval, že Snape by nepřijal manželský slib, kdyby byl Harry týdny v bezvědomí. Namísto toho by ten chlap připravoval protilátku.