Rodina jako žádná jiná

40. Odhalení

Snapea zastihli o samotě, když se krbem přemístili do jeho komnat. Vpadli tam, jako velká voda a málem o sebe zakopávali, jak se všichni tři hnali z krbu...až na to, že jak si Harry všiml až teď, nebyli všichni. Hermiona chyběla.

„To ochrany," napadlo Draca okamžitě.

„Ochrany na Grimauldově náměstí?" otázal se Snape ostře a jeho černé oči je pozorovaly tak upřeně, jako by je chtěl zrentgenovat, jestli nemají něco zlomeného.

„Ne, ochrany tady. Musíš je změnit, aby sem vpustily Hermionu."

„Slečna Grangerová byla instruována, aby k cestě zpět použila ředitelův krb..."

„Dobře, ale teď se pokusila přijít s námi," odsekl Draco- „A právě teď je nejspíš ještě zaseknutá v krbu! Uděláš s tím něco?"

Snape se zatvářil naštvaně, ale pak přistoupil ke krbu a mávl hůlkou, mumlaje přitom něco dlouhého v latině.

Hermiona vypadla z krbu v takovém nepořádku, že Harryho předchozí příchod vypadal oproti tomu téměř elegantně. Pokrytá popelem od hlavy k patě se kutálela po podlaze až do poloviny obývacího pokoje, kde se konečně dokázala zastavit a otřeseně se posadila. Jak prudce vydechovala, létal jí popel i z úst.

Draco k ní okamžitě přiklekl a přejížděl po ní rukama, jako by se chtěl přesvědčit, jetli není poraněná, ale nebyl si jistý, kde by to zranění měl hledat dřív. „Jsi v pořádku? Můžu ti nějak..."

Odstrčila jeho ruce a namáhavě se vytáhla na nohy.

„Aguamenti," řekl klidně Snape a zachytil vodu vytékající ze špičky hůlky do čajového šálku, který si přeměnil předtím. Beze slova podal šálek s vodou Hermioně, ustoupil na stranu a pokračoval v úpravě kouzelných ochran krbu.

„Ještě?" nabízel Draco, když Hermiona dopila. „Co třeba osvěžující kouzlo?"

„Od tebe nic," odsekla, ale osvěžující kouzlo jí muselo přijít jako dobrý nápad, protože vzápětí ho na sebe zakouzlila sama. Pak si odkašlala. „Omlouvám se za vyrušení, pane profesore Snape, ale tohle je opravdu naléhavé. Vypadá to, že..."

„Musíme dostat Remuse pryč z Malfoyova panství, a to hned!" Skočil jí Harry do řeči. „Může být v obrovském nebezpečí."

„A spolu s ním i moje matka, Severusi," dodal Draco. „Pokud Pán zla zjistil pravdu o té jeho maškarádě, bude ji považovat za komplice..."

Snape zvedl ruku. „Co se stalo?"

Draco najednou prudce vrazil ruce do kapes hábitu. „Porušil jsem zaklínadla, která jsi umístil na Luciusův portrét."

Snape se k němu otočil, ale než mohl cokoli říct, Draco pokračoval. „Když jsem ten obraz obrátil, rám byl prázdný, Severusi! Ale on nemá jiný portrét, tak kam asi tak mohl jít? Do svojí sochy, která je tak příhodně umístěná na Bradavických pozemcích, a kde mohl sledovat sám sebe, jak si sem přichází a odchází jako by se nechumelilo."

„Ach." Na Snapeovi bylo stále ještě patrné rozčilení, ale krátce pokývl hlavou a rukou jim naznačil, ať se posadí. „Chápu, že mají obavy slečna Grangerová a Harry. Draco, ty jsi byl ale vychován v kouzelnickém světě. Měl by sis tedy být velmi dobře vědom skutečnosti, že sochy a portréty mají velmi odlišnou podstatu. Sochy nemohou hostit odrazy duše zemřelých."

„Ty sochy na ministerstvu přece ožily přímo přede mnou..."

„Protože je ředitel kouzlem oživil. Ty sochy dokonce ani nepředstavují konkrétní osobnosti, Harry. Jsou to jen idealizace různých bytostí."