Rodina jako žádná jiná

5. Odrazy v zrcadle

Tu noc se Harrymu zdál sen.

Stál se Severusem před Zrcadlem všech duší a volal na Siriuse. Nehledě na to jak se snažil, nikdo se v temnotě neobjevoval.

„Nemůže přijít," řekl Harry a zklamaně zatínal pěsti. „Musel zase jít za smrtijedy!"
Severus sebou trhnul, jeho bledé rysy zbledly snad ještě víc než obvykle, ale Harry to sotva zaznamenal. Jeho myšlenky patřily výhradě jenom Siriusovi.

„Možná že přijít může, ale nechce," pověděl Harry hořce a tloukl do zrcadla, dokud ho Severus nechytil za zápěstí a nezastavil ho. „Skoro jsem mu řekl, že jsem si tě vybral místo něho, a Sirius nikdy nebyl příliš vyrovnaný, že? Pravděpodobně mě teď nenávidí a nechce mě teď ani nikdy v budoucnu už znova vidět."

„Možná jen nemůžeš zastihnout jeho pravého ducha, jeho skutečnou duši," řekl Severus jemně a položil ruku na Harryho rameno, odstraňoval napětí ve svalech. „Zkoušej volat to nevděčné psisko, můj synu."

Harry přikývnul, napadlo ho, že otec má asi pravdu. Severus měl přece obvykle pravdu. Ve všem.

Zavřel oči a hluboce se soustředil. Myslel na všechno hrozné, co se týkalo Siriuse, na co mohl. Vylekaný Harry ten rok, co se vydával za Smrtonoše. Zesměšňování Severuse ve škole, jak si stěžoval na nudu, dokud James nezavěsil Severuse vzhůru nohama jen pro pobavení. Anebo tehdy, jak poslal Severuse do Chroptící chýše, i když dobře věděl, že ho tam čeká smrt z rukou vlkodlaka. Přehození rolí s Petrem Pettigrewem v poslední minutě, nenapadlo by ho, že Petr už pracuje pro Voldemorta a zradil by Potterovi při první příležitosti...

„Harry," řekl Severus vedle něj. „Zrcadlo. Koukej."

Harry otevřel oči a uviděl obraz plující ve výhledu. „Siriusi,"pověděl poněkud chladně po všech těch vzpomínkách, kterými se zrovna probíral.

„Harry." Sirius šlehl pohledem po Snapeovi. „On. Proč on, Harry? Nemá ani tu slušnost obléknout si svůj nejlepší hábit."

„Ale má!"

„Tenhle že je jeho nejlepší?"

Když Harry zmateně pohlédl letmo do strany, uviděl, že místo formálního černozeleného hábitu má na sobě Severus obnošené hadry, vedle kterých by Remusovo oblečení vypadalo elegantně.

„Proč jsi se převlékl?" zalapal po dechu.

„Nepřevlékl," pronesl Snape lhostejně. „Nikdy hábit neměním. To ty si pouze myslíš, že ano."

„Samozřejmě že ne," ohrnul rty Sirius a jeho hlas měl výraz největšího opovržení. „Jak mu můžeš věřit, že by vůbec mohl, Harry? Je to smrtijed, vždycky jím bude. Zeptej se ho, proč ti neřekl, že tvý rodiče k tobě nemohou. No, do toho, zeptej se ho! On byl tehdy ve Voldemortových službách."

„Předstíral,"pronesl těžce Harry a odstoupil od Snapea směrem k zrcadlu. „Pouze předstíral, jen tak mohl špehovat Voldemorta."

„Skutečně?" Odfrknul si Sirius. „V tom případě se ho zeptej, jak to že tě přijal za svého milovaného syna a ani jednou ti nepověděl o své roli ve smrti tvých pravých rodičů!"

Harry se otočil na Snapea. Stihl zahlédnout ďábelský záblesk v mužových očích, když vytahoval smrtijedskou masku z kapsy otrhaného pláště a nasazoval si ji.

Harry se vzpřímeně posadil na své posteli, náhle úplně probuzený. Upřeným pohledem horečnatě prohledával pokoj, který ozařovalo mdlé světlo z nástěnných svícnů.