Rodina jako žádná jiná

10. Touhy 3/3

„Harry, můj chlapče!" řekl Brumbál žoviálním tónem, když Harry vystoupil z krbu. Pro jednou nezakopl. Možná tomu konečně přicházel na kloub. „Posledních pár týdnů jsme neměli moc šancí si promluvit. Je všechno v pořádku? Tvá nitrobrana je pevná?"

Harry zkusil nevytřeštit oči. „Proč by neměla být?"

„Jen se ptám, můj chlapče, jen se ptám." Brumbálovy oči ztratily trochu ze svého třpytu. „S Voldemortem v pohybu se unce prevence vyrovná libře léku."

Harry přikývl. „Ano, samozřejmě. Severus mě to naučil opravdu dobře, pane profesore. A po tom, co se stalo na mojí narozeninové párty, mám mysl uzavřenou takřka neustále. Stejně tak jsem to dělal i minulý rok, ale přes léto jsem trochu polevil. Nebude se to opakovat."

„Děkuji ti, Harry. Význam přiměřené obrany se nedá přecenit."

Když už je řeč o obraně...

Harry se rozhodl, že lepší bude o tom nemluvit. Draco může kdykoli přijít a neocenil by, že se za něho doprošoval. Kromě toho, bylo tu něco jiného, o čem chtěl s ředitelem mluvit.

„Děkuji vám," řekl a předklonil se, aby si vzal citrónový bonbón z misky, kterou Brumbál nabízel. „A nemám tím na mysli to sladké. Chci říct... nedávno jsem zjistil nějaké věci. O Severusovi... věci, o kterých víte."

„Ach." Brumbál si opět sedl s nečitelným výrazem ve vrásčitých rysech. „Máš otázky ohledně toho, co ti řekl?"

„Kdybych měl, zeptal bych se ho. Nechci narušovat jeho soukromí."

„Stejně to cítím i já." Brumbál na něj pohlédl přes okraj svých brýlí. „Takže, nemáš žádné otázky?"

„Ne. Jen jsem vám chtěl poděkovat." Harry se na chvíli zarazil, aby si uspořádal myšlenky. „Vím, že jste mohl říct o Snapeovi Kouzelnickému rodinnému úřadu některé věci, které by se nás týkaly. Věci, za které nijak nemůže, ale na tom by jim nezáleželo. A... dobře, neudělal jste to, dokonce i když jste si dělal starosti, že by adopce mohla... ehm, já nevím. Redukovat váš vliv na mě, možná. Takže vám děkuju."

Brumbál se na Harryho vážně zadíval. „Neměl jsem na tebe v té době velký vliv. Měl jsi pravdu s tím, že mě to znepokojovalo. Také nevím, jak jste si se Severusem mohli začít tak rozumět. Po tom všem to vypadalo... nepravděpodobně." Jeho prsty pohladily okraj misky se sladkostmi. „Ale to, co naznačuješ... nelíbí se mi, že si myslíš, že bych Severusovi mohl něco takového udělat. Říct o jeho soukromých záležitostech cizincům... byl až příliš mnohokrát zrazen těmi, kterým by měl být schopen věřit."

Slova třeba jeho otcem mezi nimi zůstala viset ve vzduchu. Ani Harry ani Brumbál by je z respektu ke Snapeovi neřekli nahlas. Ale oba věděli, co si ten druhý myslí.

„Dobře, jsem si jistý, že byste mohl adopci zastavit i jiným způsobem," řekl Harry, když ten moment pominul. „Pokud byste to opravdu chtěl. A neudělal jste to, dokonce i když jste si dělal starosti, že dělám chybu. Tak vám děkuji. Jsem teď opravdu šťastný."

„Hřeje mě u srdce, když to slyším."

„A... ehm, vím, že už jsem to říkal, ale opravdu se omlouvám, že jsem byl tak rozzlobený po Siriusově smrti."

Brumbál naklonil hlavu. „Mluvíš s ním často, že?"

„Ano, ale nedělejte si starosti. Dávám si pozor, abych tím nebyl posedlý."

„Dobře, dobře." Ředitel si vzal bonbón. „Naučil jsi se o posmrtném životě něco zajímavého?"

„Jenom, že čas je tam velmi zvláštní. Oh, a... vypadá to jako, že je tam hodně míst na jednom místě, pokud to dává smysl. Jsou tam smrtijedi, ale vypadá to, že jsou daleko od Siriuse a mých rodičů."

Brumbálův pohled se vzdálil. „Ah. Samozřejmě. Dům mého otce má mnoho sídel."

„Co?"

Ředitel vrátil svou pozornost k Harrymu. „Starověká filosofie může mít velkou hodnotu. Nepředpokládám, že bys mi dovolil strávit chvíli se Siriusem? Rád bych se naučil více, pokud mohu."

Harry se pokusil nemyslet na svou stále klesající zásobu střepů. „V pořádku. Ale musíte pamatovat na to, že je mrtvý. Chci tím říct, že si myslím, že to ovlivňuje způsob, jakým věci vidí. Řekl mi, že by uklouznul ve sprše a stejně zemřel, kdyby mě nenásledoval na ministerstvo."

„Fatalismus, samozřejmě." Brumbál si pohladil vousy. „Chápu, proč to může být uklidňující myšlenka pro ty, kteří už zemřeli."

Náhlá záře ohně oznámila Dracův příchod. „Pane řediteli," řekl formálně, když si sedal. „Dobrý večer. Chtěl jste mě vidět ohledně Brumbálovy armády, předpokládám?"

Harry věděl, že Dracovi předal velení, ale tohle už bylo trochu moc. Přeci jen, Brumbál je chtěl vidět oba. „Nazýváme ji také Obranný spolek-"

„Hermiona mě s tím už obeznámila. Tento rok bude název Brumbálova armáda, tečka," řekl pevně Draco. „To je psychologicky mnohem silnější jméno."

„Ano, to je," řekl Harry. „Ale alespoň jste se mnou podobnou věc mohli konzultovat, nemyslíš?"

„Oh, pěkné. Podkopáváš moji autoritu, ještě než jsme začali."

„Ne! Chci říct-"

„Bude dost obtížné přesvědčit tvoje následovníky, že letos skupinu vedu já. Bude to nemožné, jestli mě Chlapec, který přežil, bude nutit jednat podle jeho scénáře."

„Neříkej mi tak!"

Draco se na něj jen upřeně podíval. „Buď jsem vůdcem Brumbálovy armády nebo ne, Harry. Rozhodni se."

Harry frustrovaně sevřel pěsti. „Nebuď směšný. Samozřejmě, že jsi vůdce. Jak bych jím mohl být já, když musím celou dobu předstírat, že jsem se ještě nevzpamatoval z loňska? To ale neznamená, že se se mnou nemůžeš čas od času o věcech poradit!"

„Očividně nechápeš, jak funguje autorita."

„Rozumím," vyprsknul Harry. „Když přijde na prefektské povinnosti chováš se s převahou pána vesmíru a zdůvodňuješ to mizerným argumentem, že už jsi byl prefektem předtím. Vůbec není důležité, že jsi o tu pozici přišel. Dobře, čili teď bys měl poslouchat ty mě, když přijde na Brumbálovu armádu!"

„Takže souhlasíš, že by se tak měla jmenovat."

„Samozřejmě, že ano!"

Draco zvednul jedno obočí. „Tak proč se o tom hádáme?"

„Nehádáme se. My-"

„No, no, chlapci, chlapci," řekl Brumbál, jeho oči jiskřily tak šíleně, že se Harry téměř ušklíbl. Zábavné, že?

Vlastně by řekl, že nejspíš je. On a Draco pravděpodobně vypadali jako pár idiotů namísto mladých dospělých.

„Je dobré vidět, že formuješ určité plány, Draco," pokračoval ředitel. „Ale právě tak jako ty máš prefektské zkušenosti, Harry má základ v organizování a učení svých vrstevníků. Nebylo by velmi zmijozelské ignorovat jeho znalosti, že? Musíme použít všechny prostředky, které máme po ruce."

Harry si nebyl jistý, jestli se mu líbí být připodobněn k nástroji, ale chápal, co tím Brumbál sleduje, tak to nechal být.

„Ano, pane," řekl Draco a trochu se zamračil.

„Dobře. Takže, už jste přemýšleli o době a místu vaší první schůzky?"

„Ne, ještě ne. Nerozhodl jsem se, jestli použijeme něco na způsob těch začarovaných galeonů. Ten trik by letos neměl být zapotřebí, ale musím připustit, že to má jistý styl." Draco se otočil na židli tváří k Harrymu. „Jaký je tvůj názor?"

Harry netušil, jak mohl Draco zvládnout být tak dokonale sarkastický, zatímco udržel svůj hlas a rysy prosté jakéhokoli výrazu. „Asi bych se zbavil galeonů."

„Měl bych o tom informovat Hermionu."

Bože, že Draco ale dokázal být nabubřelý kretén, když se do toho položil.

Brumbál se usmál, ten výraz byl velmi jemný, ale Harrymu bylo jasné, že si všiml více věcí, než dal najevo. „Přemýšleli jste o členství, předpokládám?"

Draco sepnul ruce. „Nejsem si jist, co tím míníte, pane."

„Budou mít Zmijozelové povoleno se připojit?"

Harry udělal gesto zahrnující jak jeho tak Draca. „My jsme Zmijozelové," řekl a snažil se, aby to neznělo příliš tupě.

„Ano, to jste. Ale myslím tím ostatní Zmijozely. Nyní, když to bude povolená školní aktivita, musí být otevřená pro všechny koleje. Chápete to, že?"

Harry to chápal, ale nevěděl, co říct.

Draco polknul. „Pane řediteli... řekl jsem Harrymu, že jsou Zmijozelové, které má cenu zachránit a myslím si to, ale prostá pravda je, že dokonce ani Severus nepozná jistě, komu z nich může věřit. Co pokud někdo z nich předá zprávu svým smrtijedským rodičům o tom, co se učíme? Není moudré předat svému nepříteli seznam známých kouzel."

„Nevíme jistě ani komu z Havraspáru nebo Mrzimoru můžeme věřit," řekl Harry a vzpomněl si na Mariettu Edgecombeovou.

„Nebo komu z Nebelvíru," řekl Draco. Pak si povzdechnul. „Ale jakkoli bych chtěl o své vlastní koleji smýšlet dobře, je statisticky nejpravděpodobnější, že Zmijozel bude pocházet z rodiny věrné Pánu zla... ehm, Voldemortovi."

„Ach ano, drž se toho," řekl Brumbál. „Upřímně s tím souhlasím a nic tak nepřesvědčí tvé spolužáky o tvém smýšlení, jako když přestaneš v nazývat Voldemorta jeho oblíbeným titulem."

Vypadalo to, že se Draco pokouší mluvit ležérně. „Říkám si, že mi nemůže ublížit, protože už jsem si podepsal vlastní rozsudek smrti několikrát."

„Oh, nedělej si starosti. Dobrý cíl ospravedlňuje dobré prostředky."

„Přesně tak jsem to říkat neslyšel."

„Vím," řekl jemně Brumbál. „Můžeš si myslet, že nerozumím tomu, co jsi musel překonat, aby jsi se odklonil od svých minulých pout... dobrá, snad tomu opravdu plně nerozumím. Tvrdit něco takového by bylo arogantní. Ale oceňuji tvou tvrdou práci pro nás více, než si myslíš. Připomněl jsi mi dalšího Zmijozela, který vybojoval bitvu se svým vlastním svědomím a otočil se ke světlu. Muže, který má můj nejhlubší respekt."

V té chvíli se Harry cítil jako naprostý hlupák, že kdy dělal rozruch kvůli tomu, kdo by měl rozhodovat ve věcech BA.

„Můj taky," zašeptal Draco.

Brumbálův pohled se vyjasnil. „Uznávám tvůj názor na Zmijozel, ale mé dřívější znepokojení platí."

„Pane? Nechci je vyřadit-"

„Oh, já vím," řekl Harry a snažil se, aby to neznělo, jako že přebírá velení. „Co kdybychom zase každého nechali podepsat začarovaný papír? Kdyby se Zabini připojil a potom prozradil, o čem se učíme, mohl by chodit s označením 'prolhaný práskač' na tváři."

„Ale co s tím?" Draco vypadal sklíčeně, jako by stále myslel na zmíněný rozsudek smrti. "To, co by se stalo, už bys neodvolal."

„Ne, a z toho důvodu mám ještě jeden návrh," řekl Brumbál. „Kdyby ses, Draco, rozhodl učit něco, co podle tvého názoru musí setrvat v utajení před Smrtijedy, ohlas speciální lekci pro pokročilé. Přirozeně by mohli být zahrnuti pouze studenti, kteří byli v BA loni. Ti ostatní jsou začátečníci."

„Kromě tebe, Draco," řekl Harry, doufaje, že dostane Draca z jeho temné nálady. „Ty jsi byl v poslední době na každém setkání, že?"

Fungovalo to. „Někdy jsi opravdu otravný, Pottere."

„Pak je to vyřešeno," řekl Brumbál vesele a promnul si ruce. „Děkuji, že jste se přišli za mnou podívat, chlapci. Oh, a Harry? Někdy zítra ode mě můžeš očekávat předvolání. Pravděpodobně brzy po konci vyučování. To pro tebe bude dostatečně bezpečné navštívit Remuse Lupina v soukromí mé kanceláře."

„Táta se o tom zmínil. Děkuji."

„Je mi potěšením, skutečně velkým potěšením. Tedy, dobrou noc."

„Dobrou noc," zavolali Draco a Harry předtím, než vstoupili do plamenů letaxu.



---------------------------------------------------



Když přišli zpátky domů, Snape seděl v ušáku v obývacím pokoji a mračil se při pročítání časopisu o lektvarech.

„Předpokládám, že sis to nerozmyslel," řekl mu Draco trochu strnule.

„Ne."

„Nebude se jí to líbit."

Snape odložil svůj časopis stranou. „To není naše prvořadá starost."

„Co?" zeptal se Harry.

Draco si povzdechnul. „Rhiannon chce, abych ji navštívil na univerzitě. Myslí si, že bych mohl přijet na víkend."

Harry se snažil, opravdu se snažil. Věcem by nijak nepomohlo, kdyby nazval Rhiannon slabomyslnou. Ale něco říct musel. „Nerozumí, že jsme ve válce?"

„Jak by mohla?"

„Draco," řekl Severus, „Odmítám věřit, že víkend v Londýně je rozumný nápad."

„Ale Harry může mluvit se svým vlkodlačím přítelem, který, jsem si jistý, že souhlasíš, má mnohem důležitější věci na práci?"

„Nemluv jako bych pro tebe nic neudělal," řekl Snape. „Nemáš představu, jak obtížné bylo zaranžovat tvoji poslední schůzku s tou mladou dámou."

„Já vím, ale-"

„Napíšeš jí a řekneš ne. Konec diskuze."

„Nešel bych ve své podobě," zaprotestoval Draco. „Ale s mnoholičným lektvarem, kdykoli vyjdeme ze dveří-"

„Ne."

Draco vypadal sklesle, když konečně přikývnul. „V pořádku. Rozumím tomu, opravdu ano. Já jenom-" Povzdechnul si a sklonil hlavu tak, že mu vlasy zakryly tvář.

„Chybí ti. Samozřejmě."

Snapeův hlas nebyl právě vřelý, ale zněl, jako by věděl, jak Draco trpí. Chyběla Snapeovi Maura Morrighanová, když se po válce odešla učit o totemové magii?

Harry si pomyslel, že bude lepší se neptat.

„Do postele s vámi," řekl Snape příkře. „Dobrou noc."

Harry a Draco to přání zopakovali, než vešli do studených a temných zmijozelských chodeb.

---------------------------------------------------

Harry byl na hodině etiky, když ta zpráva dorazila.

Sova vlétla do třídy, několikrát zakroužila a nato střemhlav přistála na Harryho lavici. Prosím, přijď do mé kanceláře, sděloval jednoduše pergamen. A.B.

„Pane?" řekl Harry, zvednul ruku a počkal, dokud se Hermiona nezastavila ve svém výkladu Machiavelliho. „Jsem očekáván v kanceláři ředitele."

„Dobře. Doprovodím vás," řekl Snape. „Slečno Grangerová, prosím pokračujte, než se vrátím."

Ředitelovu kancelář a vzdušnou učebnu používanou pro výuku etiky nedělilo více než sto metrů. „Jsem si jistý, že bych to zvládl sám," zašeptal Harry zuřivě, jakmile byli venku ze třídy.

Snape neodpověděl, dokud je začarované schodiště nevyvezlo nahoru. „Rád bych viděl osobně, že moje instrukce byly dodrženy."

„Instrukce?"

„Lektvarové instrukce."

Oh. To znamenalo, že se chtěl ujistit, že Harry nebude mluvit k ,Luciusi Malfoyovi' namísto Remuse Lupina. To od něj bylo milé.

Vlastně, vůbec to od Snapea bylo hezké, nechat ho promluvit si s Remusem. Přestože řekl, že Remus byl hoden respektu více, než si myslel, Harry si nedělal žádné iluze. Snape toho muže stále mohl jen stěží vystát a rozhodně se mu nelíbilo nechat Harryho si s ním povídat. To bylo samo o sobě zřejmé ze Snapeova strohého hlasu a ztuhlých ramen.

Snape zaklepal na dveře kanceláře na vrcholku schodiště, jeho pěst na ně udeřila s mnohem větší silou, než bylo nezbytné.

Dveře se se skřípěním otevřely a před nimi se objevily známé rysy Remuse Lupina. „Ahoj, Harry, Severusi. Vstupte, vstupte."

Harry se rozhlédnul po Brumbálovi, ale nikde ho neviděl.

Snape překročil práh, ale dále do místnosti nešel. „Mám hodinu," řekl hlasem tak úsečným, až šel Harrymu na nervy.

Remus přikývl. „Samozřejmě. Ehm... jsi si jistý, že bys nechtěl na chvíli zůstat? Trochu se do toho namočit?"

„Ne, jsem si jistý, že bych tu nechtěl na chvíli zůstat," řekl Snape zlomyslně, utahoval si z Remusova zájmu. „Už jsem do toho namočený až po kotníky, což je víc, než by se mi líbilo."

Harry byl každou sekundou zmatenější. „O čem to mluvíte?"

„To je v pořádku, Harry, v pořádku," řekl Remus konejšivým hlasem. „Snad se můžeme připojit k tvému otci později, na večeři v jeho komnatách. Budeš s ním mít pravděpodobně o čem mluvit."

„Nechápu-"

„Moji studenti čekají," řekl Snape. „Šest minut poučování o čemkoli od Hermiony Grangerové je nejspíš o pět minut více, než je snesitelné. Harry..." Pohlédl na Harryho, jeho temné oči rozbouřené.

Nakonec neřekl nic víc.

Na cestě ven však třísknul dveřmi.

„Nevím, co to do něj vjelo," řekl Harry, skutečně zmatený. „Ledaže by byl zase závislý na vrbence nachové- ou. Uhm, zapomeň, že jsem to řek."

Náhle se zacítil trochu jako Hagrid, když říkal ,neměl jsem to řikat'-

„Nedělej si starosti, Harry." Remus udělal pohyb, jako by si zamykal ústa. „Máš moje slovo."

„Bylo to jenom proto, že pracoval tak tvrdě pro Řád – ehm, v pořádku." Harry klesnul do křesla a pomohl si bonbónem z talířku. „Tak, jak se máš? Předpokládám, že mi nemůžeš říct moc detailů, hmm?"

„Asi ne, ne."

Harry si povzdechnul. „Nemůžeme dokonce ani volně mluvit?"

Remus zakouzlil sérii třpytivých ochranných kouzel. „Ale můžeme. Velmi pochybuju, že by tyhle byly nezbytné. Jestli někdo umí ochránit vlastní kancelář, tak je to Albus."

„Dobře, v tom případě Draco chtěl, abych se zeptal, jestli máš nějaké zprávy od jeho matky."

„Dva dopisy měsíčně, doručovány přesně jako hodinky prvního a patnáctého. Ačkoli nikdy nic neříkají. Pokud nepočítáš počasí ve Francii a formální dotazy na moje zdraví."

Harry si povzdechnul. „Možná je dobře, že Dracovi nepíše. Ačkoli, když to udělala... pergamen byl skoro lepkavý láskou."

„Zajímalo by mě, jestli ode mě očekává, že budu požadovat její návrat," připustil Remus. „Možná to je mimo můj charakter dovolit jí, aby byla pryč. Ale upřímně, věci jsou bez ní jednodušší a jediná osoba, která může vědět, co by Lucius udělal, je Draco."

„Který má pádný důvod udržet svou matku daleko od tebe," řekl Harry a přikývl. „Dokonce i když to znamená, že je taky daleko od něj."

„Snad bych mu mohl jednoduše říct pravdu."

„To jsi udělal a nic to nezměnilo," povzdechnul si Harry. „Nevím, proč je to pro něj tak těžké uvěřit, že ji nenakazíš, ale hádám, že to jsou prostě předsudky."

„Mluvil jsem o jiné pravdě," řekl Remus.

„Uhm?"

Remus se v křesle uvolnil, jednu nohu překřížil přes druhou, ale Harrymu to připadalo dost jako póza. Což bylo divné, protože nic takového Remus nikdy nedělal. „Pamatuješ si, Harry, jak Draco dostal téměř hysterický záchvat při pomyšlení, že spím s jeho matkou?"

„Jo. Zkoušel jsi mu říci, že pro tebe není přitažlivá."

Remus lehce přimhouřil oči. „Nikdy jsi se nezajímal proč?"

Harry pokrčil rameny. „Pouze jsem předpokládal, že to je proto, že patří k tomu nejhoršímu druhu čistokrevných fanatiků, nemluvě o její hrozné osobnosti. Nemohl jsi schválit ženu, která zůstává po boku svého muže, když ten vydává rozsudek smrti pro svého vlastního syna."

„Samozřejmě, že nemohl." Remus si sedl rovně a předklonil se ve svém křesle. Už nevypadal uvolněně, spíše naléhavě. „Ale Harry, Narcissa Malfoyová by mohla být nejlaskavější i nejkrásnější čarodějkou v Británii a stále by pro mě nebyla atraktivní. Nepřitahují mě ženy. Nikdy nepřitahovaly. Přitahují mě pouze muži."

„Opravdu?" To by Harryho nikdy nenapadlo. Ale na druhou stranu, nikdy nestrávil mnoho času přemýšlením o Remusově milostném životě, až na to, že souhlasil se Snapem, že by Remus neshledal Dracovu matku atraktivní. „Oh. Tak jo."

Harry opět pokrčil rameny, trochu zmatený, že to Remus říká jemu, když ten, kdo to potřeboval slyšet, byl Draco. „Um, proč jsi mu jednoduše neřekl tohle, když měl Draco ten svůj záchvat, namísto dělání mlhavých narážek na růže a tak?"

Remus si povzdechnul. „Měl jsem to udělat, samozřejmě. Vím, že jsem měl. Ale držení osobního života v soukromí je mým dlouhotrvajícím zvykem."

Harrymu to najednou došlo. „Tvoje vlkodlactví."

Úsměv se stěží dotknul Remusových rtů. „Přesně. Byl jsem dost rozzlobený, když to Severus prozradil."

„Ale táta... uhm, věděl, že dáváš přednost mužům? Oh, počkej. Musel to vědět. Proto stále Dracovi opakoval, že si nemá dělat starosti."

„Je mi líto, že bylo nutné ho ujišťovat," zamumlal Remus. „Chudák Draco."

Harry se mu zkusil neposmívat. Nebylo by laskavé připomínat Remusovi, že ho Draco pokládal za slintající bestii, která by se mohla vnutit Narcisse Malfoyové. "Proč si myslíš, že o tobě prozradil, že jsi vlkodlak, zatímco o té druhé věci se ani nezmínil?"

„Protože na té druhé není nic obzvláště mimořádného."

To Harrymu dávalo smysl a souhlasilo to se Snapeovým smyslem pro dekorum. Varovat lidi, že Remus je vlkodlak byla jedna věc; Snape si mohl namlouvat, že myslí na bezpečí studentů, přestože jeho skutečné důvody byly daleko podlejší. Ale pro řeči o Remusově milostném životě by nenašel žádnéospravedlnění. „Stejně, jak to zjistil?"

„Při tom, jak mě sledoval, když se snažil zjistit, kam každý měsíc chodím? Řekněme jen, že mě párkrát viděl." Remus si lehce odfrknul. "Když si na to vzpomenu, zdá se, že ho to dost podráždilo."
To poslední Harryho trochu vylekalo, dokud nad tím chvíli nezapřemýšlel. Jo, samozřejmě, že by mladého Snapea naštvalo vidět dva kluky dělat... cokoli. Pravděpodobně mu to připomnělo věci, které jeho otec dělal jemu.

„Myslíš, že možná proto-" Harry si odkašlal a začal znovu. "Proto tě můj táta tak nenávidí, Remusi? Protože, víš, viděl věci, které ho... ehm, naštvaly?"

Remus pokrčil rameny. „Pochybuji, že mu to vadilo dlouho. Pro Severuse bylo důležitější, na které straně jsem stál, zatímco James a Sirius prováděli své žertíky."

To Harryho stále ještě trápilo, kdykoli na to pomyslel.

„A byl jsem prefektem," pokračoval měkce Remus. „Stejně jako teď ty. Doufám, že budeš volit lépe než já, pokud se ocitneš v podobné situaci."

Harry nevěděl co říci, protože ,v to doufám taky' by znělo příliš jako by Remuse stále odsuzoval za jeho nečinnost před tolika lety. Což byla pravda... ale říct to nechtěl.

„Můžu říct Dracovi, že jsi gay?"

Remus si povzdechnul. „Předpokládám, že bys měl. Ale... jenom jestli se Narcissa vrátí. Dokud je ve Francii, nemá Draco důvod ke starostem."

Harry přikývl. Vypadalo to jako slušný kompromis.

„Nevypadáš, že bys tou novinkou byl příliš rozrušený," řekl Remus zkoumavě.

„Očekával jsi, že budu?"

„Nevím, co jsem čekal."

„Počkej," řekl Harry, něco mu na tom nesedělo. „Chceš říct... chceš říct, že jsi dneska přišel a plánoval jsi mi tohle říct? Myslel jsem, že jsme na to jenom tak náhodou narazili."

„Ne, tohle jsem ti přišel říct."

„Proč?"

„Protože..." Remus se odmlčel a povzdechnul si dokonce ještě hlouběji než předtím. „Upoutalo mou pozornost, že je pravděpodobné, že jediná osoba, kterou znáš a o které víš, že je gay, je... no, opravdový blbec."

Harry pomyslel na Pierse a trhnul sebou. „Horší než blbec. Je to naprostý kretén." Odmlčel se, aby se zamyslel. „To ale ještě nevysvětluje, proč jsi mi to řekl tak náhle, Remusi. Nebo sis myslel, že bych tě zařadil do stejného smetí jako Pierse, kdybych to někdy zjistil?"

„Moc mě netrápí, co by sis mohl myslet o mě. Moje znepokojení je mnohem více zaměřeno na... no, na tebe, Harry."

„Na mě? Ale proč by si někdo měl dělal starosti o mě?"

„Starosti si vlastně dělám jak já, tak tvůj otec." Remus pohlédl z okna, potom se podíval zpět na Harryho. „Za těchto okolností si myslel, že bude nejlepší, když si s tebou promluvím já."

„Za jakých okolností?"

Remus si povzdechnul. „Sotva vím, jak začít, Harry. Kdybys vyrůstal se svým otcem - Jamesem – nebyl by to problém. Ale na základě některých věcí, které jsi řekl Severusovi, si myslím, že tvoje teta a strýc ti předali některé hodnoty, které jsou... méně než tolerantní."

Harry zíral. „Jo, oni nenáviděli magii. Nemluvil jsem s tebou o tom dost loni, když jsem se schovával na Grimmauldově náměstí? Zkoušel jsi mi říci, že jsem mohl ztratit magii, protože po tom, co Petunie zemřela, jsem nenáviděl svou magickou část, právě tak, jak ona vždycky chtěla."

„Loni na podzim jsem se mýlil v mnohém. Ale nemluvil jsem o nenávidění magie, Harry. Myslím, že tvoji příbuzní taky nenáviděli homosexuály, ne?"

„Jo, ale co to má co dělat se mnou?" zeptal se Harry, opravdu zmatený. „Nestarám se o to, že jsi gay, Remusi, a opravdu mě nezajímá, co by si o tom mohl myslet strýček Vernon. Ten muž byl idiot. Nebo... nebo mi nevěříš?"

„Mohu uvěřit, že tě nezajímá, s kým spím," řekl pomalu Remus. „Ale musí v tobě být nějaký pozůstatek jejich postojů. Proč bys jinak tak tvrdě bojoval proti svým vlastním přirozeným sklonům?"

Harry zalapal po dechu. „Co tím myslíš, mým přirozeným sklonům?"

„To je přesně to, o čem mluvím," řekl jemně Remus. „Jsi šokovaný jen pouhou představou, že bys mohl chtít chodit s jiným klukem."

Přesně tak, Harry byl šokovaný. „Ano, protože nechci!"

„Učili tě, že taková touha je špatná-"

„Ne, neučili!" Harry zčervenal a ustoupil. „V pořádku, dobře. Předpokládám, že učili. Ale vím, že to jen strýc Vernon prezentoval svou kreténskou osobnost. Opravdu to vím!"

„Proč jsi tedy Severusovi řekl, že by pro tebe bylo neslušné vyrazit si s nějakým klukem?"

Harry zaskřípal zuby. Bylo dost špatné slyšet, že Severus s Remusem o něm drbou, ale zjistit, že to všechno pochopili takhle špatně? A proč k čertu Snape jednoduše neřekl, že si dělá starosti, že by Harry mohl být gay? Udělal by mu v tom jasno!

„Co jsem řekl," zaskřípal, „bylo, že by pro mě bylo neslušné být zapletený s kýmkoli, zatímco je válka. Ale věř mi, když jsem to říkal, myslel jsem tím holky."

„Jsi hrozně defensivní."

„Samozřejmě, že jsem zasraně defensivní! Nejsem gay!"

„Ještě, že jsem zakouzlil ty extra ochrany," řekl Remus a trochu sebou škubl.

To přimělo Harryho ztlumit hlas, ale nesnížilo to jeho prudkost. „Co mám říct, Remusi? Neměl bych žádný problém s tím být gay, ale skutečnost je taková, že mám kluky rád jen jako kamarády."

„Takže se Severus jednoduše mýlí?"

„Jo. Zatraceně mýlí, pokud se ptáš mě." Harry se naklonil dopředu a zkusil propíchnout Remuse pohledem. Nebylo by hezké, znát teď trochu nitrozpyt? „Kde přišel otec na takovou myšlenku? Netušíš?"

„Ne podrobně-"

„Dobře, něco ti říct musel!"

„Zmínil se, že byl v létě svědkem ošklivého incidentu mezi tebou a spolubydlícím tvého bratrance a řekl, že se podle tvé reakce na něj bojí, že by sis mohl myslet, že poměr mezi muži je nečistý, odporný."

„Poměr s Piersem by rozhodně byl," řekl Harry a otřásl se. „Ale no tak, Remusi, to je zatraceně směšné. Snape by se neměl domnívat, že jsem gay, jenom proto, že viděl, jak po mně vyjel nějaký chlap. Proboha, to nepoznal, že jsem neměl zájem?"

„No..."

„Ven s tím," řekl Harry varovným tónem.

Věděl, že by neměl s Remusem mluvit tímhle způsobem, ale fungovalo to.

„Severus si myslel, že by tě mohl zaujmout tvůj instruktor plavání a byl jsi neochotný v tom něco podniknout."

„Roger?" Harrymu spadla čelist. „Zajímal jsem se jen o to, jak se naučit plavat! A nevypadal špatně, ale proč by si Snape myslel, že by mohl být gay?"

„Vy dva jste se na sebe zřejmě dost smáli a vycházeli jste spolu dobře a..." Remus polknul. „Dobře, pokud to musíš vědět, Severus zaslechl, jak si oba notujete, že nenávidíte prsa."

Kdyby Harry nebyl tak rozzlobený na svého otce, byl by býval vybuchnul smíchy. „Snapeova brilantní analytická mysl, právě v mém hodnocení klesla, jen abys věděl."

„Připouštím, že to zní trochu chatrně." Remus se nepatrně usmál. „Ale on myslel,že to byl... nějaký kód, předpokládám."

„Chceš tím říct, že si myslel, že flirtuju? To si taky musel myslet, že v tom nestojím za nic." Harry potřásl hlavou. „Nemůžu uvěřit, že se mu tak blbý nápad vůbec dostal do hlavy."

„Buď k němu fér, Harry, je ti sedmnáct a nikdy jsi neprojevil žádný zájem o opačné pohlaví-"

„To není pravda! Skoro rok jsem byl zamilovaný do Cho Changové! Dokonce jsme se líbali!"

„Oh." Remus si vytáhl límec. „Nemyslím si, že by si to Severus uvědomil."

„To všechno bylo dlouho před tím, než jsem byl adoptován," řekl Harry stručně. „Ale jsem si jistý, že o tom musí vědět. Nemůžu uvěřit, že jsem se mu o tom nikdy nezmínil. Dobře, asi jsem se nezmínil o tom líbání, ale myslím, že jsem řekl, že jsem ji měl rád."

Remus zamrkal. „Možná si myslel, že jsi byl mladší a zkoušel jsi to prozkoumávat. V tom případě mu dávala smysl myšlenka, že jsi v nich asi nenašel zalíbení. Nakonec, od té doby jsi nikoho neměl, že?"

„Ne, a není příliš těžké, přijít na to proč. Voldemort zjistil, že mi záleží na Siriusovi a podívej, jak to dopadlo! Vím, že to bylo jen dobře, že se Cho dala na stranu té slizké Marietty... dlouhý příběh. Ale kdybychom už tehdy nebyli v koncích, stejně bych se s ní rozešel." Harryho hlas se zlomil. „Nemůžu mít nikoho. Prostě nemůžu, Remusi."

Remus mu věnoval upřímný, chápavý úsměv. „Nezabráníš tomu, abys měl rád Severuse."

„Mohl jsem," řekl tvrdohlavě Harry. „To... se prostě stalo. Byl jsem vyděšený k smrti z odběru kostní dřeně a on tam byl a potom jsem byl slepý a ztratil jsem svoji magii a pak jsme potřebovali ty ochrany a dál už jsem s tím nemohl nic dělat. A Draco se do toho zapletl, ale jestli některý z nich zemře, protože patří do mé rodiny, bude to zase úplně jako se Siriusem. A nevím, jestli bych to znova snesl. Takže nemůžu."

„Nemůžeš?"

„S nikým chodit."

„Nechybí ti to?"

Harry pokrčil rameny. „Přísahám, Remusi, nejsem gay. Ale jsem taky... nejsem uhlazený jako Draco, dobře? Jsem nervózní a mám svázaný jazyk, když se mi nějaká dívka líbí."

Remus, k Harryho nelibosti, vypadal, jako by shledal to přiznání docela roztomilým, ačkoli jeho hlas byl vážný. „Neodpověděl jsi na moji otázku, Harry. Nechybí ti to?"

Tentokrát se Harry nad svou odpovědí více zamyslel. „Moc jsem o tom loni nepřemýšlel, opravdu. Měl jsem na mysli dost jiných věcí, zvyknout si na otce a bratra, na úplně nový způsob kouzlení a všechno ostatní."

„A letos?"

Harry zamrkal, cítil, jako by se dostal z bouřky a viděl jasně modrou oblohu. Možná to vysvětlovalo, proč byl tak rozzlobený kvůli Rhiannon, tak zatvrzelý proti Dracově románku: způsobilo to, že začal opět přemýšlet o vlastních skličujících vyhlídkách.

Vzpomněl si na rozhodnutí, které si zformoval během toho osamělého léta po Siriusově smrti. Rozhodnutí, že nikdy nemůže mít nikoho pro sebe.

Nebo alespoň ne, dokud válka konečně neskončí.

Remus nevěděl o Rhiannon, tak Harry opět pouze pokrčil rameny. „Nikoho nemám. Nemůžu mít."

„Víš, Harry, láska zná způsoby, jak o sobě dát vědět, ať je to příhodné nebo ne."

„Pokud to zkusí, magicky ji zablokuju," řekl tvrdohlavě Harry. „Takže takhle to je, hmm? Nedostatek přítelkyň a pár přátelských konverzací s instruktorem plavání a Snape se domnívá, že jsem gay? A potom, namísto aby si o tom promluvil se mnou, mě podstrčí tobě? Jaký otec by tohle udělal?"

„Nemá moc zkušeností s tím, být otcem-"

„No, to je teď zatraceně zřejmé, ne?"

„Buď fér, Harry. Zkoušel s tebou mluvit a ty jsi to odmítl."

Harry se zamyslel a povzdechnul si. „Nevěděl jsem, že mluvíme o tomhle. Myslel jsem, že mě jenom burcoval, ať pozvu nějakou dívku na schůzku. Nikdy by mě nenapadlo, že měl na mysli kluky." Najednou ho napadlo něco ještě horšího. „Ale, ne. Draco si taky myslí, že jsem gay? Počkej, jak by mohl? Loni jsme ponocovávali do noci a povídali si historky o děvčatech!"

„Je možné, že tvého bratra napadlo, že to je jen zástěrka," řekl opatrně Remus. „Nemám ponětí, co si Draco myslí."

„Zástěrka! Nejsem typ člověka, který by-"

Přesně v ten okamžik se v Harryho mysli vynořila nedávná vzpomínka. Líbal Ginny na tvář po tom, co od ní více či méně dostal požehnání pokračovat jako chytač. Snape seděl u hlavního stolu a mračil se na ně.

Harrymu se náhle udělalo špatně. Snape si myslel, že se přetvařuje, že ano? Myslel si, že Harry veřejně políbil Ginny v nějaké choré snaze ukázat, že se mu líbí děvčata. Věřil, že Harry je ten typ mladého muže, který by si s ní takhle zahrával? Takhle ji využít, zatímco by ho ve skutečnosti vůbec nepřitahovala?

Musel tomu věřit, pomyslel si zoufale Harry. Musel, protože to bylo jediné vysvětlení, které všechno nedělalo ještě horší. Harrymu neušlo, že zatímco on sám se podobal Jamesi, Ginny dost připomínala Lily Evansovou, a Snape byl znechucen, ještě když byl na škole, faktem, že se James s Lily spolu muchlují-

Ale jestli viděl Harryho dát Ginny pusu na tvář a připadalo mu to jako déja vu, mohlo to znamenat, že když se díval na Harryho, pořád viděl Jamese.

Pravděpodobně pro něj bylo lepší si myslet, že Harry je bezohledný pitomec ochotný ublížit svým přátelům, aby mohl předstírat, že je něčím, čím není.

Ale jak si mohl myslet, že by Harry mohl něco takového udělat? A ze všech lidí zrovna Ginny?

Copak ho Snape vůbec neznal?

Možná o něm věděl jen jednu věc: že by mohl být gay.

A po tom, co Snape snášel z rukou svého otce, neměl moc rád gaye, že? Pravděpodobně předpokládal, že homosexualita byla důvodem, proč Remus ignoroval svoje prefektské povinnosti, zatímco byl ve škole! Pravděpodobně si myslel, že gayové byli všichni nabubřele bezohlední v tom, jak zacházeli s ostatními, a Harry nebyl výjimka!

„Musím jít," řekl Harry, nohy úplně ztuhlé, jak vyskočil na nohy. „Díky za rozhovor, Remusi. I když ani nebylo o čem mluvit."

„Vypadáš rozrušeně-"

„Nerozrušilo by tebe, kdyby tě tvůj otec poslal k někomu jinému, aby sis s ním o něčem takovém promluvil?"

„Ale ty bys s ním nemluvil!"

„To vím," procedil Harry. „Ale nedělej si starosti, Remusi. Teď si s ním rozhodně promluvím!"