Rodina jako žádná jiná

33. Nezapomenutelné Vánoce

„Jaký máš z toho pocit?"

Harry potlačil chuť se ušklíbnout. „Tohle je už potřetí, co se mě na to ptáte během posledních..." podíval se na hodinky, „patnácti minut."

Marša Milá lehce pokrčila rameny, ale nevzdala se. „Drobná žárlivost není zas tak neobvyklá. Je normální, že spolu sourozenci soutěží."

„To asi ano, ale jsem rád, že spolu Draco a Snape tráví tolik času. Oba mají rádi vaření lektvarů a Draco potřebuje... no, je to pro něj dobré, to je všechno."

Měl pocit, že mu to s tou žárlivostí docela nevěří, ale řekla jen: „Snape?"

Harry pochopil, na co se ptá. „No, už si začínám zvykat oslovovat ho jako Severuse." Trochu se ušklíbl. „Když není tady, přijde mi přirozenější použít jeho příjmení."

„Mohl by to být způsob, jakým si od něj snažíš udržet jistý odstup?"

Harry vykulil oči. „Nevím. Mohlo by to tak být? Že by to tak opravdu bylo?"

„Není zrovna slušné posmívat se lidem, kteří ti chtějí pomoci."

To bylo na Harryho moc. „Nedostáváte náhodou zaplaceno pokaždé, když spolu mluvíme?"

„A teď se pro změnu snažíš udržet si odstup ode mě."

Jistě, že to tak bylo. Jeho představa prázdnin nezahrnovala sezení s terapeutkou, ale když se na tom se Snapem jednou dohodli, musel dodržet slovo.

Nakonec to zatím nebylo tak strašné. Vyprávěl jí, jak tehdy našel Snapea opilého a jak od toho okamžiku uvěřil, že o něj ten muž má asi vážně starost. Chtěl jí povědět i o tom, jak Snape chrání jeho mysl, a že ho začal učit, jak to dělat sám, ale protože to byla záležitost Řádu, rozhodl se, že by to nebylo nejlepší.

Její slib mlčenlivosti by asi vzal brzy za své, kdyby ji Voldemort nařídil mučit.

Což ale nebylo příliš pravděpodobné, protože Snape přijal při jejích cestách do Bradavic nadstandardní bezpečnostní opatření. Dracovi se to zrovna nezamlouvalo. Byl by raději, kdyby za ní chodili do její ordinace, protože potom by si možná dokázal prosadit malou zacházku za Rhiannon.

Místo toho Draco se Snapem vařili ve Snapeově soukromé laboratoři lektvary, zatímco Harry se s „milou paní doktorkou" setkával v pokoji, který býval jeho a Dracovou ložnicí. Zvláštní, že mu nevadilo mít sezení právě tam. Snape slíbil, že nebude odposlouchávat a Harry mu to kupodivu uvěřil.

Nebo si alespoň myslel, že by si nic takového nedovolil před Dracem.

„Ještě jsi mi neodpověděl, proč si ode mě snažíš udržet odstup," připomněla se doktorka Milá, pohodlněji se opřela a položila ruku na zelenostříbrný přehoz Dracovy postele.

Harry se jí podíval do očí. „Byla jste to vy, kdo přiměl Snapea všem okolo mě zakázat mluvit se mnou o loňském roce. Už tak jsem odmítal uvěřit té adopci a pak jste přišla vy a udělala z něj toho, kdo proti mně poštval mé přátele. Co jste tím sledovala? Chtěla jste, abych ho nenáviděl na věky věků?"

„Jednala jsem ve tvém nejlepším zájmu."

„Jasně, to si určitě mysleli Durstleyovi taky pokaždý, když mě zavírali do přístěnku. A taky se pletli."

Nezdálo se, že by jí tímhle sdělením nějak zaskočil, takže o Durstleyových už s ní musel mluvit předtím.

„Podle čeho soudíš, že se pletu?"