Rodina jako žádná jiná

8. Bradavický expres 1/3

A/N: Na webu, ze kterého kopíruji jsou kapitoly normálně rozdělené na poloviny, ale já je sem dávám jako jeden celek. Průměrně pak mají okolo 8000 slov. Osmá kapitola byla ale rozdělena na třetiny, tak jsem se rozhodla ji tak umístit i na Wattpad. Snad mi to prominete :)

„A opravdu nemohu říci nic dalšího," dokončil Harry, a díval se zlostně na obraz Siriuse sedícího s překříženýma nohama v Zrcadle všech duší. „Je to Severusova osobní záležitost. Vše, co potřebuješ vědět je, že já teď vím všechno a stále mu věřím a chci být jeho syn."

Sirius si odkašlal a několikrát si olízl rty, než něco řekl. Bylo jasné, že si dává pozor na Harryho vztek. A měl by. Harry začal tuto konverzaci ultimátem. Buď Sirius přestane urážet Snapea – alespoň před Harrym – nebo ho Harry přestane navštěvovat. Jeho volba.

Pravděpodobně také neuškodilo, když pár okamžiků poté Harry Siriusovi připomněl, že každý má věci, kterých lituje. Každý učinil hrozné věci.

Jako třeba pokus o zabití spolužáka vlkodlakem. Co to bylo, když ne jasný pokus o vraždu? A byla by to skutečná vražda, pokud by Harryho otec včas nepřišel a nezachránil... no, všechny, opravdu. Snapea od zabití, Remuse od vyzrazení a vyloučení a Siriuse od potrestání podle zákona.

James Potter nebyl perfektní, to byla pravda, ale tím, že toho dne všechny zachránil, mnoho věcí napravil. Harryho uvnitř zalilo teplo, když o tom přemýšlel.

„Ale, jsi si jistý, Harry?" odpověděl konečně Sirius a opět si olíznul rty, „že ti Snape řekl celou pravdu o tom, co se přihodilo jeho otci? Myslím tím... nechci urážet Zmijozel, vzhledem k tomu, že jsi nyní jeden z nich, ale oni jsou schopní... ehm, zkreslit fakta ve svůj prospěch."

Harrymu trvalo pouze tři sekundy, než se rozhodl, že to nevezme jako urážku. Sirius zkoušel být rozumný; to bylo vše, co se opravdu počítalo. „Ano, jsem si jist. Viděl jsem to celé v myslánce, Siriusi. Každý poslední okamžik. A pokud začneš chrlit nesmysly o tom, jak musel začarovat myslánku, přísahám, že budu--"

„Ne," přerušil ho pomalu Sirius. „Nevím, že by taková věc byla možná. A dokonce i kdyby byla... poslouchej, Harry, nejsem tak tvrdohlavý, jak si myslíš. Posledně, když jsme spolu mluvili, všiml jsem si, že Snape... že Snape disponuje nějakými... nějakými city k tobě. Ale zatraceně, Harry—je to Snape!"

Harry se usmál, většina jeho zlosti zmizela. Protože v tom byl ten opravdový Siriusův problém, že? A jak už to s problémy bývá, nebylo to až tak vážné. „Ano, vím, že je to Snape a že vy dva jste nikdy nevycházeli. Ale Siriusi? Bez urážky, ale to je tvůj problém. Já--"

„Ano, ano, máš ho rád," řekl Sirius protrpělým tónem. „Slyšel jsem to už desetkrát."

„Více než to, že ho mám rád, Siriusi. Podívej, je to trochu zvláštní, protože je můj otec a to všechno, ale někdy mi připadá, jako bychom byli i kamarádi! Nevím... vycházel bych takhle i s Jamesem? Myslím, že možná ne--"

„Harry." Siriusův tón obsahoval takové množství výčitek, jaké jen hlas mohl unést. „Jak můžeš říct něco takového? James nemůže přijít, aby ti to řekl sám, ale on tě miluje, miluje tě vroucně--"

„Oh, já vím," usmál se Harry. „Řekni mu, že o tom nepochybuji, a že to byl mimochodem Severus, kdo mi ukázal, že nemusím volit, že mohu mít dva otce. Ale chtěl jsem říct, že s Jamesem bych vyrůstal. Se Severusem je to trochu odlišné. Byl jsem skoro dospělý, když jsme spolu poprvé začali vycházet--"

Harry se naklonil blíže k zrcadlu, tak blízko, že do něj skoro narazil nosem. Sirius vypadal, že jen stěží zadržuje smích. „Co je?"

„Vzpomínám, to je všechno. Jaké to bylo, věřit, že šestnáct je téměř dospělost."