Rodina jako žádná jiná

45. Potrhlá čajová společnost

Harry nakonec první hodinu nestihl. Ale kvůli změně rozvrhu se mu nepodařilo ulít z obrany. Škoda, na Morrighanovou se nijak zvlášť necítil. To se může stát jen jemu.

Alespoň nebyla v učebně, když na obranu dorazil. Opřel se o zeď vedle Draca a snažil se nemračit. Momentálně ze dvou důvodů. Nemohl připustit, aby si ostatní mysleli, že je rozrušený, protože si brzy všimnou, že už nechodí s Lenkou, a také nechtěl, aby Morrighanová zjistila, jak moc je mu proti srsti představa, že má macechu.

Fuj. Tentokrát se mu skutečně zvedl žaludek.

Draco se přisunul, až se téměř dotkli rameny, a tlumeně se zeptal: „Je všechno v pořádku?"

„Ano."

„Myslel jsem –"

„Jo, udělal jsem to."

Draco nepatrným pohybem hlavy přikývl. „Se mnou můžeš mluvit o všem. I o věcech, které se dají těžko snést. Vím, jaké to je."

Nevěděl, jaké je toto. Vzdát se dívky svých snů. Stesk po lásce jeho života.

„Jo, budu na to pamatovat," odsekl Harry. Pak se napomenul, aby toho nechal. Musí vypadat nenuceně. V pohodě. Šťastný, u Merlina.

Když z kabinetu konečně vyšla Morrighanová, s havranem usazeným na v kůži oděné paži, a oznámila jim, že se dnes naučí, jak odrazit nekromanty, dokonce se mu ulevilo.

ooOOoo

Po hodině se Harry cítil vyždímaný jako prádlo ze ždímačky. Asi za to mohlo to napětí. Nálada se mu měnila každým okamžikem. Od vzteku nad naprostou nespravedlností jeho života, po agónii z představy, že umře a již nikdy Lenku nepolíbí. Jednu vteřinu chtěl jen hulákat, další si přál bouchnout do zdi.

Nejhorší však bylo, že nic z toho chaosu nemohl dát najevo. A netušil, jak se mu to daří. Možná měla Lenka pravdu a on nedokáže předstírat, ani co by se za nehet vešlo.

Lenka, překrásná Lenka...

Morrighanová konečně rozpustila třídu a Harry si začal sbírat věci.

„Dáš si se mnou i oběd?" přistoupila Hermiona k Dracovi.

Draco ucouvl. „Rád bych, ale s Harrym už máme závazky jinde."

Závazky. Sakra, jak rád by Harry jeden měl! Místo toho musí zajistit, aby svým sobeckým, ubohým skučením nikoho nepřivedl k záhubě.

„Ano?" Hermiona pozvedla jedno obočí.

No jasně, vždycky chtěla všechno vědět, pomyslel si Harry. Uvědomoval si, že je malicherný, ale přitom mu to bylo putna. „Jo a je to důležité," prakticky vyštěkl, „takže jestli nás omluvíš –"

Šokovaná Hermiona jen zamrkala. „Tak já půjdu na ten oběd."

„Zatraceně skvělý nápad, když už je poledne –" k ničemu dalšímu se nedostal, protože Draco trhl hůlkou a Harryho zašimralo uklidňující kouzlo, které se mu póry vsáklo do těla a projelo až do konečků prstů. Sjel by Draca za jeho panovačnost, ale v té chvíli se cítil příliš vyrovnaný, aby se namáhal.

„Uvidíme se později," prohodil raději k Hermioně.

Zahleděla se na něj, ale pak pokrčila rameny. „Tak jo. Uvidíme se později, Draco."

Draco neodpověděl, jen přikývl. Když se Hermiona ztratila z dohledu, zamířil přímo k věci. „Takže, táta. Asi nemáš po ruce ten svůj plánek? Nejsem si jistý, jestli dnes nevynechá Velkou síň. V tom případě bychom měli jít rovnou domů."