Rodina jako žádná jiná

49. Nevítané zprávy

„Lupin se probral," škrábal se na nose Snape, který se právě odvrátil od letaxového spojení.

Harry, podřimující v obývacím pokoji, okamžitě nastražil uši a čekal na další zprávy. „Je v pořádku? Myslím, opravdu v pořádku, pamatuje si všechno a mluví a –"

„Zdá se, že ano." I Snapeův hlas zněl vyčerpaně. „Poslal po řediteli zprávu pro tvého bratra."

To Harryho probralo dokonale. „Jakou?"

Snape prstem pokynul Harrymu, aby jej následoval do pokoje, který spolu vytvořili. Draco tam Narcisu odlevitoval s mrazivým oznámením, že jeho matka potřebuje řádný spánek a že s dalšími otázkami je konec.

Draco dveře nezavřel, ale závěsy, které přidal, se mihotaly slabým světlem ochran zajišťujících soukromí. Seděl na posteli a stále držel matku za ruku. Při zvuku Snapeových kroků pozvedl vyčerpané oči. „Moje dnešní vyučování se může jít vycpat," prohlásil úsečně s důrazem na každé slovo. „Neopustím ji."

„Je neděle."

Draco se zamračil. „Tak se může jít vycpat snídaně."

„Nikdo nenavrhuje, abys opustil matku."

„Dobře, protože –" Draco zavřel oči a tvář se mu zkroutila napětím. „Odpusť mi, Severusi. Zjevně jsem krajně podrážděný. Jenže v takové situaci jsem se nikdy předtím neocitl. Co když umírá? Procházím znova a znova instrukce madame Pomfreyové, ale vím, že neobsahují tu správnou léčbu, ani nezastaví zhoršování jejího stavu, ne navždy, a nevím, co dělat, a kde sakra je mé intuitivní ovládání magie, to bych rád věděl, a –"

Zarazil se, když ho Snape rukou objal kolem třesoucích se ramen. „Dýchej, ty pitomé děcko."

Draco se trhaně nadechl, zopakoval to, ale stále příliš rychle. Zdálo se, že pak se lehce uvolnil. „Báječné. Blábolím jako Mrzimor. Vy dva mě musíte považovat za slaboduchého. No, ty asi ne," dodal a úkosem pohlédl na Harryho. „Ty Mrzimory skutečně máš rád."

Na to Harry jen zavrtěl hlavou. „Severus má pro tebe zprávu. Od Remuse."

„Jen mi to pověz," zamumlal Draco a vymanil se zpod Snapeovy ruky. „Nuže?"

Snape si odkašlal. „Lupin si dosti obšírně promluvil s ředitelem, Draco. A jakmile se dozvěděl, že je tu s námi v Bradavicích tvá matka, výslovně chtěl, abys věděl, že není otcem dítěte, a ujišťuje tě, že se tvé matky ani jednou takto nedotkl."

Draco dlouho postrádal jakýkoliv výraz a pak zvedl bradu a zlehka odfrkl. „To tedy doufám, že ne!"

Harry nechtěl věci zhoršovat, ale nedokázal potlačit otázku, která mu vyvstala na mysli. „Tak proč lékařský záznam tvrdí osmý měsíc těhotenství, prosperující s třemi tečkami a otazníkem? Jako by si to diagnostické kouzlo ani nebylo jisté, zda je to mimino lidská bytost?"

„Netušil jsem, že Remuse Lupina nepovažuješ za lidskou bytost," zamumlal Draco.

„Tak jsem to nemyslel! Ale víš, viděl jsem jeho vlka. O úplňcích není přímo člověkem, tak co jsem si měl myslet, když jsem viděl takový záznam?"

„Možná bys měl začít počítat, Harry. Osmý měsíc – matka stále žila s mým... skutečným Luciusem, když bylo dítě zplozeno. A kromě toho, nemyslíš, že přesně o tomto mluvil na konci loňského roku?"

„Jak bych to měl vědět? Konec loňského roku si nepamatuju!"

„Pravda. Promiň." Draco se trhavě nadechl. „Když jsi zabil Luciuse, jeho portrét oživl a řekl mi, že nezdědím jediný galeon z trezoru Malfoyů, ani kdyby mi matka chtěla předat něco z Luciusova majetku. Nebo jejího vlastního značného bohatství. Prohlásil, že je vše již zajištěno. Neodvratně. A pak mluvil o mé důstojné náhradě. Takže zjevně musel vědět, že bude mít jiného dědice."