Rodina jako žádná jiná

42. Dezert k večeři

Když první paprsek vycházejícího slunce začal poskakovat chodbou, ve které seděl Harry opřený o zeď, několikrát zamrkal a zakaleným pohledem se rozhlédl kolem.

Měl skutečně štěstí, že ho nechytil nikdo z hlídkujících na chodbách. Plánoval schovat se do tajné chodby v minutě, kdy Lenka dorazí... Ale ta se vůbec neukázala. Harry, víc než jen trochu naštvaný, zaťal zuby. Obvykle shledával její pomatené způsoby docela rozkošnými, ale ne když to zanmenalo nechat ho tady trčet.

Na druhou stranu si nebyl zcela jistý, zda by vůbec byl dobrým společníkem. Ve chvíli, kdy viděl jména Morrighanové a Snapea propletená v jedno, začal sije představovat propletené stejně...

Možná by mu Lenka dokázala pomoci zapomenout na všechno kolem něj. Možná by si ale raději přál dál kontrolovat mapu a počkat, dokud ta ženská konečně neodejde. Už na to čeká hodiny – a co z toho má? Nic, jen znepokojivou vizi její tečky přitulené přímo ke Snapeově, jakoby ti dva dělali... Fuj.

Objímali se blizoučko u sebe.

Harry znovu zavřel oči a lehce udeřil týlem do zdi. Ne, ne, ne. Proč se tohle nemohlo stát hned po jeho ztrátě paměti, když ještě nenáviděl, s jakou vervou se o něj Snape stará? Tehdy by mu ulevilo mít něco, co by drželo pozornost toho muže daleko od něj!

Nyní tatáž vyhlídka způsobila, že se uvnitř cítil podivně prázdný.

Harry si nebyl jistý, jak dlouho tam vlastně seděl. Jeho mysl byla najednou prázdná a bezútěšná. Ale když pak seslal kouzlo a aktivoval mapu, viděl, že se Morrighanová vrátila do svých komnat.

Balila si věci, aby se mohla přestěhovat dolů do podzemí? Nebo to znamenalo něco naprosto odlišného? Třeba že ona a Snape nechtěli přijít na snídani společně, například. Možná to bylo znamení, že zatím nejsou připraveni svůj vztah veřejně přiznat.

Vlastně je možné, že to Snape nechce přiznat vůbec. Jo, to dávalo smysl. On rozhodně nevypadal jako někdo, kdo by chtěl dávat svůj milostný život na obdiv celému hradu. Samozřejmě, také nevypadal jako někdo, kdo by vůbec nějaký milostný život měl. Jelikož však bylo očividné, že tato teorie padla, jediné, čím si mohl být Harry jistý, bylo, že nezná Snapea dost na to, aby mohl odhadnout, co by se mohl rozhodnout udělat.

Nebylo to tak dávno, kdy by něco takového Harryho potěšilo. Nyní to ovšem bylo skličující.

Příšlo to s rozhodnutím, že chce znát muže, který ho adoptoval.

Jaká je šance, že ho pozná teď? Jistě, Harry sám ho ujistil, že je ta schůzka v pořádku, ale nečekal, že by mohla dopadnout takhle. On a Morrighanová si měli jen vyjít do města, a ne spolu hupsnout do postele. Co se stalo se Snapeovou obvyklou rezervovaností s nádechem viktoriánské formálnosti? Nemluvě o opatrnosti, kterou získal roky a roky špionáže! Harry možná neznal Snapea jako vlastní boty, ale byl si zatraceně jistý, že nebyl mužem, který by se do věcí vrhal po hlavě.

Naneštěstí to mohlo znamenat jen to, že to Snape myslel vážně. Mnohem vážněji než Harry očekával.

Sakra, měl být sobecký! Měl Snpeovi říct, že nechce, aby šel na tu zatracenou operu! Ale ne, on se snažil na celou věc dívat dospěle, a takhle to dopadlo! Podle toho, co věděl, mohl by to Snape myslet se svou „dávnou láskou" natolik vážně, že by se s ní oženil, a kam by se poděl Harry?

Tam, kde jsi byl před touhle schůzkou, zašeptal hlásek v jeho hlavě. Snape tady pro tebe bude stále. Copak to už neprokázal? Přemýšlej o tom, kolikrát ti ukázal, že tě má opravdu rád, dokonce i po tom všem, jak ses k němu choval v poslední době!