Kurz pro bystrozory

Kapitola 10

Harry zůstal na ošetřovně jen jednu noc. Na tomhle místě za svých školních let byl nesčetněkrát a tak se tomu místo chtěl co možná nejvíce vyhýbat. Zdejší ošetřovatelka mu kladla na srdce, aby do konce týden odpočíval a nenamáhal se. Proto byl mladý profesor nucený do konce týden zrušit kurz a dát studentům volno.

   Teď rázoval sám po své komnatě a proklínal Severuse za to, že ho vyrušil při hodině a on musel povolit svou pozornost ke třídě. Zrovna teď mladík musel přemýšlet, jak vymyslí náhradní učební plán tak, aby všechno nacpal do výuky pro tento školní rok.

   Naštvaný si sedl ke stolu a zadíval se do pergamenu. U toho uvažoval, jak všechno skloubit. Budu se hold muset poradit s Brumbálem. Pomyslel si a u toho si prohrábl vlasy, aby se trochu uklidnil.  Moc mu to nepomohlo.

„Dobby,“ zavolal domácího skřítka. Tiché puf a skřítek byl v Harryho komnatě.

„Přeje si pan Potter?“ zeptal se starostlivě skřítek a hluboce se ukláněl.

„Ano Dobby. Prosím, dones mi snídani, jelikož jsem jí nestihl. Teď jsem se vrátil z ošetřovny,“ odpověděl mladý profesor. Dobby ani neodpověděl a zase se přemístil do kuchyně, aby splnil daný úkol. Během pár minut byl zpátky. Jakmile dal jídlo na stůl, ukláněl se znova před Harrym.

   Poté co poslal Dobbyho zpátky do kuchyně, se v klidu nasnídal. A jelikož se ještě necítil ve své kůži, tak se rozhodl, že aspoň do oběda bude v posteli. Třeba si jen číst. Zkrátka na nic nechtěl myslet. Už jen při té představě se pro sebe usmál.
Ulehl do postele a vzal si svou oblíbenou knížku s tím, že si bude číst. Sotva však otevřel knihu, tak se mu do hlavy opět vkradl nikdo jiný, než obávaný profesor lektvarů. To kvůli němu nemůžu učit! Zamyslel se a mračil se na stránky knížky. Bohužel před očima neviděl písmenka, ale naštvaný Severusův výraz, jak vstoupil do jeho učebny.

   Už jen po pomyšlení na ty oči se vzrušeně se zachvěl. Dalo by se říct, že i vzrušeně. Sakra! Co ten muž se mnou pro všechno na světě dělá? Pomyslel si a rozzuřeně zabouchl knížku. Nedokázal se na ní hold soustředit. Začal si tak nějak uvědomovat, že se mu Severus dostává pod kůží víc, než by si dokázal představit. Táhne mě to zkrátka k němu. Pokračoval dál ve svém vnitřním boji. Už tak bylo pro Harryho těžké se Snapemu vyhýbat. Zjistil zkrátka a dobře, že se rád na svého kolegu dívá. Při této představě se pro sebe musel usmát. Chovám se zkrátka jako nějaký bláznivě zamilovaný puberťák. Vdychl si. Lépe se uvelebil do polštáře a během chvíle se vydal do říše snů.

   Když se později toho dne probudil, konečně se cítil odpočatý. Sice zaspal i oběd, ale po vydatné snídani ani hlad neměl. Rozhodl se, že je nejvyšší čas zajít za Mistrem lektvarů a zeptat se ho, jestli mu pomůže s tím prokletým mnoholičným lektvarem. Už s tou prosbou otálel dost dlouho. Proto se vydal dolů do sklepení. Z tohoto setkání byl dost nervózní.

   Povstal u mohutně vyhlížejících dveří a dodával si odvahu, aby zaklepal. Najednou to udělal. Ťuk, ťuk. Ozvalo se do ticha sklepení. Nečekal příliš dlouho. Prudkým rozražením dveří stanul před ním Snape.

„Pottere, co tady děláte?“ zavrčel, když spatřil osobu, která ho vyrušuje.

„Přišel jsem za vámi, protože včera jsem vám poslal žádost o setkání ohledně lektvaru,“ začal Harry.
„A vzhledem tomu, že to včera dopadlo tak, jak dopadlo, tak jsem za vámi přišel raději já, než vy za mnou. Mám rád svůj život.“
Celou dobu se díval kolegovi zpříma do očí.

   Tmavovlasý muž ustoupil stranou, aby pustil druhého muže do svého kabinetu. Beze slova se posadil za stůl a měřil si nově příchozího pohledem. Harry šel jeho příkladem a usadil se naproti němu.

„Nuže pane Pottere, tak jak byste si představoval mou pomoc?“ otázal se jízlivě. Už z toho temného hlasu se Harry vnitřně zachvěl.

„Potřeboval bych váš odborný dohled nad výrobou mnoholičného lektvaru. Sám v jeho přípravě tápu. Proto bych velice rád využil vaši ochotnou pomoc,“ vysvětlil mladík svůj požadavek, který si velice pečlivě cestou do sklepení připravoval.

„Samozřejmě jestli vám to nevadí,“ dodal k tomu.

„Samozřejmě, že mě to vadí, pane Pottere! Ale co s vámi nadělám. Slíbil jsem to řediteli, že budu k ruce novému kolegovi v tom směšném kurzu,“ odpověděl rozzlobeně Snape.

„Ovšem, kdybych jen věděl, že profesor budete vy, tak bych na to nikdy ne kývl. Aspoň bych se pěkně z povzdáli díval, jak vy a vaši studenti, vyhazujete vaši učebnu do vzduchu,“ ušklíbl se nad tou myšlenkou. Letícího Pottera vzduchem, bez koštěte.

   Mladý muž se prudce postavil. Chtěl opustit jeho kabinet. Nepřišel sem, aby ho lektvarista urážel.

„ Nenechám se tady od vás urážet!“ ohradil se Harry a vydal se ke dveřím. Jenže než Harry stihl dojít ke svému cíli, tak jeho kolega ho předběhl a postavil se mu do cesty.

„Ne tak rychle,“ řekl Snape pěkně pomalu a podíval se na mladíka. Zase se mu do mysli vkradl včerejšek, jak nesl svého kolegu na ošetřovnu. Na tu vzpomínku jeho tělo začalo reagovat, jakmile se nadechl opojné Harryho vůně.

   Harry chtěl kolem Severuse projít. Jenže ten ho ne zrovna jemně přimáčkl ke dveřím. Celou dobu ho spaloval pohledem. Lektvaristu ta opojná vůně z mladíka dráždila, jako červený hadr býka. Zkrátka a dobře se neudržel a než se Harry nadál, měl Severusovy rty na těch svých. Jediné, co se mu do jeho šokované mysli vkradlo, že ho tenhle černý netopýr líbá. Tady v jeho kabinetě.