Kurz pro bystrozory

Kapitola 5

Pomalu začal školní rok a do Bradavické školy se po dvou měsících vrátili studenti. A konečně Harrymu začala výuka jeho kurzu. Díky Brumbálovi spolu sestavili téměř dokonalý plán výuky, na základě podkladů, které dostal z ministerstva.

První dny výuky se mladý profesor seznamoval se svými studenty. Bylo jich opravdu deset. Vypadalo to na docela slibnou třídu, jelikož věděli, co chtějí dělat. První den byl hodně nervózní.
„Vážení studenti. Vítám vás v kurzu, který jste si vybrali a rozhodli se stát bystrozory. Jsem rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu. Nebudu vám nic nalhávat. Tenhle kurz nebude procházka růžovou zahradou. Může se i stát, že někteří z vás jej nemusí dokončit. To se hold stává, že to není pro všechny. Každopádně já věřím, že se vám všem, co tu dneska jste, uspějete všichni. Věřím ve vás," ukončil Harry svůj úvodní monolog před třídou.

Mladého profesora si jeho třída oblíbila. Dokonce i jeho kolegové si ho oblíbili a podporovali ve všem, v čem potřeboval poradit. No všichni, jeden takový nadšený z toho nebyl. Mistr lektvarů si o té švarně, jak jí s oblibou říkal jen sám sobě, nedával velké naděje a čekal, kdy Potter selže. Bohužel, zatím brýlatý mladík všechno zvládal s přehledem. Což staršího kouzelníka přivádělo k šílenství.

Mladý muž byl rád, že vše jde tak, jak naplánovali spolu s ředitelem. Dokonce zatím nebyl za tolik nenáviděným profesorem pro radu ohledně nějakého lektvaru. Prozatím si věděl ze vším rady. A když vařili nějaký ten lektvar, tak ani třídu nevyhodil nikdo do vzduchu. Byl za to rád.

Jediné, co si za těch pár dní školy všimnul, bylo to, že Snape ho stále propaloval nenávistnými pohledy, kdykoliv se někde setkali. Ať to bylo ve Velké síni, nebo když ho potkal na chodbě. Snažil se všechno ignorovat. Jenže někde v hloubi duše ho Snape nenechal spát. Něco k němu cítil, ale rozhodně to nebyla nenávist. Snažil se na to přijít, ale nějak se mu bohužel nedařilo.

Na konci září, zrovna v době večeře, se mladý muž musel znova pro něco naklonit přes mistra lektvarů. Jakmile to udělal, tak ho do nosu udeřila opojná vůně. V té vůni poznal citronovou trávu s lehkým podtónem máty a ještě pižmo samotného Snapea. Při této kombinaci se vzrušeně zachvěl.

Zachvěl se a rychle se stáhnul z mistrova dosahu, než si něčeho všimne. Snažil se umoudřit své tělo, dokud je ještě čas. Naštěstí se mu to podařilo a nedal na sobě nic znát. Zachoval vážnou tvář. Proboha co to bylo? Proč mi ta kombinace vůní přišla tak vzrušující? Pomyslel si sám pro sebe a začal se věnovat své večeři.

Osoba v tmavém, po jeho boku se zamračila do prostoru. Jak se nad něj mladý muž nakláněl, ovanula ho vůně citrusových plodů spolu s koriandrem s lehkým podtónem cedrového dřeva smíchaná s Potterovým potem. Téměř neviditelně se ošil a snažil se v sobě nalézt ztracenou a klidnou rovnováhu. Je to Potter, nenávidíš ho, ignoruj to, co kolem tebe dělá, Severusi! Začal se v duchu napomínat.

V ten večer ho přešla chuť k jídlu. Naštvaně se zvedl od stolu a opustil místnost, ve které se zdržoval jeho nepřítel. Nejvíce ho zmátlo to že, jakmile se nad něj naklonil, pocítil opět chvění a zrychlil se mu tep poté, co ucítil tu vůni. Znova se snažil tu vzpomínku vytěsnit z hlavy a nevěnovat jí pozornost. Dával to za vinu tomu, že už dlouho nikoho neměl a potřeboval v sobě uvolnit ten stres, který začal společně s novým školním rokem. Měl bych s tím něco udělat nebo se z toho zblázním. Pomyslel si. Ten večer po dlouhé době při večerní sprše masturboval, aby se trochu uvolnil.

Slavný Harry Potter tu noc nemohl spát. Musel myslet na to, co se odehrálo ve Velké síni. Když zavřel oči a snažil se usnout, tak do jeho snů se vkradl sám mistr lektvarů. V tom snu k němu přistoupil. Zlehka ho pohladil po lícní kosti, tak, jak to dělá slepec, aby viděl, jak osoba vedle něj vypadá. Nakonec se nad něj naklonil tak, až ho polechtaly černé vlasy jeho společníka. Nakonec svými rty vyhledal ty jeho a vroucně ho políbil.

Mladík se prudce posadil na postel. Byl celý zpocený a bolestivě vzrušený. Tohle už studená voda nespraví. Vzdychl frustrovaně, když si rukou zajel do trenek, aby uvolnil ten tlak v jeho penise. Stačilo mu pár tahů a bouřlivě se udělal do své dlaně.

Jakmile se vzpamatoval ze svého orgasmu, tak si pomyslel: Copak mě může vzrušovat ten starý netopýr? Bylo to jako pomatení mysli. Co se to proboha se mnou děje? Co se mnou dělá jeho přítomnost? Ptal se sám sebe, ale odpovědi na své otázky neměl.

Poslední románek měl měsíc před tím, než se přestěhoval do Bradavic. Měl vždy jen jednorázový vztah. Nikdy se na nikoho neupnul natolik, aby se s ním víckrát sešel. Zkrátka byl mladý a „nevyblblý." Nikdy k nikomu nic necítil a rozhodně teď to nechtěl měnit. Musím na něj přestat myslet a vyhýbat se mu. Pomyslel si, než usnul.