Kurz pro bystrozory

Kapitola 19

Brzy ráno se Harry pomocí letaxové sítě přemístil na Ministerstvo kouzel. Schválně Severusovi neřekl, v kolik odchází, aby se s ním nepřišel rozloučit. Sám totiž nevěděl, do čeho jde a jak je to nebezpečné. Nechtěl tím ještě stresovat svého partnera. Nechtěl mu říkat, že se třeba z té akce ani nemusí vrátit. To by ho zlomilo.

Harry se posadil v Pastorkově kanceláři a čekal, až ostatní kolegové přijdou. V myšlenkách se vrátil zpátky do Bradavic. Kde snad ještě spí jeho milenec. Mladík si poslední dny začal uvědomovat, že se v něm probouzejí i jiné city, než jen chtíč. Jelikož pokaždé, když ho Severus políbil, zatočil se s ním celý svět. A tam dole v podbřišku cítil, jako by měl hejno motýlů. Byl to krásný pocit. Ano, už je to tak, Harry, zamiloval ses do Severuse Snapea. Říkalo mu jeho podvědomí. Mladík se tomuto musel pousmát. Byl to pro něj krásný pocit.

Z jeho snění ho vytrhl příchod kolegů a šéfa.

„Dobré ráno všem," začal Pastorek a na všechny přítomné se podíval.

„Jsem rád, že jste se tu tak narychlo dostavili. Jak jistě víte, smrtijedi dali o sobě vědět. Jedná se o skupinu šesti aktivních kouzelníků," tento proslov vrátil mladého muže do reality. A díval se, kdo z jeho kolegů je na tuhle akci povolán. Mezi nimi spatřil i svého bývalého kamaráda Rona. Trochu mu to na náladě ubralo.

Pastorek udělal tři týmy po dvou. Při Harryho smůle musel být ve dvojici právě s Weaslym. Náladu mu to vzalo úplně.

„Doufám, že mi budeš krýt dobře záda a že mně nenecháš ve štychu," promluvil na zrzka.

„Za koho mě máš? Naše osobní problémy do práce netahám a ty to moc dobře víš Harry," osočil ho jeho společník na dnešní akci. Na to mladý bystrozor kývl hlavou.

„Samozřejmě že to vím," řekl a vydali se ven z kanceláře, aby se mohli přenést na místo, které mají oba dva prohledávat.

Dva mladíci dostali na starost západní část Londýna. Krajina vypadala téměř jako venkov. Jenom pár chalup. V okolí nikdo nebyl. Vypadalo to tam, jako by to byla opuštěná vesnice, nebo všichni měli strach vyjít ven. Harry i Ron na sebe použili zastírací kouzlo, aby je nepřítel neviděl hned. Chtěli si nejprve prohlédnout terén.

Tichým krokem se vydali na prohlídku. Potajmu nahlíželi do stavení. Skoro všechny byly prázdné, proto začali prohledávat uvnitř. A však nikde nic nenašli. Jako by se po lidech slehla zem. Ten den jim do karet nehrálo štěstí. Když se večer vrátili na stanoviště, ze kterého měli místo hlídat, tak se dohodli, jak kdo bude mít hlídku, když ten druhý bude spát.

Další den se jim nepodařilo nic. Jen v pár domech bydleli mudlové. Ostatní podle uvážení museli být jen víkendové chalupy. A však v těch se klidně mohl schovávat nepřítel. Měli už hledání dost, jelikož stále na nic nenarazili.

V neděli, chvíli před tím, než se chystali přemístit, uslyšeli hlasy.

„Ale kohopak tu máme. Neobávaný zabiják vůdců pan Potter," ozvalo se za nimi. Jakmile se ohlédli, uviděli, komu patří ten hlas.

Byla to šílená Bellatrix Lestrange. Oba dva na ní namířili hůlky. Avšak čarodějka nebyla sama, kolem ní bylo všech šest jejich společníků. Všechny do jednoho je poznali.
Merline, stůj při nás!
Poprosil Potter v duchu. Než však jeden z nich stihl poslat patrona se vzkazem, smrtijedi na ně zaútočili.

Protože byli v převaze, tak měli na vrh. Ale oba mladíci je nenechali, aby jim nahnali strach. Bojovali jako lvi. Snažili se však dostat od nich co nejdál, aby se mohli přemístit a zavolat pomoc. Jenže to jim bojovníci nedovolovali. Dalo by se říct, že je dokonale obklíčili. Po nějaké chvíli na ně začali sesílat Cruciatus. Při Harryho smůle ho zasáhli čtyři mučící kletby.

Harry se zmítal v agonii bolesti. Jako by se do vás zařezávaly miliony nožů. Rozkrajovali vám kůži a ostatní se snažili odřezat šlachy od kostí. Chvíli Harry bojoval, aby nezačal křičet, jenže bolest byla neúnosná a on vydal srdceryvný řev.

Ron je od sebe dokázal odvrátit a chtěl se přemístit pro pomoc. Jenže někdo byl rychlejší, než on a kolem dokola se objevili členové Fénixova řádu a začali jim pomáhat. Teď byla v přesile strana dobra. Proto se Smrtijedi dali na ústup. Ozvalo se tiché lup a byli pryč.

Všechna pozornost se stočila na bezvládné tělo na zemi. Harry vypadal, že je mrtvý. Když se Tonksová naklonila k němu, zjistila, že žije. Ale je v bezvědomí. Někdo vykouzlil nosítka a opatrně Pottera na ně přenesli. Jelikož nevěděli, jaká má vnitřní zranění způsobené mučením. Nakonec se s ním přemístili ke Svatému Mungovi, kde ho předali do péče lékouzelníků. Poté poslali patrona do Bradavic. Teď jim nezbývalo, než čekat, jak na tom Harry je a jestli se z toho dostane v pořádku, nebo bude mít nějaké následky. Všichni se začali modlit, ať je v pořádku a brzy se uzdraví.