Kurz pro bystrozory

Kapitola 39

Harryho stav se po poslední kontrole před prázdninami nijak nezhoršil. Byl v tu chvíli rád, že jeho stav je zatím takový, jaký je. A hlavně, že nemusí nic říkat Severusovi. Za tuhle zprávu musel poděkovat Merlinovi.

   Nastal poslední den školy a studenti Bradavické školy čar a kouzel si balili své věci na návrat domů k rodičům.  Ale v tu chvíli to nebyli jedině studenti, kdo balil na cesty. Dole ve sklepení stál Harry u svého kufru a balil si nějaké své oblečení. Po posledním fiasku ohledně vánoc Severus nechtěl nechat nic náhodě, tak oznámil svému příteli, že letos budou spolu cestovat.

   Mladík byl touto informací šokovaný a rád zároveň. Aspoň na nějakou dobu opustí tyto cihlové zdi a podívají se do světa. Kam, to však stále nevěděl. Na tuto otázku mu jeho partner nechtěl odpovědět.

   Severus měl pro své jednání, aby neřekl Harrymu, kam pojedou, své důvody. Už několik měsíců si všechno plánoval. Chtěl svého přítele překvapit, tak, jak ho překvapil on na jeho kulaté narozeniny. Když si představil, co na to všechno Harry řekne v den svých narozenin, tak se zaradoval a strachoval zároveň. Pevně věřil, že mladému příteli tím udělá radost. Když o tom jen tak uvažoval, tak se musel pro sebe pousmát.

   V tu chvíli si uvědomil, že mu Harry za tento školní rok změnil život od základů. Už v soukromí nebyl ten nerudný člověk, ale dokázal se v přítomnosti milované osoby uvolnit a nemyslet na nic zlé. Tuhle zlou masku si nasazoval jen, když vycházel z jejich soukromých komnat. Nerudný byl nadále na zdejší studenty. Takhle mu to teď vyhovovalo. Konečně začal žít nový život. Pomalu se někomu otevíral.

   Na zelenookém mladíkovi mu nehorázně záleželo. Miloval ho. V tu chvíli se mu do mysli vkradl nápad, aby spolu měli děti. Dokázal bych se já, s Harrym postarat o malé miminko? Zeptal se v duchu sám sebe. Určitě ano, zvládli byste to spolu. Rozhodně b měl po tobě zůstat dědic. Odpovědělo mu jeho podvědomí.

   „Země volá Severuse,“ vytrhlo černovlasého kouzelníka zvolání jeho milované osoby.

„Ptal ses na něco, Harry?“ zeptal se Severus a snažil se vnímat realitu a ne unikat do své fantazie.

„Jenom jsem se tě ptal, kdy odjíždíme,“ řekl znova Harry a slabě se ušklíbl.

„Odjíždíme dneska večer, lásko,“ dostalo se mu odpovědi, než si černě oděný muž přitáhl svého milence do náruče, aby ho políbil.

   Jak Severus řekl, tak také udělali. Cestovali po celé zemi a užívali si jeden druhého. Společně prozkoumali krásy míst, které se rozhodli navštívit. Dalo by se říct, že to byla dovolená, jako stvořená pro ně oba.

   Poslední den v červenci padl na den Harryho narozenin. Severus se netvářil, že by mu chtěl dát nějaký dárek nebo něco víc. Odpoledne toho dne byli na hotelovém pokoji, když v tom přišel Snape k Harrymu.

„Něco pro tebe mám,“ pronesl temně. Harry se na něj podíval s otázkou v očích.

„A co pro mě máš?“ zeptal se. Že by si vzpomněl, že mám dnes narozeniny? Napadlo Harryho. Severus vzal svého snoubence za ruku a vedl ho do vedlejší místnosti.

„Chci, aby sis na dnešní večer oblékl toto,“ promluvil a ukázal mu na tmavý oblek, který ležel na posteli. A vedle něj byl ještě jeden.

„My se chystáme někam do společnosti?“ zeptal se šokovaně Harry.

„Dalo by se tak říct. Máš půl hodiny, aby ses upravil, a poté odcházíme,“ oznámil mu, jako by něco říkal studentovi ve škole.

   O půlhodiny později se brýlatý mladík připojil k Severusovi, který na něj už čekal.

„Jsi připraven se přemístit?“ zeptal se Snape tajemně. Harry na to jenom přikývl hlavou. V tu chvíli ho Severus vzal za ruku a společně díky asistovanému přemístění se ocitli na jednom z nejkrásnějších míst.

   Společně stanuli na Eiffelově věži. V tu chvíli se jim naskytl krásný pohled na západ slunce, který se skláněl nad Seinu.

„Víš, Harry, letos jsi mě překvapil na moje narozeniny. Byly to jedny z nejhezčích, jaké jsem kdy zažil. Proto jsem celou dobu přemýšlel, jak ti to oplatit. A rozhodl jsem se, že ti nedám žádný dárek,“ promlouval Severus temně a tajemně. Harryho to trochu mrzelo, že mu Severus nic nedá.

„Já jsem se rozhodl ti dát své srdce tady a teď. Jestli dovolíš, tak chci naše jména spojit v jedno. V tento den, na tvé narozeniny,“ vytrhl ho Snape z jeho smutku.

   Mladík se šokovaně díval na svého milovaného, jako by mu náhle narostla třetí hlava.

„To jako vážně? Vzít si tě teď a tady?“ zeptal se nevěřícně. Div málem neotevřel ústa dokořán.

„A proč ne. Já nechci čekat do roka a do dne, než se vezmeme. Nechci žádné velké přípravy. Nechci čekat. Udělejme to dneska!“
 Harry neměl slov. Jen na to kývl na souhlas.

   V tu chvíli k nim přišel kouzelník z Francie, který byl oprávněn oddávat. Harry a Severus se otočili k sobě čelem. Úředník začal svou svatební řeč. Dokud Severuse nevyzval, aby přednesl svůj svatební slib.

„Já, Severus Thobias Snape, beru si tě, takového, jaký jsi. Budu tě milovat takového, jakým budeš do budoucna. Budu tě chránit v nemoci i ve zdraví. V chudobě i bohatství,“ odříkával Severus svůj slib. Jelikož Harry neměl svůj slib vymyšlený, tak se rozhodl použít stejná slova jako jeho milovaná osoba.

   Nakonec oddávající vyčaroval dva prsteny, které mu Snape poslal pár dní předem. Byly to dva elegantní prsteny z damaškové oceli. První prsten dostal do ruky Severus.

„Táži se vás, pane Harry Jamesi Pottere. Berete si zde přítomného Severuse Thobiase Snapea?“ zeptal se.

„Ano, Beru,“ odpověděl a Severus mu nasadil prsten na prsteníček levé ruky. Druhý prsten si vzal do rukou Harry.

„Táži se vás, Severusi Thobiasi Snape. Berete si zde přítomného Harryho Jamese Pottera?“ otázal se druhého muže. I jemu bylo odpovězeno, že ano. A Harry mu nasadil prsten. Nakonec se navzájem políbili.

   Nakonec Harry musel uznat, že takový dárek rozhodně nečekal. Nečekal, že v den svých 21 narozenin dostane jako dárek  manžela a ne leda jakého. Takového, kterého nade všechno miluje. Byl z toho v sedmém nebi. A děkoval za to nebesům, že tohle jeho milovaného napadlo.