Kurz pro bystrozory

Kapitola 26

Sobota utekla na České škole čar a kouzel velice rychle. Severus naučil zdejšího profesora lektvarů nějaké své tipy. Byl tu ve svém živlu. Ovšem nezapomněl se věnovat svému mladému příteli. Zdejší ředitel byl velice milý a hlavně poctěn návštěvou z cizí školy.

V neděli byl naplánovaný neodkladný návrat domů do Skotska. Ani jednomu z nich se moc nechtělo, ale všechno jednou musí skončit. Zkrátka a dobře, dovolená utekla a museli se pomalu vrátit do pracovního procesu. Profesorovi Gregorovi slíbil Snape, že spolu budou v korespondenčním spojení a že mu velice rád bude posílat své poznatky v učení.

Nedělní ráno po snídani se přišli Petra a Katy rozloučit se svou návštěvou. Řekli jim, že budou oba u nich vždy vítání. Harry to s díky přijal.

„Hary, Severusi. Vzala jsem si na pár dní volno. Byl by problém, kdybych odcestovala s vámi? Rada bych se podívala do Anglie a posbírala nějaké lékouzelnické inspirace," oslovila oba návštěvníky Petra.

„To nebude problém," odpověděl černovlasý muž a povzbudivě se na ní usmál.

„Dokonce i s ubytováním nebude problém. Harryho soukromé komnaty jsou prázdné. Budeme rádi, když je těch pár dní budeš využívat."

Nakonec se zeptali, jestli cestuje s nimi i Katy. Bohužel ne. V práci nedostala volno. Ta totiž pracuje jako ošetřovatelka kouzelných zvířat. Především náplní její práce bylo ničení nelegálních množíren, kterých na jejich území bylo víc než dost.

Obě sestry se rozloučily krátkým objetím. Potterovi a Snapeemu podala na rozloučenou jenom ruku. Mladší čarodějka se jen dívala, jak skupinka tří lidí jde do ústraní, aby se mohli přemístit. Už teď jí bylo po Petře smutno. Obě dvě byly nerozlučné sestry. Po hodně dlouhé době však budou pár dní bez sebe. Ale tohle hravě zvládnou. Protože Katy podporovala Petru ve svém lékouzelnickém snu. Aby i ona měla uznání, jako její vzory.

Zpáteční cesta proběhla bez problému a malá skupinka se pomocí letaxu ocitla v bradavické Komnatě nejvyšší potřeby. Pro mladou ženu tohle bylo velice zajímavé místo. Rozhlížela se po komnatě a přitom poslouchala Severuse, jak jí vysvětluje, co tohle místo umí.

Jelikož byl Harry po cestě unavený, tak se vzdálil do sklepení, aby si odpočinul. Proto Severus ukázal jejich návštěvě celý hrad a jeho zákoutí. Dokud nedošli ke komnatě, která dříve patřila Harrymu.

„Páni, tohle místo je kouzelné. Musím říct, že je ještě hezčí, než naše škola," vydechla Petra nadšeně.

„Jsem rád, že se ti tady líbí," odpověděl spokojeně Severus. Jejich poslední zastávka po ukázání místa, kde žena buse spát byla u velikého chrliče.

„Tady má své komnaty zdejší ředitel Albus Brumbál," vysvětlil její průvodce.

„O tomto mocném mágovi jsem hodně četla, smím ho navštívit?" zeptala se s nadšením.

„Ostatně, proč ne. Starý kouzelník beztak už o tobě bude vědět. Bude rád, když se s tebou seznámí," dostalo se jí odpovědi.

Severus řekl heslo a pokynul ženě, aby vstoupila na otáčivé schodiště. Petra si mezi tím změnila své oblečení za standardní kouzelnické. Její plášť byl nahoře žlutý a v uprostřed se tvořil ombré efekt. Přecházel do modré. Velice elegantní. Po Severusově pokynu se postavila na schody a nechala se vyvézt ke dveřím do ředitelovy pracovny. Nervózně zaklepala.

Z pracovny se ozvalo dále. Žena vstoupila do místnosti a uviděla za stolem starého kouzelníka. Měl přívětivý úsměv a jeho světle modré oči si návštěvnice prohlížela se zájmem. Na sobě měl světle modrý hábit a po něm tiše plula písmena abecedy.

„A vítejte, vzácná návštěvo..." začal ředitel.

„Petra Pidilinková," představila se nervózním hlasem.

„Rád vás poznávám, Petro. Jsem Albus Brumbál," řekl muž. U toho se povzbudivě usmál. Jeho úsměv se odrážel v pomněnkových očích. A na jeho hábitu písmena zformovala ženino jméno. Petra tím byla naprosto fascinována.

Albus pokynul své návštěvě, aby se posadila naproti němu. Stále si jí prohlížel. Samozřejmě, že o této vzácné návštěvě už věděl.

„Jsem poctěn za takovou návštěvu z tak krásné země," promluvil sotva se před oběma objevilo malé občerstvení.

„Potěšení je na mé straně, profesore Brumbále," řekla čarodějka.

Vzala si ze stolu šálek čaje a napila se. Byl výtečný.

„Profesore," začala. „Při návštěvě pana Pottera a pána Snapea, jsem se dozvěděla velice znepokojivou věc."

„Poslouchám," povzbudil jí ředitel.

„Jde o to, že jsem lékouzelnice a tak nějak automaticky jsem provedla na Harrym svá diagnostická kouzla. To, co jsem zjistila, mě šokovalo. Profesore, je to pravda?" Brumbál zbledl, šokován, že někdo zná tajemství, které ví jen on a lékouzelníci zdejší nemocnice.

„Bohužel ano. Je to pravda," přitakal a sundal si z očí své půlměsícové brýle.

Jeho společnice přemýšlela, jak dál pokračovat. Nakonec promluvila.

„Pomocí mého jemného nitrozpytu jsem zjistila, že Harry to neví. Nevím, jestli to ví jeho přítel, ten je dobrý v nitrobraně."

„Ne, ani jeden z nich neví, jak se věci mají," dostalo se jí v odpovědi.

„Pane, alespoň Harry by měl o svém stavu vědět. Tohle mu nemůžete dlouho tajit," přemlouvala ho Petra.

Albus Brumbál chvíli přemýšlel a pak přikývl na souhlas, že má čarodějka pravdu. Poté si ještě chvíli povídali o tom, jak mladému muži pomoci. I když oba dobře věděli, že v tomto ohledu jsou bezradní. Asi po hodině se Petra rozloučila s ředitelem. Vydala se do svých přidělených pokojů si před večeří odpočinout.