Kurz pro bystrozory

Kapitola 42

Severus začal pomalu přicházet k sobě. Rozostřeným zrakem se díval po místnosti. Byla celá zdemolovaná, ale to mu teď bylo naprosto jedno. V hlavě měl jen jedinou starost. Opřel se lokty o postel a s námahou se postavil na rozklepané nohy. Jeho černý pohled začal hledat rozcuchané vlasy manžela. Nikde ho však neviděl. Nechtěl propadat panice, snažil se zachovat si chladnou hlavu.

„Harry? Jsi tady?“ zeptal se do ticha a doufal, že se mu ozve třeba z koupelny. Nic však neslyšel. Ticho bylo ubíjející.  

   Sotva si zvyknul stát na roztřesených nohách, tak se vydal do koupelny. S malinkou nadějí, že leží třeba tam a je zraněný. Doklopýtal do vedlejší místnosti a zjistil, že je prázdná. Zaúpěl a rukama si zajel do vlasů. Teprve teď, když vyndal prsty ze svých černých vlasů a podíval se na ně, si všiml, že je sám zraněný. Ale to pro něj teď nebylo podstatné. Musí najít Harryho!

    Už jistějším a rychlejším krokem se vydal do ložnice, kde se začali smrtijedi probouzet k životu. Naštěstí byli svázáni, tak nemohli uniknout. Proto si jich černovlasý muž ani nevšímal. Dostal se až k posteli, kde na zem upustil hůlku. Ohnul se pro ni a okamžitě vyčaroval patrona, aby poslal vzkaz Brumbálovi.

   Ani si nevšiml, že se jeho patron změnil. Už neměl krásnou a ladnou laň, ale majestátního dvanácteráka. Bylo mu to jedno. Potřeboval pomoc. Sám byl bezradný a nevěděl, kde by měli začít hledat. Zoufale si sednul na postel a čekal na odpověď bradavického ředitele.

   Z jeho zoufalství ho po deseti minutách vytrhlo hlasité puf. Před ním stál Albus Brumbál v celé své kráse.

„Severusi, co se tady děje?“ zeptal se šokovaný muž. Prohlížel si spoušť v pokoji. Nakonec se jeho modré oči zastavily u mladšího muže.

„Napadli nás, Albusi. Pět smrtijedů, kteří loni napadli Harryho. Harry čtyři z nich zneškodnil, ale jeden se nám schoval. Nestihnul jsem ho včas varovat. Mě omráčil a unesl mi Harryho,“ začal Severus objasňovat situaci, která se odehrála před pár chvílemi. Ani se Brumbála nezeptal, proč se tu objevil tak brzo.

   Brumbál si pohladil své sněhově bílé vousy a u toho přemýšlel.

„Severusi, kdo na vás mohl mít spadeno?“ zeptal se náhle. A otočil se na svého společníka.

„To nevím, Albusi. Od pádu Pána zla nemáme žádné nepřátele,“ odpověděl zoufale.

„Ty možná ne, ale Harry, jako bystrozor, určitě ano. Podívej se  na ty smrtijedy. Po nich šel na své poslední misi,“ začal bradavický ředitel uvažovat nahlas.

   Mistr lektvarů se podíval na maskovaná těla a v tu chvíli si uvědomil, že to byli jenom samí muži. Moc dobře věděl, že celé ministerstvo jde po nich, ale hlavně po Bellatrix. Věděl moc dobře, že tahle žena je naprosto šílená. Dal by ruku do ohně, že se sama pasovala na nového Pána, tedy Paní zla. Při té myšlence se zachvěl.

„Bellatrix, to určitě udělala ona,“ vyhrkl náhle až Brumbál skoro nadskočil.

   Sjel svého profesora lektvarů od hlavy až k patě a nakonec souhlasně pokýval hlavou.

„Možná máš pravdu, drahý chlapče,“ pronesl po chvíli.  U toho vytáhnul svou hůlku a namířil je na svázaná těla.

    V tu chvíli Severuse napadl ještě jeden nápad, jak zjistit, kde může být jeho milovaný manžel.

„Počkej Albusi! Chci na jednoho z nich použít nitrozpyt,“ vyslovil svou prosbu. Tohle byla jeho poslední naděje. Pokud jim ta potrhlá ženská nevymazala paměť.  

   Brumbál jenom kývl na souhlas. Tohle ho nenapadlo. Na to, že je Severus výborný v nitrozpytu si v tu danou chvíli ani nevzpomněl. Sehnul se k jednomu z nich a vytáhnul ho na nohy. Mezi tím si Severus připravil hůlku a patřičnou formulí se smrtijedovi dostal do hlavy.

   Jeho upřený černý pohled se dlouhou dobu zarýval do pohledu zrádných očí vraha a věrného přisluhovače Voldemorta. Konečně po dlouhé chvíli našel, co hledal. Při jeho štěstí jim Bellatrix paměť nevymazala. Viděl, kde se scházejí a dozvěděl se díky tomu i o plánu na chystaný útok proti jeho manželovi. Po hodně dlouhé době odvrátil zrak.

„Mám to, Brumbále, vím kde je Harry,“ pronesl a trochu se mu ulevilo.

„Výtečně chlapče,“ po těchto slovech Brumbál levitačním kouzlem zvedl ostatní smrtijedy se ze země.

„Je  čas předat je spravedlnosti. Poté, co je dám do rukou bystrozorů, tak ti pošlu pár z nich na pomoc. Vraťme se tedy do Londýna a poté společně zachráníme Harryho,“ s těmito slovy se dotkl jednoho z nich.

   Jenže Severus nechtěl čekat na pitomé posily. Tady šlo o čas, kdy byl Harry, jeho láska, v ohrožení života. Nechtěl o něj přijít. Ne teď, když jsou ani ne dvacet čtyři hodin manželé. Pevně věřil, že ho zachrání sám. Proto se přemístil na místo, které viděl ve vzpomínkách.