Kurz pro bystrozory

Kapitola 18

Dny dál pomalu plynuly. Harryho třída za pomocí Severuse pomalu, ale jistě, dokončovala mnoholičný lektvar. Mladý profesor byl rád, že mohl spolupracovat svým milencem. I když nikdo neví, že spolu spí, jelikož na veřejnosti se klidně mohli pozabíjet. Snad jediný, kdo o tom jejich vztahu něco věděl, byl ředitel školy. Tomu nic neunikne.

    Byla zrovna půlka listopadu. Potter pomalu přemýšlel, jestli má koupit Severusovi nějaký dárek a jestli něco on od něj taky dostane. Každopádně v tuhle dobu oba dva muži plánovali, že se vzdálí  na víkend ze školy. Oba chtěli být někde sami, kde mohou spolu vyjít na veřejnost a neházet po sobě urážky, jako zakázané kletby. Harry si už všiml, že Snape má někdy potíž ho urazit. Jelikož se mu mladý čaroděj zabodl velmi hluboko pod kůži.

    Ve čtvrtek večer, den před společným víkendem, se Severus rozhodl zajít za Brumbálem a obelstít ho báchorkou, proč bude celý víkend pryč. Vyšel po točitém schodišti a rozhodně zaklepal na dveře ředitelovy pracovny.

„ Pojď dál,“ ozval se Albus, sotva položil ruku na dveře. Sakra, ten snad vidí přes dveře. Zavrčel si v duchu pro sebe.

   Jakmile se rychle uklidnil, vešel do místnosti.  Albus zvedl své pomněnkové oči od rozdělané práce, aby se podíval na nově příchozího.

„ Severusi, chlapče.

Co tě za mnou přivádí?“ zeptal se stařík vlídně. A ukázal mu na křeslo naproti stolu. Tmavovlasý muž usedl na nabízené místo. U toho si v duchu připravoval svou odpověď.

„Přišel jsem ti oznámit, že o víkendu nebudu k zastižení,“ řekl nakonec.

   Bělovlasý muž se pousmál. A pohodlněji se usadil ve svém milovaném, vysokém křesle.

„Kampak se s mladým Harrym chystáte?“ zeptal se najednou Brumbál. To mladšího muže překvapilo.

„Jak to víte?“ zeptal se trochu překvapeně. I když věděl, že tomuto muži nikdy nic neunikne.

„ Je to na vás vidět, že spolu něco máte, Severusi,“ začal.

„Na tobě vidím, jak se měníš, skoro před očima,“ spokojeně se usmíval a přivolal jim oběma čaj.               

      Snape se zamračil, že to na něm jde tak moc vidět.

„Ale vždyť oba na veřejnosti děláme, že je mezi námi vše při starém,“ hájil se.

„Drahý chlapče, divadlo tělem a slovy můžeš oblbnout špatného diváka, ale oči prozradí víc, než si dokážeš představit. I to, jak se pokradmu díváš na toho mladíka, mi neuniklo,“ vysvětlil Brumbál.          

   Lektvarista se napil čaje, poté se napřímil.

„Takže náš vztah schvaluješ?“ zeptal se opatrně a zkoumal u toho ředitele. Ten se na něj usmál.

„Jsem velice rád, že jsi konečně po tolika letech šťastný,“ odpověděl s lehkým úsměvem.  Pak ale najednou velice zvážněl.

„Obávám se však, že tě teď musím zklamat, Severusi,“ začal opatrně bělovlasý muž.

„Harryho na tenhle víkend potřebuje Pastorek. V Londýně se objevila skupina aktivních smtrijedů, které se jim nepodařilo ještě dopadnout. Náš kolega hold bude muset jít do terénu.“

   Jeho společník zbledl, jakmile se dozvěděl tuhle novinku. A v očích se mu objevil strach. Moc dobře věděl, že nejsou zatčení všichni a že Harry už nebude muset konat službu ministerstvu.

„Ale proč Albusi?“ zeptal se skoro zoufale. Tohle se mu ani trochu nelíbilo.

„Proč? Protože Harry je jeden z nejlepších bystrozorů. Je to jenom výpomoc. Nejpozději v neděli večer ho máš zase zpátky u sebe. Neměj strach,“ snažil se ho ředitel uklidnit. Jenže to se mu moc nepovedlo.

   Naštvaný muž se prudce zvedl. Zavířil svým černým hábitem kolem sebe a doslova se vyřítil z Brumbálovy pracovny. Jeho spěšné kroky vedly ke komnatám jeho milence. Klepáním se nezdržoval prudce rozrazil dveře jeho příbytku.

„Kdy jsi mi chtěl oznámit, že musíš tento víkend odejít na misi?“ zeptal se Snape naštvaně.

   Harry se nově příchozího lekl. Chtěl mu sám oznámit, že bude pryč, ale někdo ho zřejmě předběhl.

„Nevěděl jsem to, když jsme se spolu domluvili,“ začal.

„Dozvěděl jsem se to ani ne před hodinou,“ dodal. Postavil se od stolu a šel ke svému milovanému.

„Chtěl jsem ti to říct sám. Kdo ti to prosím řekl?“ zeptal se opatrně.

„Byl jsem u Albuse. To on mi tuhle novinku oznámil,“ odvětil. Jeho oči byly naštvané, ale uvnitř se o svého Harryho velice bál.

„Nejsem z toho zrovna dvakrát nadšený, ale bohužel tohle jsem nemohl odmítnout. Po těch lidech jdeme bezmála dva roky. Konečně máme nějakou stopu,“ začal vysvětlovat, aby společníka nějak uklidnil.

   U toho proslovu došel k Severusovi a objal ho. Ten mu obětí vrátil. Začal vdechovat tolik známou a opojnou mladíkovu vůni. Tu, kterou tolik miloval.

„Bojím se o tebe,“ zašeptal mu do vlasů. Nakonec ho do nich políbil.

„Není se čeho bát. Vrátím se v pořádku,“ uklidňoval ho Harry. Bohužel sám nebyl klidný. Bál se o svůj život. Jaksi svému druhovi zapomněl říct, že jsou to jedni z nejbližších Temného pána. Tudíž ti nejvíce nebezpeční. Těmito slovy chtěl uklidnit nejen sebe, ale především osobu, na které mu nejvíce záleželo.

„Jsem jeden z nejlepších. Nic se mi nestane,“  promluvil znovu. Severus se trochu uklidnil a jeho napjatý postoj se uvolnil. Harry nadzvedl hlavu a vtiskl druhému muži vroucný a uklidňující polibek.

„Opravdu se ti nic nestane?“ zjišťoval Severus, když se jejich rty od sebe odpojily.

„Ano, opravdu,“ dušoval se Harry.    

    Ještě dlouhou chvíli zůstali v objetí.

„Chceš, abych tu zůstal?“ opatrně se zeptal. Harry bohužel záporně zavrtěl hlavou.

„Dneska ne, promiň. Musím se nachystat,“ omlouval se mu. Snape to pochopil. Ještě jednou mladíka políbil. Tentokrát na rozloučenou.  
"Dávej na sebe prosím pozor," a s těmito slovy Harryho opustil.