Kurz pro bystrozory

Kapitola 35

Vánoční prázdniny utekly jako voda a naši hrdinové se z prázdnin museli vrátit zpátky do Bradavic. Jejich společné chvíle strávené v Římě byly naprosto perfektní. Harry a Severus se na tomto kouzelném místě do sebe snad ještě víc zamilovali, než byli doposud. Navštívili všechny místa v tomhle státě, která stojí za zhlédnutí. A jako vždycky Severus o každém místě dopodrobna vyprávěl.

   Teď ale stáli v domečku u krbu, kterým se měli vrátit zpátky do reality. Ještě než vstoupili do zelených paprsků si rychle vyměnili polibky. Poté je už letax přenesl zpátky do sklepení.

„Konečně doma,“ pronesl Harry smutně. Severus si všiml, že je smutný a tak duchem nepřítomný.

„Neboj se, lásko, až bude další volno,  podnikneme znova nějaký takový výlet,“ slíbil mu jeho partner. Na to se Harry zlehka pousmál.

„Musím si teď zajít za Brumbálem, abych ho informoval, co budu se svými studenty tohle pololetí probírat,“ odvětil a vydal se ke dveřím.

   Jak mladík řekl, tak udělal. Jeho kroky ho vedly do ředitelovy pracovny. Potřeboval se s ním domluvit, jak zabavit jeho přítele, až půjde na kontrolu ke Svatému Mungovi. Nechtěl mu lhát, ale prozatím mu nechtěl ani říkat pravdu. Vyslovil heslo a už ho točité schodiště vezlo nahoru k těžkým dřevěným dveřím do ředitelovy pracovny. Zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře.

    Po vyzvání vešel do místnosti. Albus Brumbál seděl za svým pracovním stolem, vedle něj odpočíval Fénix. Majestátní zvíře a Brumbálův mazlíček.

„A Harry, chlapče. Copak tě za mnou přivádí?“ zeptal se starý muž. Poté mladíkovi pokynul, aby se posadil.

„Přišel jsem za vámi, ohledně toho, že musím na kontrolu a potřebuji nějak zabavit Severuse, aby o tom nevěděl,“ pronesl zoufale svůj návrh poté, co si sednul.

„Chápu to dobře, že i poté, co jste se zasnoubili, tak mu to nechceš říct?“ tázal se ředitel.

   Harry se na svého nadřízeného díval, byl zmatený z toho, co slyšel.

„Jak víte, že jsme se zasnoubili?“ zeptal se zmateně.

„Už bys mohl vědět, že já se dozvím všechno. Ostatně Severus před Vánocemi za mnou byl a pověděl mi, co má v úmyslu. Byl z toho nervózní, že ho odmítneš. Jak vidím, tak jsi jeho nabídku přijal,“ vysvětlil ředitel s lehkým úsměvem. Nakonec ale zvážněl.

„Tak, teď k té tvé věci, Harry. Vůbec se mi nelíbí, že to nechceš Severusovi říct. Má právo to vědět, aby tě mohl podporovat.“ promlouval Harrymu do duše.

   Ten se prudce nadechl. Celou dobu v Římě mu to chtěl říct, ale bál se, že ho to zničí. Lepší je, když nic nebude vědět.

„Nechci, aby se tím trápil. Tohle by ho zničilo. Zrovna teď, když vylezl ze své ulity a dovolil si k někomu něco cítit a ten někdo pomalu umírá. Já nechci, aby na mě vrhal soucitné pohledy, nebo nedej Merlin, aby se zavřel do laboratoře a vytvářel lektvar na mou záchranu. To bych ho vůbec neviděl. Chci fungovat do té doby, než to na mě pozná. Pak mu to řeknu.“ uzavřel Potter svůj monolog.

   Ředitel se pohodlněji opřel do křesla. I on sám teď musel přiznat, že má Harry pravdu. Teď začal Snape konečně žít a tohle by bylo něco nemyslitelného.

„Dobře, rozumím ti. A rád ti pomůžu. Zrovna v tuto dobu na jednom odlehlém místě kvete Zimopvřavka lékařská. Pro lektvary vzácná bylinka a Severus mi nejednou řekl, že by jí potřeboval. Tak ho vezmu na to místo, aby si jí opatřil.“ souhlasil Albus s Harrym.

„Děkuji vám, řediteli,“ poděkoval mladík a spadl mu kámen ze srdce, že jeho přítel ten den nebude ve škole a tudíž se nic nedozví.

„Kdy máš to vyšetření?“ otázal se ještě bělovlasý muž.

„V úterý odpoledne,“ řekl.

   Ještě chvíli se s ředitelem bavil ohledně výuky a za dvě hodinky se spolu rozloučili. Harry neměl náladu na procházku hradem a tak poprosil Brumbála, jestli může použít jeho krb na přemístění. Byl rád, když mu to bylo dovoleno. Za pár vteřin byl doma.

   V hlavní místnosti Harry svého snoubence nenašel, ani v ložnici. Tudíž mu bylo hned jasné, že je v laboratoři, aby uvařil nějaký lektvar pro ošetřovnu. Proto se vydal ke svému pracovnímu stolu, kde ho čekaly také nějaké povinnosti. Už ten den se bál, co se dozví na kontrole. Ale musel se na to dívat, tak jak to je. Chtěl si užívat, dokud to bude  jenom trochu možné. Hlavně když s ním bude ten, koho miluje. Už teď měl rád jejich společné výlety po světě. Vždycky chtěl cestovat, ale nikdy se mu nenaskytla příležitost, až teď. S osobou, kterou miloval a zároveň zrazoval. Ale rozhodně to tak chtěl nechat, zatím dokud to takhle jde.