Kurz pro bystrozory

Kapitola 38

Školní rok utíkal, jako splašení koně. Byla doba po Velikonocích. V té době se Harryho zdravotní stav ještě více zhoršil.

Jeho lékouzelník mu stále upravoval lektvary a přidal mu ještě další dva. Mladík byl z toho zoufalý, že nemoc postupuje tak rychle. Rychleji než by čekal. Ovšem stále ještě nic neřekl svému partnerovi. Nechtěl ho zranit na srdci.

   Mladík zrovna seděl v pracovně spolu s Brumbálem. Byl rád, když mu ředitel oznámil, že jeho třídu budou u závěrečných zkoušek zkoušet zaměstnanci z oddělení bystrozorů.

„A jak se cítíš, chlapče?“ zeptal se starý muž, když doprobýrali, jak bude probíhat posledních pár měsíců.

„Nebudu vám lhát, ale je mi hrozně,“ začal mladík. Ředitel jen souhlasně pokýval hlavou, že mu rozumí.

   Harry chvíli zvažoval, ale nakonec se rozhodl. Zavřel oči a stínovou magií zrušil zastírací kouzlo. Bělovlasý muž se zhrozil, když se podíval na mladíka, co seděl naproti němu. Už nevypadal jako ten atraktivní mladík, kterého znal. Místo toho ve vedlejším křesle seděl ztrhaný člověk. Tváře měl výrazně propadlé. Jeho zapadlé zelené oči lemovaly velké temné kruhy. Dokonce jako by i jeho vlasy byly divočejší než normálně. Na některých místech dokonce bylo vidět, že má i pár šedin. Na to, že je mu teprve dvacet.

   Sotva si ztrápený mladík všimnul, jak ředitel zbledl po zhlédnutí jeho skutečného zevnějšku, tak znova na sebe použil zastírací kouzlo, aby vypadal jako dřív.

„Takhle teď Merlin žel vypadám. Postupuje to daleko rychleji, než se předpokládalo,“ začal Harry vysvětlovat, aby prolomil ticho mezi nimi. Měl nutkavou potřebu se někomu svěřit. A právě Albus Brumbál byl ta osoba.

„Před všemi používám tohle maskování. Kouzlo ruším, jenom v noci, když jsem si jistý, že Severus spí. A znova ho na sebe použiju ráno, než vstane,“ pokračoval s vysvětlováním, jak momentálně funguje.

„Chlapče, to jsem doopravdy netušil, že je to tak moc zlé. Měl bys to říct už i Severusovi, má právo to vědět, aby byl tvou oporou,“ odvětil Brumbál. Dával si záležet, aby jeho hlas nezněl tak šokovaně. Snad se mu to i dařilo.

    V tu chvíli spatřil v jeho hostu, že s ním nesouhlasí. Harry to potvrdil tím, že záporně zavrtěl hlavou.

„Už jsme se o tom bavili a já mu to nechci zatím stále říct, dokud nebude zbytí a postavit ho před hotovou věc. Začal jsem na vlastní pěst hledat světoznámé lékouzelníky, kteří se zabývají divočením magie. Pár z nich jsem poslal sovu s dotazem, jestli by mi dokázali pomoct, ale zatím ještě ani jeden neodpověděl. Dokud se neporadím s některým z nich, tak se Severus stále nesmí nic dozvědět. Nejhorší by bylo, kdyby se to nějak dostalo na veřejnost. Tohle musí zůstat, prosím, mezi námi!“ ukončil svůj zoufalý monolog.

   Brumbál přemýšlel nad slovy, které se k němu donesly z úst chlapce, který přežil. Největší ikona kouzelnického světa. Kdyby se tohle dozvěděl Denní věštec, tak by to bylo rozhodně téma roku. Na jednu stranu Harryho chápal. Nechtěl, aby to věděl Severus a ani celý kouzelnický svět, kdyby se to nedej Merlin náhodou dostalo ven, mimo zdi hradu.

„Dobře, Harry. Naposledy s tebou souhlasím. Ale teď to bude naposledy, co tě budu krýt. O jedno tě ale poprosím. Až se tvůj stav zase zhorší, tak už mu to konečně řekni, nebo budu nucený mu to říct já sám,“ řekl starostlivě starší muž.

„S tím můžu souhlasit. A teď, jestli už nic nemáte, tak bych se rád vzdálil.“ souhlasil Harry.

S těmito slovy se rozloučil a odešel.

   Jeho kroky nesměřovaly však do sklepení, ale na místo, které poslední dobou navštěvoval dost často. Sedl si na své oblíbené místo a zapálil si cigaretu. Když vyfukoval oblak kouře ze svých úst, tak si uvědomil, že se naplno znova vrátil ke své neřesti, kdy byl ještě aktivním členem bystrozorského týmu.

   Začal si v hlavě přehrávat rozhovor, který se udál jen několik málo minut před tím. Musel dát řediteli za pravdu. Severus by se to měl dozvědět. Ale za jakých okolností. Nechtěl ho naštvat, že mu to neřekl dříve. Věděl taky, že by se mu snažil pomoct. Místo toho, aby ho litoval. Ale zase nechtěl, aby pro něj hledal vhodný lék. Co má být to se stane. Pomyslel si smutně pro sebe. Dal Brumbálovi slib a ten se rozhodl dodržet. Už dále nemohl vše skrývat a dusit to v sobě. Uvidí, co mu však čas přinese. Stále ještě doufal, že se jeho divočení magie zpomalí a on bude moci mezi tím vymyslet, jak to co nejšetrněji sdělit osobě, kterou tolik miluje. Dlouhou chvíli si tím lámal hlavu, než se vydal domů za svým milovaným. Prozatím nepřišel  na nic, jak mu to říct. Bude se tím muset zabývat ještě více, aby na něco šetrného přišel.