Kurz pro bystrozory

Kapitola 30

A byly tady Vánoční prázdniny. Studenti se balili na cestu domů, aby s rodinami prožili klidné svátky mimo školu. A nebyli jediní, kdo balil. Dole ve sklepení černovlasý muž sbalil dvě zavazadla. Jedno pro sebe no a to druhé pro jeho Harryho. Naplánoval jim nezapomenutelné Vánoce v zahraničí. Všechno jako vždycky dělal potají, aby svého přítele překvapil.

   Severus byl už týden nervózní. Dokonce si toho všimli i jeho kolegové. Harry nevyjímaje.  Jelikož nevěděl, jak Harry na všechno zareaguje. Poslední dobou se mu zdálo, že jeho přítel bývá dost často zamlklý a zamyšlený. Takového ho nezná. Už kvůli tomu si o něj dělal starosti. Potřeboval ho přivést na jiné myšlenky, jak se zdálo, sex nějak nepomáhal. Proto věřil, že zvolil dobrou destinaci pro jejich volno a že se všechno povede, tak jak má.

   Zaklapl poslední kufr a zmenšil ho tak, aby mu obě zavazadla vlezla do kapsy.  Ještě zkontroloval i druhou kapsu, ke které měl dárky pro mladého přítele. Všechno bylo tam, kde má. Lektvaristu to uklidnilo. Nakonec si sednul na gauč a čekal, až Harry přijde zpátky do komnat.

   Harry byl v tu chvíli, když Severus balil, nahoře v nemocničním křídle. Zdejší lékouzelnice na něm zrovna prováděla diagnostická kouzla. U toho se přísně mračila. Což u téhle ženy bývalo jen zřídka, když někdo porušoval předpisy ošetřovny. Dlouhé minuty mávala nad Harryho hlavou hůlkou. Nakonec spustila ruku a mlčela.

„Nuže, jak to se mnou vypadá?“ zeptal se Harry nedočkavě. Ošetřovatelka už věděla, že Harry ví, co mu je. Proto se nad tím dotazem ani nezastavila.

„Obávám se, pane Pottere, že váš stav se od poslední kontroly začal zhoršovat. Po svátcích budeme muset upravit dávkování lektvaru,“ začala Poppy.

„Přikláním se k názoru, že byste kvůli nové léčbě měl jít ke Svatému Mungovi. Já si s tím sama neporadím.“ Po těchto slovech optimizmus mladíka zmizel.

    Nelepšilo se to. Naopak bylo to horší. To věděl i bez diagnózy. Dokonce si všiml, že vyslal nějaké kouzlo bez svého vědomí. Naštěstí u toho nikdo nebyl, tak mohl být nadále v klidu. Dokonce zaregistroval, že mu už nejde, tak dobře stínová magie. To byl další následek. Po chvíli ticha kývl.

„Dobře, po novém roce tam půjdu, jak jste navrhla. Nadále vás prosím o diskrétnost. Severus se to nesmí dozvědět,“ uzavřel toto téma. Nakonec se spolu rozloučili a popřáli si klidné svátky. U toho mu ošetřovatelka dala zásobu jeho lektvaru.

   Po procházce hradem se vrátil zpátky do sklepení a byl opět zamlklý. Severusovi se zdálo, že i smutný. Tohle se mu nelíbilo. Tohle rozhodně nebyl jeho Harry. Počkal, až se mladík usadí vedle něj. Lehl si mu do klína. Snape se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahu.

„ Harry, musím ti něco říct,“ začal. Harry se prudce posadil a zadíval se na Severuse. On to ví. Někdo mě podvedl. Problesklo mu v tu chvíli hlavou. Proto čekal, co se dozví.

„ Děje se něco, Severusi?“ zeptal se a dával si pozor, aby z jeho hlasu nešlo poznat, že je nervózní. To se mu povedlo a jeho přítel nic nepoznal.

   Severus se naklonil a políbil mladíka.

„Ano, děje. Budu muset odcestovat mimo Bradavice,“ začal s vážnou tváří. Harryho bodlo u srdce. Měly to být jejich první společné, nebo taky poslední svátky a Severus mu oznámí, že musí pryč a navíc sám.

„Dobře tedy. Nějak to tu bez tebe přetrpím,“ pronesl zklamaným hlasem.

„Och zajisté, pane Pottere. Nějak jsem vám zapomněl říct, že vy odjíždíte se mnou,“ promluvil a teď z jeho tváře spadla hraná maska. Usmíval se na svého přítele.

   Harry vyskočil a nohy a nevěřícně se na Severuse díval.

„Jak to jako myslíš?“ zeptal se zmateně.

„No, myslím to tak, že oba za chvíli opouštíme Bradavice a svátky strávíme mimo ně,“ uvedl Snape věci na pravou míru.

„A to jsi mi nemohl říct hned, že jedeme spolu?“ zavrčel naštvaně Harry.

„Co kdybych měl už jiné plány?“
To Severuse zmátlo. S touhle variantou ani nepočítal.

„Doufám, že jsi jenom naštvaný a že cestujeme spolu?“ zeptal se opatrně.

„Samozřejmě, že jsem naštvaný. Tohle bylo zatraceně zmijozelské, Severusi,“ vrčel Harry dál naštvaně.

   Severus se zvedl a pomalým krokem šel ke svému příteli. Sledoval ho, jak zareaguje. Jen stál na místě a pozoroval, jak jeho partner zbledl ještě víc.

„Tohle jsem nechtěl, Harry. Omlouvám se,“ řekl Mistr lektvarů, když došel až úplně k němu. Ten naštvaně mlčel.

„Prosím, Harry, byl to hloupý žert. Přehnal jsem ho. Já tě znova prosím, pojeď se mnou,“ zkoušel ho Severus dál.

„Dobře co jiného mi zbývá,“ odpověděl, ale stále se u toho mračil.

    Staršímu muži spadl kámen ze srdce. Ani nevěděl, co ho to napadlo, takhle svého přítele ošklivě dráždit, když vidí, že není nějak v pořádku. Pokynul Harrymu, aby šli spolu ke krbu. Snape nabral hrst letaxu a oba vstoupili do zeleného ohně, aby se přemístili ven ze školy. Znova se octli v domečku, který byl něco jako přestupní stanice. Tentokrát stálo v místnosti přenášedlo. Tudíž šlo o to, že budou cestovat dál, než posledně.