Kurz pro bystrozory

Kapitola 9

Najednou bylo ve třídě hrobové ticho. Na smrt bledý Severus zrušil ve třídě úpravu na praktickou výuku. Mezi tím se kolem něj sešli všichni vystrašení studenti. Profesor lektvarů si je změřil naštvaným pohledem.

„Hodina končí. Odejděte a to hned!“ promluvil hlasem plný vzteku. Studenti v hrobovém tichu poslušně odešli ze třídy.

   Šokovaný Severus se naklonil nad Pottera, který byl stále ještě v bezvědomí. Impulzivně na něj seslal diagnostická kouzla, aby zjistil, jak moc je zraněný. Jenže jeho síla v diagnostických kouzlech nebyla tak dostatečná, jako u Bradavické lékouzelnice. Sakra! Zaklel si Snape v duchu pro sebe.

   Jakoby zapomněl, že je čaroděj. Naklonil se nad bezvládné mladíkovo tělo a opatrně ho vzal do náruče. V tu chvíli ucítil tu známou vůni, která tak bezprostředně patří Harrymu. Celou cestu na ošetřovnu vdechoval Severus tu opojnou vůni, která se mu líbila. Nerad si to v ten moment připouštěl. Měl o kolegu strach.

   Zdálo se mu, že na ošetřovnu jde se svou zátěží strašně dlouho. Nakonec přece jen stál před dveřmi ošetřovny. Stínovou magií si otevřel dveře a ještě než zraněného položil na lůžko, volal.

„Poppy, pojď rychle sem, nesu ti zraněného profesora!“ zvolal netrpělivě.
Po těchto slovech vyhledal nejbližší lůžko a na něj pacienta opatrně položil.

   Zdravotnice se  zamračeně podívala ze své pracovny, kdo jí dělá na její ošetřovně takový hluk. Jakmile spatřila zdejšího profesora, jak se klaní nad lůžko, kde ležel další kantor, spráskla ruce.

„Proboha, Severusi! Tvá nenávist k tomu chlapci vygradovala tak, že jste proti sobě bojovali, nebo nedej Merlin, poslal jsi mu nějakou kletbu do zad?“ zeptala se šokovaně zdravotnice. A s hůlkou v ruce se začala věnovat diagnostice muže, který byl stále v bezvědomí.

„Ne nic takového Poppy, jen jsem byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě,“ odvětil Lektvarista a sledoval dění kolem Harryho.

    Trvalo docela dlouho, než zdravotnice něco zjistila. Nakonec se otočila na svého kolegu, stále se u toho mračila.

„Nevím, kdo to způsobil, ale díky tomu obranému kouzlu, co na něj bylo sesláno, má pan Potter otřes mozku. Bude si tu muset pár dní poležet,“ vyřkla svůj ortel. Po těchto slovech se vydala do své pracovny pro potřebné lektvary, které hodlala použít na zraněného.

   Profesor lektvarů zavřel oči a úlevně si vydechl, že to není nic vážného. Nakonec oči otevřel a zadíval se na tvář mladého muže před sebou na lůžku. Nikdy si ho totiž takhle  neprohlížel. Neměl snad ani odvahu. Z Harryho tváře už zmizel ten samolibý výraz, který míval, i když měl zavřené oči. Před ním ležel dospělý muž, který pro něj kdysi byl student. Očima sjel níž a všiml si jeho vypracované hrudi, která se pomalu zvedala a klesala, podle toho, jak zrovna dýchal.

   Tímto pohledem byl Severus fascinován. Vždy se na něj díval, jako na studenta a dítě. Teď před sebou toho rozmazleného haranta neviděl. Ne, teď před ním leží velice atraktivní mladý čaroděj. Co to se mnou Potter dělá, když o něm uvažuji, jako o atraktivním? Pomyslel si šokovaně  a snažil se tuhle myšlenku dostat z hlavy. Merlin žel se mu to ale ani trochu nedařilo.

   Musel uznat, že tenhle muž ho něčím přitahoval,j ako dva magnety se přitahují navzájem. Svým černým pohledem se opět vrátil na Harryho tvář. Jeho zrak spočinul na smysluplných rtech, které v tu chvíli byly němé a bez sebejistého úsměvu. Tak rád bych ty rty ochutnal. Objevila se mu tato myšlenka v hlavě, až z ní byl sám šokovaný. Že chce políbit svého dřívějšího nepřítele. Teď už pro něj nebyl nepřítel. To si uvědomil, když byl zahloubaný do svých myšlenek. Stále fascinován rty si ani nevšimnul, že se lékouzelnice vrátila a začala pobývat kolem Harryho.

   To ho díky tomu vrátilo do reality a před starší ženou se snažil zachovat stejnou masku, kterou používal už roky. Pomohlo mu to.

„Severusi, tady už nic nenaděláš. Nech ho odpočinout a jdi,“ promluvila Poppy na Severuse. Podmračeným pohledem se podíval na ošetřovatelku. Poté kývl na souhlas a měl se k odchodu.

   V tu chvíli se Harry začal probouzet. Jeho rozmazaný pohled viděl před sebou černou siluetu, která se začala vzdalovat. Severus Snape opustil ošetřovnu. Zahloubaný ve svých zmatených pocitech.

   Tyto pocity byly pro něho jednou velkou neznámou. Už při pohledu na Harryho rty se nepatrně vzrušil. Jako by jeho tělo volalo: Udělej to, on po tvém polibku prahne, tak jako ty po něm! Při jeho smůle tyto myšlenky nemohl dostat z hlavy. Díky tomu se dostal zpátky do deprese, kterými trpěl, když se mu zdály erotické sny. Nechtěl si připouštět, že ho Potter přitahoval svým dokonalým tělem. Stále musel myslet na Harryho, jak leží na lůžku. Oči zavřené, tváře pobledlé. Musel uznat, že v tu chvíli se bál o jeho život. Ano, tohle si dovolil připustit. Jen to a nic víc. Je rád, že se z toho dostane a víc v tom smysl nechtel videt. Zavítal proto ohledně toho oči. Proto se odebral do svých komnat, aby dělal něco užitečného. Aby na chvili nemyslel na toho potrefeného kluka. Musel si nějak vyčistit hlavu. Veřil, že mu to pomůže.

Přátelé další kapitolu cekejte až v pondělí. Mam nejaky problem b osobním životě tak není nalada na psani. Deku za trpelivost