Kurz pro bystrozory

Kapitola 27

Brumbál osaměl a zamyslel se nad tím, co mu vzácná návštěva řekla. Ano, opravdu už je na čase, aby se Harry dozvěděl pravdu. O tom, že není v pořádku a už nikdy nebude. Starý muž na chvíli zavřel oči, aby si srovnal myšlenky v hlavě. Hlavně to, jak mladíkovi všechno vysvětlit. Poté vstal od svého pracovního stolu a přešel ke krbu. Z krbové římsy si nabral letaxový prášek a hodil ho do hořících plamenů. Přes Severuse vyřídil Harrymu vzkaz, že ho očekává ve své komnatě.

   Ředitel pochodoval po místnosti, když v krbu zahučelo a ze zeleného plamene vystoupil mladý profesor. Oprášil ze sebe popel a pohlédl na starého muže.

„Děje se něco Albusi?“ zeptal se a prohlížel si ustaraný výraz svého společníka.

„Ano, Harry, děje. Prosím posaďte se. Dáš si něco?“ začal Brumbál. Sedl si na své obvyklé místo.

„Dám si čaj,“  Harry, když napodobil ředitele a sedl si naproti němu. Už z výrazu staršího muže věděl, že rozhovor nebude příjemný.

   Čekali, až je skřítkové obslouží. U toho oba dva mlčeli. Ticho bylo neúnosné.  

„Harry musíme si spolu promluvit. A je to vážné,“ začal ředitel, sotva znova zůstali o samotě.

„Poslouchám vás, Albusi,“ odvětil mladík a čekal, co se dozví. Měl strach, že neschvaluje jeho a Severusův vztah.

„Jde o tebe. Od té nehody, kdy tě smrtijedi mučili, tak nejsi v pořádku Harry. Proto piješ každý den lektvary,“ začal Albus a sledoval svého společníka.

„Co mi tedy je, nebo co se mnou  děje?“ zeptal se opatrně.

„Chlapče, divočí ti magie. Pomalu tě to zabíjí,“ řekl mu co nejšetrněji tuhle zásadní informaci.

    S mladým mužem se zatočil celý svět. Jeho žaludek se sevřel a zatmělo se mu před očima.

„Ne, to nemůže být pravda! To se musíte mýlit! Necítím na sobě nějakou změnu,“ začal mu to Potter vyvracet. Nechtěl si nic připouštět.  

„Bohužel, chlapče, je to pravda. A to, že na sobě necítíš změnu, tak za to mohou právě lektvary. Ty ti zpomalují průběh. Magie ti po něm tolik nedivočí. Ovšem brzy už ani lektvar nepomůže,“ dostalo se mu trpělivé odpovědi.

„Kolik mám ještě času?“ zeptal se zoufale.

„To nikdo neví. Rok? Dva? Půl roku? Zdivočení magie je nevyzpytatelné,“  zněla odpověď.

„A ví to…“

„Ne, Severus to neví. Stejně jako jsi to nevěděl do teď ty,“ skočil mu ředitel do jeho otázky. Starcova tvář byla stále vážná.

    Oba dva muži zmlkli. Harry začal v hlavě zpracovávat informaci, co se dozvěděl. Vlastně do této chvíle nikdo, kromě Brumbála a nejspíše bradavické ošetřovatelky neměl nikdo ani ponětí, co se  skutečně děje se slavným čarodějem dvacátého století.

„ Dobře, že to neví. Chci, aby to takhle i zůstalo nadále Albusi. Tohle by ho zabilo. Nejprve přišel o nejlepší kamarádku a teď, v nejbližší době s největší pravděpodobností přijde i o mě,“ uzavřel Harry tohle téma.

„Dobře, jak si přeješ. Máš pravdu. Tohle ho zničí,“ souhlasil stařec.

„Když dovolíte, chtěl bych být sám,“ pronesl Harry a rozloučil se s Brumbálem.

   Mladý brýlatý muž se vydal jen tak po bradavickém hradu. Chtěl být chvíli sám. Ředitel mu ještě řekl, že ten lektvar, co vaří Severus, je jen posilující. Poppy ho mění za lektvar na zpomalení divočení magie. Jelikož vypadá stejně. Zatím lektvarista nic nepoznal. Harryho kroky vynesly až na vrchol astronomické věže. Opřel se o zábradlí a díval se po okolí.

„Proč zrovna já musím mít takovou smůlu,“ zakřičel do ticha, aby si aspoň trochu ulevil. Nepomohlo mu to. Potřeboval víc. V tu chvíli si vzpomněl, že má na věží ukryté místo, kde má schované cigarety. Neváhal ani minutu a stínovou magii si tuhle neřest přivolal.

   Během pár chvíli už do sebe začal vtahovat nikotin. To mu začalo pomáhat. 
Co si počne Severus, až v brzké době umřu?  Zeptal se svého vědomí. To se už bohužel nedozvíš. Protože tu už nebudeš, ale jedno ti povím, jistě mu to zlomí srdce. Moc tě miluje. Dostalo se mu odpovědi. Ano, já to vím, ale nikdo neví, co ho může napadnout. Už tak to bude dost těžké mu v tomhle lhát. Promlouval dál. Měl bys mu to říct! Dostal návrh od svého vnitřního já. Ne to ne! Nechci mu to říkat do doby, než půjde něco poznat. Odsekl odpověď.

   Nechtěl se dál sám se sebou dohadovat. Rychle sešel schody. Jakmile se dostal do chodby, tak se rychlostí větru rozběhl. Nechtěl ztrácet ani minutu o samotě. Běžel s větrem o závod do sklepení. Měl štěstí, že cestou nepotkal nikoho ze studentů. Sotva se dostal do jejich komnat, tak vběhl stojícímu Severusovi do náruče a ze všech sil ho obejmul. Jeho šokovaný partner udělal to samé. Nic nechápal. Na nic se neptal. Vychutnával si jejich společné objetí.